10 C 40/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 64 649 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 349 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 4 833,33 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku v částce 10 280,50 Kč a dále úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni částku 19 300 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 3 269,07 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 011,02 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku v částce 8 041,90 Kč a dále úroku ve výši 24,60 % ročně z částky 15 011,02 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 526,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 64 649 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků. V prvém případě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o tzv. [název] č. 1401044977, a to dne 8. 12. 2018. Na základě této smlouvy uvedená společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit i úrok ve výši 5 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Celkovou částku 56 700 Kč přitom měl uhradit formou 78 pravidelných týdenních splátek po 727 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Celkem zaplatil pouze částku 11 351 Kč. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky dne 6. 6. 2020 dlužil původnímu věřiteli nadále částku 30 000 Kč na jistině, 2 949 Kč na poplatku za administrativní činnost a 12 400 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani poté dluh nevyrovnal. Proto se po něm žalobkyně žalobou domáhala jak zaplacení celé dlužné částky, tak i úhrady dalšího smluvního úroku ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 6. 2020 do zaplacení a úhrady zákonného úroku z prodlení jdoucího rovněž z dlužné jistiny od 7. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně přitom oba tyto úroky částečně, ke dni postoupení pohledávky dne 7. 1. 2022, kapitalizovala.

2. V případě druhého nároku žalobkyně tvrdila, že mezi shodnou společností, tedy společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena i smlouva č. 1401028488, na základě které daná společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit i úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 36 000 Kč měl splatit v 60 týdenních splátkách pod 600 Kč Poslední stanovená splátka byla splatná dne 15. 11. 2019. Žalovaný však splátky přestal hradit. Celkem zaplatil pouze částku 16 700 Kč, která byla započtena ve výši 4 988,98 Kč na jistinu, částkou 4 000 Kč na úrok, částkou 4 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a částkou 3 711,02 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná jistina 15 011,02 Kč, dlužný poplatek 4 288,98 Kč. Nadto žalobkyně po žalovaném požadovala i úhradu smluvního úroku ve výši 24,60 % ročně z částky 15 011,02 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení opět z částky 15 011,02 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení s tím, že oba tyto úroky částečně ke dni postoupení pohledávky kapitalizovala.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze Smlouvy nazvané„ [název]“ č. 1401028488 ze dne 21. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Částka 3 200 Kč byla použita na doplacení předchozího úvěru žalovaného u dané společnosti, a to úvěru č. 1201037296. Zbývající částka 16 800 Kč byla žalovanému předána v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celou čerpanou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku k zaplacení ve výši 36 000 Kč měl přitom uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 600 Kč. První splátku byl přitom žalovaný povinen uhradit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dále ze smlouvy plyne, že žalovaný je povinen uhradit věřiteli úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, která v případě 60 splátek činí 32, 15 % p. a. Dle bodu 1.3 smlouvy nazvaného„ Doba trvání Spotřebitelského úvěru“ byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů. Dle bodu 2.6 smlouvy„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“, se smlouva uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1 smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků Zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně. Dle čl. 6 smlouvy smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Mezi následky nesplácení spotřebitelského úvěru dle článku 5 smlouvy není placení smluvních úroků uvedeno. Z karty zákazníka včetně jeho žádosti o úvěr soud ověřil, že před uzavřením smlouvy o [název] byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů a výdajů s ověřením příslušnými listinami.

6. Ze Smlouvy nazvané„ [název]“ č. 1401044977 ze dne 8. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba], smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti oproti podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný svým podpisem převzetí částky stvrdil a zavázal se tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 5 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Celkovou částku k zaplacení ve výši 56 700 Kč měl přitom uhradit formou 78 pravidelných týdenních splátek po 727 Kč. První splátku byl přitom žalovaný povinen uhradit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka měla činit 721 Kč. Dále ze smlouvy plyne, že žalovaný je povinen uhradit věřiteli úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, která v případě 78 splátek činí 21, 27 % p. a. Dle bodu 1.3 smlouvy nazvaného„ Doba trvání Spotřebitelského úvěru“ byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 78 týdnů. Dle bodu 2.6 smlouvy„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“, se smlouva uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1 smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků Zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně. Dle čl. 6 smlouvy smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Mezi následky nesplácení spotřebitelského úvěru dle článku 5 smlouvy není placení smluvních úroků uvedeno. Z karty zákazníka včetně jeho žádosti o úvěr soud ověřil, že před uzavřením smlouvy o Fajnpůjčce byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů a výdajů s ověřením příslušnými listinami.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022. Ke dni postoupení odpovídala celková výše dlužné částky částce 77 899 Kč bez příslušenství. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k tomu žalobkyní před podáním žaloby znovu vyzván, jak plyne z předžalobní upomínky ze dne 4. 4. 2022. Ve výzvě byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zasílána doporučeným způsobem dne 4. 4. 2022, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího listu.

