10 C 96/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně zastoupená žalobcem b) jako obecným zmocněncem b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o plnění závazku z darovací smlouvy

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají, aby žalované byla uložena povinnost a) se jednou v týdnu dotázat žalobců na jejich aktuální zdravotní stav a přispět jim pomocnými úkony, když to nezbytně potřebují v nemoci, při úrazu nebo podobné nouzi; b) se jednou v kalendářním týdnu dotázat žalobců na potřeby nákupu potravin, nápojů, drogistického zboží a zdravotnických potřeb a léčiv s jejich donosem do bytu žalobců; c) dvakrát v kalendářním měsíci vyprat a vyžehlit prádlo žalobců a uklidit byt, v kterém žalobci bydlí; d) v období jeden měsíc před Velikonocemi a Vánocemi umýt okna, skla dveří a zasklení lodžie, svěsit, vyprat a pověsit záclony a závěsy v bytě, kde žalobci bydlí; s možností, že uvedených povinností se žalovaná zprostí, zprostředkuje-li po dohodě se žalobci jejich provedení zdravotnickou nebo jinou, k těmto službám kvalifikovanou, profi firmou, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobci se po žalované domáhali, aby plnila svůj závazek z darovací smlouvy, tedy aby jí byla uložena povinnost poskytnout žalobcům řádnou obsluhu i ošetření a další pomocné úkony. Tvrdili, že uzavřeli se žalovanou dne 14. 11. 1995 darovací smlouvu, kterou oni a paní [jméno] [příjmení], darovali žalované (tehdejší snaše žalobců) a jejímu manželovi [jméno] [celé jméno žalobce] (synu žalobců) své spoluvlastnické podíly na řadovém domku v [obec]. Ve smlouvě bylo ovšem také ujednáno, že pokud by druhý a třetí dárce (zde žalobci) vážně onemocněl a byl by nemohoucí v důsledku stáří či choroby a byl by omezen ve svém pohybu, zavazují se obdarovaní poskytovat mu řádnou obsluhu i ošetření a za uvedených okolností starat se mu o úklid jeho bytu, vytápění, větrání a osvětlení, o vyprání a vyžehlení jeho prádla a šatstva a též o obstarání všeho potřebného nákupu do domácnosti dárce. Žalobci dále uvedli, že letos jim bude již 81 let a mají rozsáhlé život omezující zdravotní problémy, jejich pohyblivost je výrazně omezená a nadále se rychle zhoršuje. Žalovaná však neprojevuje o žalobce zájem, nereaguje na jejich výzvy k obstarání věcí, přitom žalobci mají za to, že její pomoc již nutně potřebují. K výzvě soudu žalobci žalobu upřesnili tak, jak si představují, že by žalovaná měla povinnosti plnit (upřesnění odpovídá znění výroku uvedenému pod bodem I tohoto rozsudku). Při jednání soudu žalobce b) dále doplnil, že když domek žalované a jejímu tehdejšímu manželovi darovali, bylo ujednáno, že se v přízemí domu z původní dílny vybuduje samostatný byt s příslušenstvím, ve kterém by v případě potřeby některý z žalobců či oba pobývali, pokud by již nemohli žít sami a byli odkázáni právě na sjednanou pomoc žalované a jejich syna. Garsonka se zde skutečně vybudovala, a to za finančního přispění žalobců. Ovšem až později žalobce b) zjistil, že darovací smlouva neobsahovala věcné břemeno pro žalobce, jak se domníval, ale pouze onen závazek k ošetřování. Původní návrh smlouvy totiž zpracovával známý právník žalobce b), který tam věcné břemeno zahrnul. Smlouva však byla vytvořena pouze pro syna žalobců, jako obdarovaného, takto však žalobce b) nechtěl, a proto byl návrh upraven tak, aby obdarovanou byla i žalovaná. Nově upravený text byl však jen koncept, a proto bylo domluveno, že definitivní přepis smlouvy tak, aby obsahovala všechny potřebné nacionále, zajistí žalovaná. Když pak definitivní smlouvu podepisovali, žalobce b) si pouze ověřil, že je tam závazek se o žalobce postarat, při podpisu více smlouvu nezkoumal. Žalovanou žalobci vyzývali k plnění ze smlouvy nejdříve někdy v roce 2020 a pak průběžně znovu, nikdy však jim nepomohla. Syn žalobců, bývalý manžel žalované, se však o žalobce příkladně stará, vždy když potřebují, pomůže jim. Sami žalobci si v současné době dokáží dojít nakoupit, žalobce b) stále řídí automobil, k lékaři se dostanou, základní životní potřeby si tak obstarají.

