13 C 108/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa o zaplacení 51 597,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 124,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 20 472,75 Kč,b) ročního úroku ve výši 23,99 % z částky 49 167,36 Kč od 17. 10. 2025 do 15. 1. 2026,c) ročního zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 49 167,36 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení,d) ročního úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 49 167,36 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 145,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 51 597,47 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 4. 3. 2024, č. 6100031501, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíční minimální splátkou spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně. Protože žalovaný nehradil sjednané splátky, právní předchůdce žalobkyně dne 20. 3. 2025 zesplatnil dlužnou částku. Žalovaný z úvěru čerpal celkem 54 718,42 Kč, přičemž uhradil celkem 23 593,70 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., která ji postoupila 6. 11. 2025 na žalobkyni. Ta se žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 49 167,36 Kč, poplatků ve výši 2 430,11 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 49 167,36 Kč od 17. 10. 2025 do 15. 1. 2026, smluvního úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 167,36 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 49 167,36 Kč jdoucího od 17. 10. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla, že její právní předchůdce vyšel z informací od žalovaného, přičemž zkontroloval dostupné informace v interních a externích databázích. Dále posoudil schopnost žalovaného splácet pomocí automatizovaného modelu. Při výpočtu disponibilní částky vyšel z částky životního minima a z normativních nákladů na bydlení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Z návrhu smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 4. 3. 2024, č. 6100031501, a z její akceptace soud zjistil, že se právní předchůdce žalobkyně zavázal vydat žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem do 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně minimálními splátkami ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky (min. 200 Kč).

6. Z interního hodnocení CBL právního předchůdce žalobkyně k 4. 3. 2024 soud zjistil, že k žalovanému nebyla nalezena žádná negativní informace.

7. Z karty klienta soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyšel z následujících informací o žalovaném. Je ženatý, bydlí v nájmu a má středoškolské vzdělání. Podniká s příjmem ve výši 70 000 Kč. Započtený příjem činí 42 344 Kč. Výdaje na bydlení má ve výši 10 000 Kč a na živobytí ve výši 10 000 Kč. Žalovaný má měsíční splátky jiných dluhů ve výši 13 472 Kč. Právní předchůdce žalobkyně započetl výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, životní náklady ve výši 15 000 Kč a rodinné a ostatní výdaje ve výši 550 Kč. Výsledná platební kapacita žalovaného v době žádosti činila 3 322 Kč. Schválená výše splátky činí 1 600 Kč.

8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně využil interních a externích datových zdrojů a provedl potřebné lustrace. Pravděpodobnost splacení úvěru stanovil na 99,68 %. Příjem ověřil podle plateb připisovaných na účet žalovaného, přičemž příjem započítal ve výši 42 344 Kč. Deklarované výdaje oproti údajům uvedeným v žádosti navýšil. Celkem zohlednil výdaje ve výši 39 022 Kč (splátka půjček 13 472 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, výdaje na živobytí 15 000 Kč a ostatní výdaje 550 Kč). Celkem tak žalovanému na splátku nové půjčky a na nepředvídané výdaje zbývalo 3 322 Kč.

9. Z výpisu kartového účtu od 14. 2. 2024 do 14. 3. 2025 a ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty od 8. 3. 2024 do 5. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaný celkem na úvěr čerpal částku 54 718,42 Kč a právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem 23 593,70 Kč.

10. Z výpisu běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024 soud zjistil, že dne 5. 2. 2024 přišla na účet platba 15 000 Kč a dne 9. 2. 2024 ve výši 125 000 Kč od třetí osoby. Z účtu dne 14. 2. 2024 odešla trvalá platba ve výši 13 200 Kč s poznámkou nájem a dne 21. 2. 2024 odešla trvalá platba ve výši 7 500 Kč s poznámkou elektrika.

11. Z mimořádného výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2000 do 5. 11. 2025 soud zjistil, že v období 6 měsíců před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty každý měsíc odešla z účtu trvalá platba ve výši 13 200 Kč s poznámkou nájem a ve výši 7 500 Kč s poznámkou elektrika (případně záloha na energie).

12. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 a jejího dodatku ze dne 15. 2. 2024, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, z potvrzení úplaty a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025 soud zjistil, že pohledávku z úvěrové smlouvy za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobkyně společnosti , právnická osoba, ., která ji následně postoupila 6. 11. 2025 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2025 a ze dne 16. 12. 2025.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2025 soud dále zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství před podáním žaloby.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru dále platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru byl podle § 86 odst. 2 téhož zákona povinen posoudit schopnost žalovaného plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci žalovaného, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Tuto povinnost však právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

21. Z žádného z provedených důkazů totiž nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy zkoumal skutečné, reálně vynaložené výdaje žalovaného, a to zejména na bydlení. Při uzavření smlouvy o vydání kreditní karty sice vyšel právní předchůdce žalobkyně z toho, že žalovaný má měsíční splátky ve výši 13 472 Kč, náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč, životní náklady ve výši 15 000 Kč (tj. o 5 000 Kč více, než uvedl žalovaný) a ostatní výdaje ve výši 550 Kč (tyto výdaje rovněž žalovaný neuvedl). Je však zřejmé, že skutečné výdaje žalovaného nijak neověřil. Z výpisů z běžného účtu žalovaného totiž mohl jednoduše zjistit, že žalovaný měsíčně platí nájem ve výši 13 200 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 7 500 Kč. Náklady žalovaného na bydlení tudíž nemohly být uváděných 10 000 Kč, nýbrž činily 20 700 Kč. I kdyby proto soud vyšel z toho, že právní předchůdce žalobkyně navýšil výdaje žalovaného oproti jeho tvrzení o 5 550 Kč, zbývaly by výdaje ve výši 5 150 Kč, se kterými právní předchůdce žalobkyně nijak nepočítal. To je stěžejní. Pokud totiž výdaje žalovaného byly přinejmenším 44 172 Kč (20 700 Kč na bydlení, 10 000 Kč výdaje na živobytí dle tvrzení žalovaného a 13 472 Kč na splátky jiných dluhů), pak právním předchůdcem žalobkyně započítaný příjem žalovaného ve výši 42 344 Kč zjevně nemohl postačovat k úhradě nového dluhu.

22. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, neboť žádným způsobem nezkoumal skutečné výdaje žalovaného (zejména pokud jde o bydlení). Bez toho, aby si právní předchůdce žalobkyně dostupným způsobem ověřil výdaje žalovaného, nebylo možné učinit závěr, že právním předchůdcem žalobkyně započítaný příjem žalovaného je postačující na úhradu úvěru. Úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 54 718,42 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši 31 124,72 Kč (žalovaný uhradil celkem 23 593,70 Kč) podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný totiž obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným postoupena, má tak nárok na vrácení toho, o co se žalovaný obohatil. Protože byl žalovaný ve sporu zcela pasivní, a soudu tedy nejsou známy jeho možnosti vrátit dluh (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté prostředky v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 47 Co 170/2024).

24. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobkyně spojovala s neplatnou smlouvou o úvěru, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 57,04 % (soud zohlednil neúspěch žalobkyně i v části, ve které požadovala smluvní úrok za konkrétní období). Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (14,08 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis předžalobní výzvy a návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), po 3 x 3 180 Kč (§ 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrady za 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2 286,90 Kč a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 064 Kč; celkem tedy 2 145,90 Kč.