13 C 12/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 52 425,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 427,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 720,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a částku 30 997,50 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 4 851,19 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 885,91 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalovaný domáhá úroku kapitalizovaného částkou 1 802,13 Kč, úroku ve výši 26,16 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku kapitalizovaného částkou 4 380,14 Kč a úroku ve výši 18,23 % ročně z částky 18 885,91 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 955 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 52 425,38 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvy o úvěru, a to č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěry včetně sjednaných poplatků formou pravidelných týdenních splátek. Žalovaný splátky řádně a včas neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 29. 4. 2022, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru ve výši 14 613 Kč, složené ze smluvního úroku, částky za zpracování úvěru, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 52týdenních splátkách ve výši jedné splátky 666 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 21 993 Kč, což doložil právnímu předchůdci žalobkyně výplatními páskami za měsíc únor a březen 2022. Dále uvedl, že jeho odhadované výdaje činí částku 7 000 Kč a externí splátky činí 3 500 Kč. Tyto prohlášení stvrdil na žádosti svým podpisem.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 27. 5. 2022, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru ve výši 12 321 Kč, složené ze smluvního úroku, částky za zpracování úvěru, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 78týdenních splátkách ve výši jedné splátky 287 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení.

7. Ze žádosti o úvěr ze dne 27. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 24 108 Kč, což doložil právnímu předchůdci žalobkyně výplatními páskami za měsíc březen a duben 2022. Dále uvedl, že jeho odhadované výdaje činí částku 7 000 Kč a externí splátky činí 3 500 Kč. Tyto prohlášení stvrdil na žádosti svým podpisem.

8. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni.

10. Z dopisu ze dne 29. 7. 2024 adresovanému žalovanému má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do deseti dnů od doručení tohoto přípisu.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 11. 2024. Ani po této výzvě žalovaný ničeho neuhradil.

12. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dvě smlouvy, a to dne 27. 5. 2022 smlouvu č. , číslo smlouvy, a dne 29. 4. 2022 smlouvu č. , číslo smlouvy, . Na základě těchto smluv obdržel v hotovosti od uvedené společnosti částky 10 000 Kč a 20 000 Kč. Ve smlouvách se zavázal vždy tyto částky dané společnosti vrátit a zaplatit i tzv. poplatek skládající se z vypočtené částky úroků, částky za zpracování úvěru a z částky za komfortní a flexibilní splácení. Před uzavřením smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného v tzv. zákaznických kartách, kde jsou údaje uvedené žalovaným. Výše příjmu byla ověřována výplatními páskami, což je v těchto kartách zaznamenáno, pásky k důkazu přiloženy nebyly. Na pohledávku ze smlouvy č. , číslo smlouvy, nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Na pohledávku ze smlouvy č. , číslo smlouvy, bylo ze strany žalovaného uhrazeno 2 732 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly smluvně postoupeny na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

13. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

16. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednané částky. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupeny žalobkyni. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým povinnostem z této smlouvy nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěrů, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistin úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků. Proto mohla žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 720,83 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 427,88 Kč. Dále mohla žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 18 885,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 4 851,19 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 111,59 Kč17. Protože žalovaný tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatil, uložil mu soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit.

18. Soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru č. , číslo smlouvy, . Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 12 321 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaný navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 12 321 Kč představující úrok je částkou konečnou. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 1 802,13 Kč a úrok ve výši 26,16 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

19. Dále soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru č. , číslo smlouvy, Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 14 613 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaný navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 14 613 Kč představující úrok je částkou konečnou. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 4 380,14 Kč a úrok ve výši 18,23 % ročně z částky 18 885,91 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 955 Kč, přičemž tato částka představuje 81,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 425,38 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 610 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 950 Kč ve výši 1 879,50 Kč.