2. Žalovaná žalobu neuznala. Potvrdila sice, že žalobci darovali jednu polovinu nemovitostí popsaných v darovací smlouvě ze dne 14. 11. 1995 svému synu [jméno] [celé jméno žalobce] a jí s tím, že druhou polovinu domu od paní [příjmení] koupili (ona s manželem), nešlo o dar, ačkoliv to tak ve smlouvě bylo popsáno. Smlouva obsahovala i závazek jisté péče o žalobce tak, jak žalobci původně tvrdili. Ovšem toto ujednání v darovací smlouvě je nedostatečně zformulované, nelze z něho povinnosti, jejichž plnění se žalobci domáhají, dovodit. Povinnost konat služby tak, jak jsou formulovány v žalobě, na sebe žalovaná uvedenou smlouvou nepřevzala. A i kdyby byla povinna ze smlouvy něco vůči žalobcům plnit, nejsou pro to ještě splněny podmínky, neboť žalobci nejsou nemohoucí, což dovozovala z vlastních poznatků, kdy pravidelně žalobce potkává na nákupech v obchodním domě, a vyplývá to i z vyjádření žalobce b), že jsou s manželkou v podstatě soběstační. Zároveň pro případ, že by závazek byl soudem uznán za platný, což však žalovaná zpochybňuje, zdůraznila, že povinnosti k žalobcům převzali dle smlouvy oba obdarovaní, tudíž by případně byli povinni plnit společně a nerozdílně, přičemž plněním jednoho z nich zaniká plnění druhého a naopak. Druhý obdarovaný dle vyjádření žalobce b) se o žalobce dostatečně stará, čímž je vyčerpána i povinnost žalované. Závěrem vyjádřila přesvědčení, že žaloba je důsledkem toho, že se po rozvodu jejího manželství se synem žalobců a následných sporech s ním, stala výlučnou vlastnicí předmětného domu. Ze všech uvedených důvodů proto navrhovala, aby soud žalobu zcela zamítl.

3. Z darovací smlouvy ze dne 14. 11. 1995 soud zjistil, že první dárkyně [příjmení] [příjmení] (velikost spoluvlastnického podílu ½), druhý dárce [celé jméno žalobce] třetí dárkyně [celé jméno žalobkyně] (oba spoluvlastníky podílu ve výši ½) darovali dům čp. 578 se stavební parcelou parc. č. 1086 a zahradou parc. č. 1087 vše obci a k.ú. [obec] obdarovaným, kterými byli žalovaná a pan [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. V čl. VI. smlouvy bylo v druhém odstavci uvedeno:„ V případě, že by druhý a třetí dárce vážně onemocněl a byl by nemohoucí v důsledku stáří či choroby a byl by omezen ve svém pohybu, zavazují se obdarovaní poskytovat mu řádnou obsluhu i ošetření a za uvedených okolností starat se mu o úklid jeho bytu, vytápění, větrání a osvětlení, o vyprání a vyžehlení jeho prádla a šatstva a též o obstarání všeho potřebného nákupu do domácnosti dárce.“ 4. Z potvrzení praktického lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] plyne, že pro věk a pro oběhové soustavy, postižení metabolické a jiné přidružené onemocnění je schopnost žalobkyně a) postarat se o sebe a své obydlí omezená. Shodný lékař vystavil i potvrzení pro žalobce b), kdy s ohledem na věk a na onemocnění oběhové soustavy a postižení metabolické je schopnost žalobce b) postarat se o sebe a obydlí omezená.

