10 C 340/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta tituly za jménem sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 870 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 156,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 4 156,38 Kč od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023 a dále s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 4 156,38 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, dále s úrokem z prodlení z částky 4 156,38 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, vždy zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení další částky 6 640 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 005,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 10 796,38 Kč od 28. 9. 2023 do 31. 10. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále s úrokem z prodlení z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, vždy zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 155,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 4 155,27 Kč od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 4 155,27 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále s úrokem z prodlení z částky 4 155,27 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, vždy zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení další částky 8 632 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 17 871,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 12 787,27 Kč od 28. 9. 2023 do 31. 10. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 8 632 Kč od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 8 632 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále s úrokem z prodlení z částky 8 632 Kč do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, vždy zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

V. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 286,35 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 575 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 5 286,35 Kč od 28. 9. 2023 do 31. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 5 286 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 a s úrokem z prodlení z částky 5 286 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, vždy zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 28 870 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným ve dnech 25. 10. 2006, 4. 10. 2006 a 30. 7. 2006 smlouvy o půjčce, na základě kterých vždy poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto částky dané společnosti vrátit a vždy zaplatit i sjednané souhrnné poplatky, a to vše v pravidelných splátkách. Žalovaný však ani v jednom případě tuto povinnost nedodržel a po uplynutí splatnosti posledních ze stanovených splátek, nadále dlužil dané společnosti tvrzené částky, tedy částky 10 796,38 Kč, 12 787,27 Kč a 5 286,35 Kč. Následně, s účinností ke dni 27. 9. 2023, byly všechny tři pohledávky za žalovaným smluvně postoupeny na žalobce. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném úhrady všech dlužných částek a nadto po žalovaném žádal i úrok z prodlení jdoucí z jednotlivých dlužných částek, který vždy částečně kapitalizoval ke dni postoupení pohledávky a dále jej žádal od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro 1. den každého kalendářního pololetí, v němž bude prodlení žalovaného trvat, zvýšené o 7 procentních bodů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).

3. Soud ze smlouvy o půjčce ze dne 25. 10. 2006 zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a současně jí zaplatit i tzv. souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Vše měl uhradit formou 52 týdenních splátek po 320 Kč. 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí finančních prostředků v hotovosti.

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 3. 10. 2006 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a současně jí zaplatit i tzv. souhrnný poplatek ve výši 8 632 Kč. Vše měl uhradit formou 52 týdenních splátek po 416 Kč. 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí finančních prostředků v hotovosti.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 7. 2006 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a současně jí zaplatit i tzv. souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Vše měl uhradit formou 52 týdenních splátek po 320 Kč. 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí finančních prostředků v hotovosti.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě soud zjistil, že všechny tři dotčené pohledávky za žalovaným, plynoucí ze shora uvedených smluv o půjčkách, byly postoupeny ze společnosti , právnická osoba, na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023, kde byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávek v celkové výši 28 870 Kč s příslušenstvím. Oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeným způsobem dne 27. 10. 2023, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.

7. Z výzvy k plnění ze dne 20. 8. 2024 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s příslušenstvím, přičemž výzva obsahovala skutkový i právní rozbor, jakož i upozornění na možnost následného vymáhání dlužných částek soudní cestou. Ze souvisejícího poštovního podacího lístku plyne odeslání této výzvy žalovanému doporučeným způsobem dne 20. 8. 2024.

8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, tři smlouvy o půjčce. V případě smlouvy ze dne 25. 10. 2006 mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit 16 640 Kč, zaplatil celkem částku 5 843,62 Kč. V případě smlouvy ze dne 3. 10. 2006 byla žalovanému v hotovosti oproti podpisu na smlouvě poskytnuta částka 13 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit částku 21 632 Kč, zaplatil částku 8 844,73 Kč. V případě smlouvy ze dne 30. 7. 2006 byla žalovanému opět v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit částku 16 640 Kč, zaplatil celkem částku 11 353,65 Kč. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením jakékoliv z těchto smluv v řízení tvrzeno ani prokázáno nebylo. Pohledávky za žalovaným byly následně s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupeny na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. V oznámení o postoupení pohledávek byl žalovaný vyzván k úhradě celé žalované částky s příslušenstvím. Oznámení bylo žalovanému odesláno doporučeným způsobem dne 27. 10. 2023. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu zvláště k úhradě žalované částky vyzván přípisem ze dne 20. 8. 2024, odeslaným téhož dne, kde byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Podle § 2 odst. 3 téhož zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Dále soud zohlednil i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v nálezu taktéž uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Dále ústavní soud dovodil, že „obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit“. Ke zkoumání úvěruschopnosti jako podmínky poskytnutí (spotřebitelského) úvěru Ústavní soud v témže rozhodnutí dodal, že „nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“.

14. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. S ohledem na netvrzené ani nedoložené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv o půjčce, ve spojení s dalšími zjištěnými skutečnostmi, zejména krátkým časovým intervalem mezi uzavřením jednotlivých smluv, jejich četnost a následné nesplácení žalovaným, soud považoval tyto smlouvy za neplatné, a to dle výše citovaného nálezu Ústavního soudu, který zkoumání úvěruschopnosti prohlásil za esenciální součást vztahu mezi poskytovatelem úvěru či půjčky a spotřebitelem bez ohledu na to, zda tato povinnost byla zakotvena přímo v nějakém právním předpise. V podrobnostech viz uvedený nález. Proto soud práva a povinnosti posoudil dle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 451 a násl. a § 457 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění. Dle těchto ustanovení uložil soud žalovanému povinnost vydat to, co dle smluv získal, tedy dosud neuhrazenou část jistin, a to žalobci, na něhož pohledávky za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., přešly. V daném případě zbývá žalovanému z první smlouvy zaplatit částku 4 156,38 Kč, z druhé uvedené smlouvy částku 4 155,27 Kč, z třetí smlouvy pak nezbývá na jistině uhradit ničeho. Současně soud vyhověl žalobě ještě částečně co do úroku z prodlení u neuhrazených částí jistin půjček, kdy tento úrok z prodlení přiznal z částky 4 156,38 Kč a z částky 4 155,27 Kč vždy od 1. 11. 2023 do zaplacení, a to dle § 517 zákona č. 40/1964 Sb. Uvedené datum splatnosti je odvozeno od první prokázané výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení, kterou bylo oznámení o postoupení pohledávek. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023, třetí kalendářní den (30. 10. 2023) se má za doručené (dle již tehdy platného ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb.), následující den (31. 10. 2023) je dnem splatnosti a od následujícího dne (1. 11. 2023) dochází k prodlení. Ve zbývající části soud nárok žalobce s ohledem na výše uvedené zamítl jako nedůvodný.

15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl více úspěšný žalovaný, avšak jemu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.