13 C 116/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 235 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 235 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 6 235 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2017. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 35 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku včetně úroků (ve výši 8,5 % měsíčně) a poplatků (12,5 % z každé čerpané částky úvěru) či případných smluvních sankcí splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 12,5 % z nesplaceného úvěru či částkou 1 000 Kč, podle toho, co bude vyšší. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu čerpal od žalobce finanční prostředky, avšak se splácením úvěru se následně dostal do prodlení. Dle posledního výpisu ke dni 10. 9. 2020 dlužil uvedené společnosti 8 527,12 Kč. Následně byla tato pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal na žalovaném zaplacení celé dlužné částky, která po započtení provedených úhrad odpovídala žalované částce, a nadto po něm žádal i úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího z žalované částky od 11. 9. 2020 do zaplacení. Jiné příslušenství žalobce nežádal.

2. Žalovaný tvrzení žalobce nesporoval. Výslovně potvrdil, že smlouvu s žalobcem uzavřel a že jeho úvěruschopnost byla před uzavřením smlouvy zkoumána. Rozhodnutí ponechal na úvaze soudu.

3. Soud z nesporných tvrzení účastníků a z provedených důkazů, zejména ze znění smlouvy o revolvingovém úvěru, obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], jakož i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a z žádosti o dílčí úvěr tzv. loan application info, zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které poskytovala uvedená společnost žalovanému postupně finanční prostředky ve výši dle jeho jednotlivých žádostí, a to až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální výši dlužné částky včetně úroku a poplatků splácet pravidelnými měsíčními splátkami tak, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný však této své povinnosti nedostál, přičemž z uvedeného titulu dluží částku 6 235 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou ze dne 20. 12. 2019 postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 27. 10. 2020, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Poté byl žalovaný žalobcem ještě vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství tzv. předžalobní výzvou.

4. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), která odpovídala i požadavkům na ni kladeným zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a příslušným ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti z této smlouvy splnil, neboť poskytoval žalovanému finanční prostředky dle ujednání, naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru. Nadále tak dluží z uvedeného titulu částku odpovídající žalované částce. Proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce tato pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství. Na úroky z prodlení přitom právnímu předchůdci žalobce a následně žalobci vznikl nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, přičemž tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 235 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.