13 C 134/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 148 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 485,51 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení a částku 690 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 081 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 14 148 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. 611246003 ze dne 29. 9. 2020 ve znění dodatku ze dne 8. 2. 2021. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o bezúčelovém úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku včetně úroků při sazbě 48,48 % p. a. dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 10. 3. 2021 Celkem tak měla zaplatit částku 14 582 Kč. Žalovaná ale ve sjednané lhůtě dlužnou částku nevrátila, a proto uvedenému věřiteli vzniklo právo požadovat po žalované i sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení, a také právo na zákonné úroky z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a proto se žalobkyně namísto původního věřitele, domáhala po žalované zaplacení celé žalované částky, nákladů na vymáhání ve výši 690 Kč a zákonných úroků z prodlení.

2. Ještě před prvním jednáním ve věci však žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 148 Kč a kapitalizovaného úroku v částce 2 732 Kč, a proto soud řízení v tomto rozsahu postupem dle § 96 o.s.ř. zastavil.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované částku 2 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit i úroky při sazbě 287,13 % ročně. Celkovou částku 3 090 Kč měla vrátit do 30 dnů. Ze smlouvy ze dne 8. 2. 2021 dále vyplynulo, že se smluvní strany dohodly na změně smlouvy tak, že celková zapůjčená částka činí 12 000 Kč a žalovaná je povinna tuto částku vrátit zvýšenou o úroky při sazbě 48,48 % ročně. Konkrétně tak měla vrátit částku 14 582 Kč, a to nejpozději dne 10. 3. 2021 Ani jedna z předložených smluv neobsahuje podpis ani jiný identifikátor žalované. Přes poučení soudu žalobkyně dále důkazně nepodložila svá tvrzení o přezkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavření smlouvy a dodatku smlouvy. Z výpisů z účtů však bylo ověřeno, že žalovaná poslala společnosti [právnická osoba] částku 0,01 Kč jako verifikační platbu ověřující její účet. Z potvrzení ThePay a z výpisů z účtů bylo dále zjištěno, že společnost [právnická osoba] zaslala na ověřený účet žalované dne 29. 9. 2020 částku 2 500 Kč, dne 30. 9. 2020 částku 3 500 Kč, dne 14. 10. 2020 částku 2 000 Kč, dne 2. 11. 2020 částku 2 000 Kč a dne 11. 11. 2020 částku 2 000 Kč.

6. Upomínkou ze dne 11. 1. 2021 společnost [právnická osoba] vyzývala žalovanou k vrácení celkové částky 12 000 Kč a úhradě příslušenství, jakož i smluvní pokuty.

7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy o postoupení konkrétních pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z původního věřitele, [právnická osoba], na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 13. 9. 2021. Následně byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzývána žalobkyní přípisem ze dne 13. 10. 2021 a 13. 12. 2021, přičemž v poslední výzvě byla i upozorněna na možnost následného vymáhání dluhu soudní cestou.

8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná jednala se společností [právnická osoba] o uzavření smlouvy o úvěru formou elektronické komunikace na dálku. Za tím účelem poskytla své údaje a verifikovala svůj účet platbou 0,01 Kč. Dle navrhované smlouvy měla uvedená společnost poskytnout žalované částku 2 500 Kč na 30 dní a žalovaná měla v době splatnosti tuto částku vrátit a zaplatit úroky při sazbě 287,13 % ročně. Uvedená společnost zaslala žalované na účet nejprve částku 2 500 Kč a posléze ještě částky 3 500 Kč a 3 x 2 000 Kč, celkem tedy 12 000 Kč. Výzvou ze dne 11. 1. 2021 pak tato společnost vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 12 000 Kč a příslušenství. Dále byl soudu předložen dodatek, změna původní navrhované smlouvy, kde byla jako jistina úvěru označena částka 12 000 Kč a datum splatnosti bylo určeno na den 10. 3. 2021, rovněž výše úroků se lišila. Ani jedna z předložených smluv, jak původní, tak dodatková, však neobsahuje podpisy smluvních stran ani jiné jejich nezaměnitelné identifikátory. Následně byla pohledávka za žalovanou k úhradě částky 12 000 Kč s příslušenstvím postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Poté byla žalovaná žalobkyní opakovaně vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla i upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

9. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů, zejména ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím částek úvěru, reagovala shora uvedeným částečným zpětvzetím žaloby.

10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů 13. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba v rozsahu po částečném zpětvzetí, je důvodná. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť na předložených listinách není nijak zachycen ani jinak doložen projev vůle žalované být takovouto smlouvou vázána. Uvedenou smlouvu, by i v případě jejího řádného způsobu uzavření, také bylo možné považovat za neplatnou dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy, resp. před poskytnutím jednotlivých částek, došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Proto dle § 2991 o. z., je žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, představující plnění bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dluží na jistině částku 12 000 Kč. Proto jí soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť právě na něho pohledávka původního věřitele vůči žalované smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. Současně jí uložil i povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to jednak ty kapitalizované částkou 485,51 Kč a dále za dobu od postoupení pohledávky, tedy ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč za dobu od 8. 9. 2021 do zaplacení. K tomu soud dodává, že žalovaná byla nejpozději k úhradě bezdůvodného obohacení vyzvána přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2021, tudíž s ohledem na § 1958 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 1723 odst. 2 občanského zákoníku jsou požadované úroky z prodlení žalobkyní žádány až po datu splatnosti dlužné částky. V neposlední řadě soud vyhověl žalobě i v části požadující úhradu nákladů na účelné vymáhání ve výši 690 Kč, neboť jde o příslušenství pohledávky a žalobkyně provedené vymáhání doložila zasílanými výzvami k zaplacení.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že posuzoval poměr úspěchu stran, a to i s ohledem na skutečnost, že řízení bylo částečně zastaveno z procesní viny žalobkyně, když tento vzala žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalované. V řízení byla i přesto převážně úspěšná žalobkyně, když byla úspěšná ze 74 % a neúspěšná z 26 %, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 48 % z celkových nákladů řízení, tedy ve výši 1 081 Kč. Celkové náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 148 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.