8. Z předložených listin soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dvě smlouvy, na základě kterých poskytla tato společnost žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal tyto prostředky dané společnosti vrátit a uhradit i úroky a poplatky ve výši zahrnuté do tzv. Celkové částky k zaplacení. Tuto povinnost však následně v obou případech porušil. Ke dni podání žaloby dlužil ze smlouvy č. 1401404977 částku 45 349 Kč (30 000 Kč jistina, 15 349 Kč dlužné poplatky) a ze smlouvy č. 1401028488 částku 19 300 Kč (15 011,02 Kč jistina, 4 288,98 Kč poplatky). Pohledávka za žalovaným z obou smluv byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno, před podáním žaloby byl žalovaný zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

9. Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Žaloba je částečně důvodná.

13. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla v obou případech platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i právní úprava daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své smluvní povinnosti v obou případech splnil, když žalovanému poskytl sjednané částky, naopak žalovaný coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu částky 45 349 Kč a 19 300 Kč (v součtu žalovanou částku), a proto mu soud nyní uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávky za žalovaným na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešly. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vždy vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

14. Naopak soud nevyhověl žalobě v části, v níž žalobkyně požaduje po žalovaném smluvní úroky nad rámec úroků vyčíslených ve smlouvách o zápůjčkách. Ze znění smluv, která jsou v dotčených částech v obou případech shodná a liší se pouze počtem splátek a výší úrokové sazby a konkrétní částkou kapitalizovaných úroků, má soud za to, že právo na další úroky, mimo úroků uvedených ve smlouvách vždy konkrétní částkou, právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nevzniklo. Znění smlouvy je třeba vykládat tak, jak je to pro spotřebitele (zde žalovaného) nejpříznivější, jak plyne z § 1812 odst. 1 o. z. Ze smlouvy plyne, že žalovaný je povinen hradit úrok po dobu trvání smlouvy. Smlouva (správnější by bylo uvést smluvní vztah) měla trvat 60 týdnů /resp. 78 týdnů. Rozporné znění čl. 2 a 6 nelze brát v potaz. Úrok byl za tuto dobu vždy kapitalizován a zahrnut pod pojem„ Celková částka k zaplacení“. Placení smluvního úroku nad rámec úroku zahrnutého do uvedené celkové částky, tedy přesahující výše uvedenou dobu, nevyplývá ani z článku upravujícího následky nesplácení spotřebitelského úvěru, ani z jiného ustanovení smluv. Z toho všeho soud uzavřel, že správný výklad smluvních ujednání je takový, že ze smluv nevyplývá nárok na další smluvní úrok nad rámec úroku, který je ve smlouvách uveden kapitalizovanou částkou vždy v bodu 1.9 smluv. Takovéto ujednání smluvních stran neodporuje § 2390 a násl., zejména 2392 odst. 1 o. z., neboť smluvní úrok je možnou, nikoliv povinnou součástí smlouvy o zápůjčce a lze jej sjednat i pevnou částkou. Proto soud nároky žalobkyně na další smluvní úroky vymezené ve výroku II. a IV. tohoto rozsudku jako nedůvodné zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla převážně úspěšná, když úspěšná byla ze 72 % a neúspěšná z 28 %, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 44 % z celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 586 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 649 Kč ve výši 3 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 000 Kč ve výši 2 520 Kč, celkem tedy 17 106 Kč 44 % z částky 17 106 Kč pak činí 7 526,64 Kč, a proto soud uložil žalovanému právě tuto částku na náhradě nákladů řízení žalobkyni zaplatit. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je přitom žalovaný povinen tuto částku zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.