13 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 520 Kč s úrokem ve výši 1 794,81 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 670,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 520 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 22. 7. 2017 s žalovanou smlouvu o tzv. Fajn půjčce, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok při úrokové sazbě 23,72 % ročně vyčíslený za řádnou dobu trvání úvěrové smlouvy částkou 840 Kč. Rovněž se zavázala zaplatit odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku 10 440 Kč přitom měla uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky, tedy po dni 1. 9. 2018, tak nadále dlužila původnímu věřiteli na jistině úvěru částku 6 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost 575,18 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso pak 1 944,82 Kč. Následně byla celá pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Ani poté však žalovaná dluh nevyrovnala. Proto se žalobkyně žalobou domáhala nejen úhrady celé žalované částky, ale i zaplacení úroku a úroku z prodlení jdoucích vždy z dlužné jistiny úvěru, v případě smluvního úroku od 2. 9. 2018 do zaplacení, v případě úroku z prodlení od 9. 9. 2018 do zaplacení. Oba tyto úroky přitom žalobkyně částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 29. 11. 2019.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z provedených důkazů, zejména ze Smlouvy o úvěru„ Fajnpůjčka“ [číslo] ze dne 22. 7. 2017, z karty zákazníka včetně žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalované na smlouvě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatky v celkové výši 4 440 Kč, jež se skládaly z vyčísleného úroku za řádnou dobu splácení ve výši 840 Kč při sjednané úrokové sazbě 23,72 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku 10 440 Kč měla přitom uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 180 Kč. Splatnost poslední stanovené splátky tak nastala dne 1. 9. 2018. Žalovaná uhradila právním předchůdkyni žalobkyně částku 1 920 Kč, jiné platby již neprovedla. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Smlouvou ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou z původního věřitele postoupena na žalobkyni, jak plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek a z její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek. Žalované bylo toto postoupení oznámeno přípisem ze stejného dne. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnila, když žalované poskytla sjednanou částku, naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila a nezaplatila jí ani celé sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku, a proto jí soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se požadovaných úroků a úroků z prodlení. Na smluvní úroky totiž právní předchůdkyni žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 a násl. o. z. a na zákonné úroky z prodlení jí pak vznikl nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že tyto úroky z prodlení (i ty kapitalizované) nepřekračují výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 520 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.