10 C 44/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje právního zástupce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 687 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 687 Kč s úrokem z prodlení ve výši 805,31 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 033,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobce požaduje po žalované smluvní úrok ve výši 2 593,55 Kč a dále ve výši 26,10 % ročně z částky 9 033,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 15 687 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 30. 12. 2019 smlouvu o úvěru č. 283711952, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i poplatek ve výši 7 971 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 442 Kč při úrokové sazbě 26,10 % ročně, poplatek za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 3 969 Kč a ve zbývající části pojistné. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 971 Kč měla žalovaná uhradit 52 pravidelnými týdenními splátkami po 346 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 28. 12. 2020. Žalovaná ale splátky řádně a včas nehradila, zaplatila celkem pouze částku 2 284 Kč, poslední platbu učinila dne 23. 10. 2020. Ke dni 28. 12. 2020 tak na jistině dlužila částku 9 033,60 Kč a na poplatku částku 6 653,40 Kč Ani později žalovaná dluh nevyrovnala. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce žalobou domáhal po žalované úhrady dlužné jistiny úvěru i dlužného poplatku a nadto po ní požadoval i další smluvní úrok ve výši 26,10 % ročně z částky 9 033,60 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení s tím, že jej částečně ke dni 28. 1. 2022 kapitalizoval částkou 2 593,55 Kč. Dále po žalované požadoval i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 033,60 Kč od 5. 1. 2021, tedy od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední stanovené splátky, do zaplacení, který opět částečně ke dni 28. 1. 2022 kapitalizoval, a to částkou 805,31 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 30. 12. 2019 zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek ve výši 6 411 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 442 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 3 969 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit pojistné ve výši 1 560 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úroková sazba činí 44,80 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná se zavázal„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 17 971 Kč splatit formou 52 týdenních splátek ve výši 346 Kč s tím, že poslední splátka činila 325 Kč. Podpisem na smlouvě žalovaná stvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, ve kterých byl v bodu 6 upraven postup při prodlení zákazníka. Je zde zakotveno oprávnění věřitele na smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady, právo na zákonné úroky z prodlení a na náhradu škody. V bodu 9 smluvních podmínek je uvedeno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky Celkové dlužné částky, případně prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Smlouvu lze předčasně ukončit dohodou smluvních stran, odstoupením ze strany věřitele či odstoupením ze strany zákazníka, a to vždy za stanovených podmínek. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované přezkoumávána zjišťováním a doložením jejích příjmů a výdajů.

6. Z tabulky umoření vyhotovené ke dni 31. 1. 2022 plyne, že žalovaná uhradila z titulu smlouvy č. 283711952 celkem částku 2 284 Kč, jiné platby neprovedla. Dluh na jistině úvěru činil 9 033,60 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 1. 2022.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 6. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovanou na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 7. 6. 2022.

9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná převzala v hotovosti od dané společnosti částku 10 000 Kč. Dle smlouvy byla žalovaná povinna vrátit uvedené společnosti částku 10 000 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 6 411 Kč. Součástí poplatku byl i úrok stanovený částkou 2 442 Kč. Tento úrok byl vypočten dle úrokové sazby 44,80 % ročně. Dále se zavázala zaplatit i pojistné ve výši 1 560 Kč. Úhradu měla provést pravidelnými týdenními splátkami. Žalovaná ale přestala splátky hradit. Celkem uhradila pouze 2 284 Kč. Jiné platby neprovedla. K odstoupení od smlouvy ze strany věřitele nedošlo. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Po započtení uvedené částky činil dluh na jistině 9 033,60 Kč a na poplatku a pojištění 6 653,40 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Před podáním žaloby byla k úhradě žalované částky žalovaná znovu zvláště vyzvána s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Žaloba je částečně důvodná.

14. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná jak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, tak i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalované sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané splátky úvěru, kterými měla splatit jak jistinu úvěru, tak sjednaný poplatek a pojištění. Po ukončení smluvního vztahu uplynutím sjednané doby tak nadále dlužila na jistině částku 9 033,60 Kč a na poplatku a pojištění 6 653,40 Kč, které nezaplatila ani následně. Proto jí soud uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovanou platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaná o tom byl řádně informována. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalované zaplacení úroku z prodlení, neboť na něj vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení, a to i těch částečně kapitalizovaných, nepřekračuje maximální výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Naopak soud nevyhověl žalobě v části požadující po žalované zaplacení smluvního úroku nad rámec úroku začleněného do tzv. poplatku. Nárok na další smluvní úrok totiž ze smlouvy o úvěru nevyplývá. Ve smlouvě o úvěru je ujednána částka úroku 2 442 Kč, která tvoří součást poplatku. Žalovaná se zavázala hradit tento poplatek, závazek hradit další úroky neplyne ani z ustanovení o výši úrokové sazby (44,80 % ročně), které se jeví pouze jako stanovení úrokové sazby určené pro výpočet úroku začleněného do poplatku. Nárok na další úroky pak neplyne ani z jiných ustanovení smlouvy, ani ze smluvních podmínek, kde nárok na jeho zaplacení není mezi výčtem nároků věřitele v případě prodlení zákazníka a není ani stanoven jako následek ukončení účinnosti smlouvy. U spotřebitelských smluv je třeba vycházet z takového výkladu smlouvy, jaký je pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 o. z.). Už se samotného znění„ Celková dlužná částka“ plyne, že není žádáno více, než je zde uvedeno, zvláště, když ani jinde ve smlouvě není jiné ujednání o povinnosti úroky dále platit. Proto soud uzavřel, že uplatněný nárok žalobce na smluvní úroky ve výši 26,10 % ročně z částky 9 033,60 Kč za dobu od 29. 12. 2020 do zaplacení, částečně kapitalizované částkou 2 593,55 Kč za dobu do 28. 1. 2022, se jako nedůvodný zamítá.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný z 78 % a neúspěšný byl z 22 %, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 56 % z celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 687 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce činí 2 252 Kč, z čehož 56 % odpovídá částka 1 261 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 261 Kč, přičemž v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je tuto částku žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.