5. Z emailové korespondence z období 7. 3. 2022 do 1. 12. 2022 plyne, že žalobci upozorňovali žalovanou na svůj zhoršený zdravotní stav a dožadovali se různých forem pomoci s aktuálními problémy ohledně opravy výtahu, úklidu apod. Také ji vyzývali k vrácení daru. Některé z výzev byly žalované současně zaslány i poštou formou doporučené zásilky, jak plyne z podacích lístků ze dne 22. 6. 2022, 1. 12. 2022 a 13. 12. 2022. Předžalobní výzvu obsahoval přípis z 26. 1. 2023, jehož odeslání žalované potvrzuje související poštovní podací lístek z téhož dne.

6. Jiné důkazy účastníci ani přes poučení soudu nenavrhovali. Žalobce b) výslovně uvedl, že důkazy ohledně tvrzené první verze smlouvy nemá a nechává to být.

7. Na základě provedených důkazů a shodných vyjádření účastníků řízení soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobci jako jedni z dárců a žalovaná jakožto jedna z obdarovaných uzavřeli dne 14. 11. 1995 smlouvu, kterou žalobci, ve smlouvě označení jako druhý a třetí dárce, darovali žalované a jejímu tehdejšímu manželovi ([jméno] [celé jméno žalobce], synovi žalobců) svůj spoluvlastnický podíl na domu čp. 578, stavební parcele č. 1086 a parcele č. 1087, vše v obci a k. ú. [obec] Smlouva obsahovala v čl. VI rovněž ujednání tohoto znění:„ V případě, že by druhý a třetí dárce vážně onemocněl a byl by nemohoucí v důsledku stáří či choroby a byl by omezen ve svém pohybu, zavazují se obdarovaní poskytovat mu řádnou obsluhu i ošetření a za uvedených okolností starat se mu o úklid jeho bytu, vytápění, větrání a osvětlení, o vyprání a vyžehlení jeho prádla a šatstva a též o obstarání všeho potřebného nákupu do domácnosti dárce.“ (Toto ujednání smlouvy dále v odůvodnění rozsudku označováno pro zjednodušení zkráceně jen jako„ ujednání o ošetřování“.) V současné době jsou uvedené nemovitosti ve vlastnictví žalované, která je nabyla do výlučného vlastnictví v důsledku majetkového vypořádání se synem žalobců uskutečněným po rozvodu jejich manželství. Žalobci žijí v jiném bytě, který je ve vlastnictví jejich druhého syna, neboť mu jej darovali. Každý ze žalobců trpí řadou chorob či zdravotních omezení, avšak jsou schopni se o sebe postarat, sami si nakoupí, dostanou se k lékaři a podobně. Pokud potřebují, pomoc jim poskytuje jejich syn [jméno], bývalý manžel žalované a rovněž obdarovaný z uvedené darovací smlouvy. Ten se o ně vzorně stará, k jeho péči nemají žalobce žádné výhrady. Žalovaná se žalobci kontakt neudržuje, žádnou pomoc jim neposkytuje.

8. Zjištěný skutkový stav soud posuzoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen o. z.), neboť je jedná o zákoník účinný v době uzavření předmětné darovací smlouvy, jež obsahovala i ujednání o ošetřování, o jehož právní posouzení a výklad v dané věci především jde. Právní posouzení podle dosavadních právních předpisů je i v souladu s přechodnými ustanoveními nyní platného a účinného občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen n. o. z.), zejména s § 3028 odst. 3 n. o. z., včetně § 3030 n. o. z., dle kterého se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I.

