10 C 296/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 272 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 272 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 693,67 Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 11 586,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku ve výši 25 445,88 Kč a úroku ve výši 21 % ročně z částky 11 586,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 21 272 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dne 12. 4. 2012 smlouvu o půjčce č. 503275200, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i tzv. poplatek ve výši 12 540 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 915 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 540 Kč měl žalovaný uhradit 60 pravidelnými týdenními splátkami po 459 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne 6. 6. 2013. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, zaplatil celkem pouze částku 6 268 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 27. 9. 2023 smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činil na jistině částku 11 586,06 Kč, na poplatku 9 685,94 Kč, na kapitalizovaném úroku 25 445,88 Kč (při sazbě 21 % ročně z jistiny 11 586,06 Kč za dobu od 7. 6. 2013 do 27. 9. 2023), na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 9 693,67 Kč (při sazbě 7,50 % ročně z částky 11 586,06 Kč od 29. 9. 2012 do 27. 9. 2023). Nadto žalobce požadoval po žalovaném ještě úrok při sazbě 21 % ročně a úrok z prodlení při sazbě 7,50 % ročně oba jdoucí vždy z částky 11 586,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Soud ze smlouvy o půjčce č. 503275200 ze dne 12. 4. 2012 včetně smluvních podmínek zjistil, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to hotovostní formou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celou poskytnutou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i „Poplatek“ v celkové výši 12 540 Kč skládající se z úroku ve výši 1 915 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a částky za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Žalovaný se zavázal „celkovou dlužnou částku“ ve výši 27 540 Kč splatit formou 60 týdenních splátek ve výši 459 Kč. Úroková sazba byla uvedena ve smluvních podmínkách, které tvořily nedílnou součást smlouvy a činila 21 %. Dále zde bylo uvedeno, že v případě, že dojde k prodloužení trvání smlouvy pro nezaplacení některé splátky řádně a včas, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, jakož i jeho další úvěrové zatížení, přičemž tvrzení žalovaného byla ověřována jeho živnostenským listem, nájemní smlouvou a daňovým přiznáním.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023.

7. Z výzvy k zaplacení ze dne 30. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovaného na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 30. 7. 2024.

8. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 15 000 Kč a zaplatit jí i tzv. poplatek ve výši 12 540 Kč, v němž byl obsažen i vyčíslený úrok při sjednané sazbě 21 % ročně. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu „celkové dlužné částky“ ve výši 27 540 Kč provést pravidelnými týdenními splátkami. Žalovaný ale hradil splátky nepravidelně. Zesplatnění úvěru tvrzeno ani prokázáno nebylo. Poslední splátka byla sjednána na den 6. 6. 2013. Celkem žalovaný zaplatil na úhradu dluhu z uvedeného titulu částku 6 268 Kč, kdy poslední platbu provedl dne 21. 9. 2012. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen starý občanský zákoník) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku lze při půjčce dohodnout úroky.

10. Podle § 517 odst. 1, 2 starého občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je nařízení vlády dle 142/1994 Sb., ve znění platném v rozhodné době, dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

11. Žaloba je částečně důvodná.

12. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. starého občanského zákoníku, přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná jak zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění. Právní předchůdce žalobce jakožto věřitel své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby dlužník svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky půjčky, kterými měl splatit jak jistinu zápůjčky, tak i sjednaný poplatek. Po ukončení smluvního vztahu uplynutím sjednané doby tak nadále dlužil na jistině částku 11 586,06 Kč a na poplatku 9 685,94 Kč, které nezaplatil ani následně. Proto mu soud uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen nový občanský zákoník) přešla a žalovaný o tom byl řádně informován. Současně dle § 1880 nového občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zaplacení úroku z prodlení, neboť na něj vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 517 starého občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení, a to i těch částečně kapitalizovaných, nepřekračuje maximální výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 142/1994 Sb.

13. Naopak soud nevyhověl žalobě v části požadující po žalovaném zaplacení smluvního úroku nad rámec úroku začleněného do tzv. „poplatku“. Nárok na další smluvní úrok totiž ze smlouvy o půjčce nevyplývá. Ve smlouvě o půjčce je ujednána částka úroku 1 915 Kč, která tvoří součást „poplatku“. Žalovaný se zavázal hradit tento poplatek, závazek hradit další úroky ze smlouvy neplyne. Ustanovení smluvních podmínek výslovně uvádí ujednání, že jistina nad rámec uvedeného úročena nebude, a to ani při prodlení žalovaného. Proto soud uzavřel, že uplatněný nárok žalobce na smluvní úrok ve výši 21 % ročně z částky 11 586,06 Kč za dobu od 7. 6. 2013 do zaplacení, částečně kapitalizovaný částkou 25 445,88 Kč za dobu do 27.9.2023, se jako nedůvodný zamítá.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran, přičemž do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, kdy pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Tím bylo zjištěno, že úspěch i neúspěch obou procesních stran je srovnatelný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.