10 C 248/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje právního zástupce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 54 882,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 122,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 518,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 789,35 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobce požaduje po žalovaném smluvní úrok ve výši 3 042,27 Kč a dále ve výši 24,36 % ročně z částky 14 789,35 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 632,36 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 459,84 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž žalobce požaduje po žalovaném smluvní úrok ve výši 4 382,86 Kč a dále ve výši 22,68 % ročně z částky 15 459,84 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10 074 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 54 882,33 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků. V prvém případě tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 16. 8. 2020 smlouvu o úvěru č. 100157738, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i částku ve výši 21 153 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 12 894 Kč při úrokové sazbě 24,36 % ročně, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 419 Kč a dále poplatek za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč. Celkovou částku 37 153 Kč měl žalovaný uhradit 78 pravidelnými týdenními splátkami po 477 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 13. 2. 2022. Žalovaný ale hradil splátky pouze do 24. 11. 2020, celkem tak uhradil pouze částku 5 550 Kč. Ke dni 2. 4. 2021 tak na jistině dlužil částku 14 789,35 Kč a na poplatku částku 14 332,98 Kč Ani později žalovaný nic na svůj dluh neuhradil. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce žalobou domáhal po žalovaném úhrady dlužné jistiny úvěru i dlužného poplatku a nadto po něm požadoval i další smluvní úrok ve výši 24,36 % ročně z částky 14 789,35 Kč od 14. 2. 2022, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do zaplacení s tím, že jej částečně ke dni 14. 12. 2022 kapitalizoval částkou 3 042,27 Kč. Dále po něm požadoval i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 789,35 Kč od 2. 12. 2020, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do zaplacení, který opět částečně ke dni 14. 12. 2022 kapitalizoval, a to částkou 2 518,19 Kč.

2. V případě druhého nároku žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 23. 3. 2020 smlouvu o úvěru č. 311033658, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i částku ve výši 24 224 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 16 924 Kč při úrokové sazbě 22,68 % ročně, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 800 Kč. Celkovou částku 45 224 Kč měl žalovaný uhradit 78 pravidelnými týdenními splátkami po 580 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 20. 9. 2021. Žalovaný ale hradil splátky pouze do 24. 11. 2020, celkem tak uhradil pouze částku 18 665 Kč. Ke dni 2. 4. 2021 tak na jistině dlužil částku 15 459,84 Kč a na poplatku částku 10 300,16 Kč Ani později žalovaný nic na svůj dluh neuhradil. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce žalobou domáhal po žalovaném úhrady dlužné jistiny úvěru i dlužného poplatku a nadto po něm požadoval i další smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 15 459,84 Kč od 21. 9. 2021, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do zaplacení s tím, že jej částečně ke dni 14. 12. 2022 kapitalizoval částkou 4 382,86 Kč. Dále po něm požadoval i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 459,84 Kč od 2. 12. 2020, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do zaplacení, který opět částečně ke dni 14. 12. 2022 kapitalizoval, a to částkou 2 632,36 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

5. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 16. 8. 2020 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek ve výši 18 813 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 12 894 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 419 Kč. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán poplatek za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 37 153 Kč, a to formou 78 pravidelných týdenních splátek po 477 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Následky prodlení žalovaného se splátkou celkové dlužné částky pak byly upraveny v čl. 6 smluvních podmínek, ze kterého plyne ujednání o smluvní pokutě, náhradě účelně vynaložených nákladů, ujednání o poplatcích za zaslanou upomínku nebo návštěvu oprávněného zástupce, poplatcích za zahájení vymáhání dluhu, možnost ukončení poskytování rozšířených doplňkových služeb, právo na zákonný úrok z prodlení a právo na náhradu škody a na náhradu nákladů soudního vymáhání. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 8. 2020 bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že byla ověřena předloženým potvrzením o příjmu žalovaného. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 16 000 Kč dne 16. 8. 2020, postupnými splátkami uhradil celkem částku 5 550 Kč. Po poslední provedené úhradě dlužil na jistině úvěru částku 14 789,35 Kč.

6. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 23. 3. 2020 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, z čehož částka 3 185 Kč byla použita na refinancování dříve uzavřeného úvěru č. 544626337 a částka 17 815 Kč byla vyplacena žalovanému. Žalovaný se zavázal celou dlužnou částku 21 000 Kč dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek ve výši 24 224 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 16 924 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 800 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 45 224 Kč, a to formou 78 pravidelných týdenních splátek po 580 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Následky prodlení žalovaného se splátkou celkové dlužné částky pak byly upraveny v čl. 6 smluvních podmínek, ze kterého plyne ujednání o smluvní pokutě, náhradě účelně vynaložených nákladů, ujednání o poplatcích za zaslanou upomínku nebo návštěvu oprávněného zástupce, poplatcích za zahájení vymáhání dluhu, možnost ukončení poskytování rozšířených doplňkových služeb, právo na zákonný úrok z prodlení a právo na náhradu škody a na náhradu nákladů soudního vymáhání. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 3. 2020 bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že byla ověřena předloženými výplatními páskami žalovaného. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 21 000 Kč dne 23. 3. 2020, postupnými splátkami uhradil celkem částku 18 665 Kč. Po poslední provedené úhradě dlužil na jistině úvěru částku 15 459,84 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2022 mezi [právnická osoba] a žalobcem, jakož i ze seznamu postupovaných pohledávek plyne, že obě pohledávky za žalovaným plynoucí z výše uvedených smluv byly postoupeny z původního věřitele na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022.

8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, jak plyne z přípisu ze dne 9. 3. 2023. Tento přípis byl dle souvisejícího poštovního podacího lístku žalovanému zaslán doporučeným způsobem.

9. Shora uvedené zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Žaloba je částečně důvodná.

14. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla v obou případech platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tyto smlouvy dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti vždy z uvedených smluv splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť v obou případech přestal hradit sjednané splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednaný poplatek. Po ukončení smluvního vztahu uplynutím sjednané doby tak nadále dlužil v prvém případě na jistině částku 14 789,35 Kč a na poplatku 14 332,98 Kč, které nezaplatil ani následně. V druhém případě pak dlužil na jistině úvěru částku 15 459,84 Kč a na poplatku částku 10 300,16 Kč. Proto mu soud uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaný o tom byl řádně informován. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zaplacení úroku z prodlení, neboť na něj vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení, a to i těch částečně kapitalizovaných, nepřekračuje maximální výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Naopak soud nevyhověl žalobě v části požadující po žalovaném v obou případech zaplacení smluvního úroku nad rámec úroku začleněného do tzv. poplatku. Nárok na další smluvní úrok totiž ze smluv o úvěru nevyplývá. Ve smlouvách o úvěru je shodně ujednána částka úroku, která tvoří součást poplatku. Žalovaný se vždy zavázal hradit pouze tento poplatek, závazek hradit další úroky neplyne ani z ustanovení o výši úrokové sazby (88 % ročně v obou případech), které se jeví pouze jako stanovení úrokové sazby určené pro výpočet úroku začleněného do poplatku. Nárok na další úroky pak neplyne ani z jiných ustanovení smlouvy, ani ze smluvních podmínek, kde nárok na jeho zaplacení není mezi výčtem nároků věřitele v případě prodlení zákazníka a není ani stanoven jako následek ukončení účinnosti smlouvy (ujednání jsou v obou případech zcela shodná). U spotřebitelských smluv je třeba vycházet z takového výkladu smlouvy, jaký je pro spotřebitele příznivější (§ 1812 odst. 1 o. z.). Už se samotného znění„ Celková dlužná částka“ plyne, že není žádáno více, než je zde uvedeno, zvláště, když ani jinde ve smlouvě není jiné ujednání o povinnosti úroky dále platit. Proto soud uzavřel, že uplatněný nárok žalobce na smluvní úrok v prvém případě ve výši 3 042,27 Kč a dále ve výši 24,36 % ročně z částky 14 789,35 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a v druhém případě ve výši 4 382,86 Kč a dále ve výši 22,68 % ročně z částky 15 459,84 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se jako nedůvodný zamítá.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný z 83 % a neúspěšný byl z 17 %, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 66 % z celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 196 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 882,33 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce činí 15 264 Kč, z čehož 66 % odpovídá částka 10 074 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 074 Kč, přičemž v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je tuto částku žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.