13 C 110/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 100 394,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 394,47 Kč s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 100 394,47 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 394,47 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 763,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 100 394,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 31. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 137 850 Kč, a to na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí pravidelnými měsíčními splátkami a současně jí zaplatí i úroky při sjednané úrokové sazbě 14,90 % ročně a poplatky dle ceníku banky. Mezi smluvními stranami bylo ujednáno, že úroky i poplatky budou přirůstat k jistině úvěru, a to vždy ke konci kalendářního měsíce. Žalovaný se ale posléze dostával s úhradou splátek do prodlení. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr prohlásila za okamžitě splatný, a to ke dni 22. 4. 2020. Ke dni zesplatnění činila výše dlužné jistiny úvěru 115 683,46 Kč. Poté žalovaný uhradil postupnými úhradami po 6 000 Kč (17. 9. 2020, 16. 10. 2020, 16. 11. 2020, 14. 12. 2020 a 18. 1. 2021) ještě částku 30 000 Kč, jež byla započítána nejprve na příslušenství a pak na jistinu dluhu. Nadále tak dluží na jistině úvěru částku 100 394,47 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala po žalovaném zaplacení celé žalované částky a nadto po něm žádala i úhradu smluvního úroku ve výši 14,90 % ročně a úhradu zákonného úroku z prodlení oboje jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 19. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 31. 5. 2017 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, kterou se sloučí předchozí úvěry a půjčky žalovaného. Uvedená banka se zavázala za tímto účelem poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 137 850 Kč, a to tak, že částka 85 850 Kč bude použita na úhradu ve smlouvě specifikovaného předchozího závazku žalovaného vůči [právnická osoba], a zbývající částka bude dána k dispozici žalovanému. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 505 Kč s tím, že tato splátka v sobě zahrnovala jak úhradu příslušné části jistiny úvěru, tak i příslušnou část úroků sjednaných ve výši 14,90 % ročně, tak i úhradu poplatků dle ceníku banky. První splátka byla stanovena na den 10. 7. 2017, poslední splátka pak měla být uhrazena nejpozději dne 10. 6. 2025. Dále bylo sjednáno, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině, a to vždy ke konci každého kalendářního měsíce, tedy stanou se její součástí a budou úročeny s jistinou. V článku 8 smlouvy pak bylo ujednáno oprávnění banky prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce anebo do prodlení s úhradou více než dvou splátek. Smlouva obsahovala i ujednání o přistoupení žalovaného k rámcovému pojištění a z toho plynoucí povinnost žalovaného hradit poplatek za pojištění dle ceníku banky. Dále smlouva obsahovala i výslovnou doložku, že se žalovaný detailně seznámil s ceníkem banky i s jejími všeobecnými obchodními podmínkami, jež tvořily nedílnou součást smlouvy.

5. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, jak dokládají zjištěné údaje o relevantních osobních a majetkových poměrech žalovaného ve spojení s ověřením těchto informací z výpisů z účtů žalovaného.

6. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 31. 5. 2017. Následně se dostávala do prodlení s úhradou splátek či jejich částí, přičemž od února 2020 tyto nehradil vůbec. Jeho dluh na jistině úvěru ke dni 22. 4. 2020 odpovídal částce 115 683,46 Kč. Z přehledu plateb po 22. 4. 2020 vyplývá, že žalovaný uhradil ve dnech 17. 9. 2020, 16. 10. 2020, 16. 11. 2020, 14. 12. 2020 a 18. 1. 2021 pokaždé částku 6 000 Kč, cekem tedy 30 000 Kč.

7. Z přípisu ze dne 22. 4. 2020 plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila k uvedenému datu celý úvěr žalovaného za okamžitě splatný, a to z důvodu nehrazení splátek úvěru ze strany žalovaného.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dotčená pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 1. 7. 2020 z původního věřitele postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem ze dne 10. 7. 2020. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 124 144,51 Kč bez příslušenství.

9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím, a to tzv. předžalobní výzvou ze dne 8. 11. 2021, ve které byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

10. Skutečnosti zjištěné z provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.

11. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žaloba je důvodná.

15. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému sjednané finanční prostředky, byť částečně formou konsolidace jeho předchozích závazků. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce a i pojištění. Proto mohla právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu. A protože ani poté žalovaný dluh zcela nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost zbývající dlužnou částku odpovídající žalované částce zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 763,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 394,47 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 320 Kč ve výši 3 427,20 Kč.