9. Podle § 37 odst. 1 o. z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

10. Podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Podle § 51 o. z. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

12. Podle § 10 odst. 1 n. o. z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. Dle odst. 2 téhož ustanovení není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem ke zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

13. Po právním posouzení soud uzavřel, že v rámci darovací smlouvy uzavřeli žalobci se žalovanou a s jejím tehdejším manželem, [jméno] [celé jméno žalobce], synem žalobců, rovněž ujednání o ošetřování. Takovéto ujednání neodpovídá žádnému smluvnímu typu, upravenému v o. z., ani není žádnému smluvnímu typu upravenému v o. z. blízké, resp. nejbližší. Jinými slovy, subsidiárně nelze použít ustanovení z žádného smluvního typu upraveného v o. z. Takové ujednání je sice možné ve smyslu § 51 o. z., avšak potom je při sjednávání takovéhoto ujednání kladen na smluvní strany značný nárok na to, aby samy dostatečně přesně, srozumitelně a určitě vymezily svá vzájemná práva a povinnosti, která z tohoto ujednání vyplývají. To se však v daném případě nestalo. Předmětné ujednání o ošetřování je natolik neurčité, že z něho nelze konkrétní práva a povinnosti smluvních stran dovodit. Jedná se spíše o vyjádření morálního závazku, který je ovšem právně nevynutitelný. Povinnosti, jejichž plnění se žalobci v žalobě po žalované domáhají, tak jak byly žalobci upřesněny, nepochybně vycházejí z aktuálních potřeb žalobců a jejich plnění žalovanou by jim usnadnilo život, avšak takto dodatečně a jednostranně tyto povinnosti vymezit nelze, když přímo z ujednání o ošetřování nevyplývají. Naopak ujednání o ošetřování je pro jeho uvedenou neurčitost nutné ve smyslu § 37 odst. 1 o. z. považovat dle tehdejší právní konstrukce za absolutně neplatné, a to s účinností ex tunc, tedy„ od tehdy“, neboli od samého počátku. Tato neplatnost postihuje pouze dané ujednání o ošetřování, neboť jde o část, kterou lze od ostatních ujednání darovací smlouvy oddělit ve smyslu § 41 o. z.

14. Pro úplnost k tomu soud dodává, že i kdyby soud posoudil ujednání o ošetřování za platně uzavřené, toto ujednání v sobě obsahuje podmínku ve smyslu § 36 o. z., že se uplatní pouze v případě, že by některý ze žalobců byl nemohoucí a omezen ve svém pohybu. Tato podmínka však dosud nebyla naplněna, neboť dle vlastního vyjádření žalobců, tito jsou v současné době stále soběstační, jsou schopni si zajistit běžné životní potřeby, byť s větším úsilím s přihlédnutím k omezením, která jejich věk a zdravotní stav přinášejí. Dále soud také podotýká, že uvedené ujednání o ošetřování zavazuje oba obdarované společně a nerozdílně, tudíž plněním jednoho z obdarovaných je splněno za oba obdarované, jak vyplývá z § 511 odst. 1 o. z. V řízení přitom vyplynulo, že druhý obdarovaný, [jméno] [celé jméno žalobce], syn žalobců, zajišťuje žalobcům příkladnou péči, pomůže jim se vším vždy, když je potřeba. Tím by byla případně splněna i povinnost žalované vyplývající z daného ujednání.

15. Na základě všeho výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není po právu a jako nedůvodnou ji zcela zamítl. Protože soud zamítl nárok žalobců uplatněný v žalobě, současně zamítl i navrhovanou alternativu facultas v podobě možnosti zprostit se plnění požadovaných povinností zprostředkováním jejich plnění jiným subjektem.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 534 Kč Tyto náklady sestávají z odměny advokáta určené dle § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, kdy se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč, když na danou věc nedopadá žádné jiné ustanovení daného předpisu. Výše odměny za jeden právní úkon tak činí 1 500 Kč, ve věci byly poskytnuty 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání), proto odměna činí celkem 4 500 Kč. Dále náklady představuje i paušální náhrada hotových výdajů advokáta k uvedeným úkonům právní služby ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a také z 21 % DPH z uvedených částek ve výši 1 134 Kč. Celkovou částku 6 534 Kč jsou přitom žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalované, jak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.