13 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená 9. 9. 2003 bytem Adresa žalované pro zaplacení 15 678,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 7 529,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 159,16 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a částky 148,59 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 15 678,33 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 28 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr vyčerpala do výše 8 000 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani poté, co byla k plnění vyzvána předžalobní upomínkou. Nadále tak dluží žalobkyni žalovanou částku, která je krom uvedených částky tvořena ještě úrokem a poplatky, také smluvní pokutou vyčíslenou v částce 148,59 Kč při sazbě 0,1 % denně z dlužné částky za období od 2.11.2024 do 31. 1. 20252. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 10. 2024 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 28 800 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit i s denním úrokem ve výši 1,016 % denně. Dále se zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za službu „vyplacení tranší úvěru“ ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. RPSN činila 1 759,13 %. Za dlužnici byla smlouva podepsána elektronickým podpisem, totožnost žalované byla ověřena dle BankID. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně.

5. Soud zjistil, že žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, provedla lustraci dokladu žalované a učinila dotazy do bankovního a nebankovního registru klientských informací, do centrální evidence exekucí a do informačního rejstříku veřejné správy, dále předložila soudu výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého vyplývá příjem žalované ve výši 25 237 Kč, počet členů domácnosti s příjmem 2, pravidelné výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, další nezbytné výdaje v výši 3 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 7 80 Kč, zjištěný disponibilní příjem žalované 8 900 Kč. Příjem žalované měl být ověřován bankovním výpisem, který obsahoval příjmové transakce, o jaký druh příjmu uvedeno nebylo, ani ze kdy byl uvedený bankovní výpis.

6. Z potvrzení o platbě plyne, že dne 2. 10. 2024 byla na účet žalované vyplacena částka 8 000 Kč. Ze zprávy příslušné banky bylo ověřeno, že na účet, jehož je majitelem žalovaná, byla dne 2. 10. 2024 od žalobce připsána 8 000 Kč.

7. Z výzvy ze dne 21. 5. 2025, že před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 16 658,33 Kč jakožto dluhu ze smlouvy uzavřené dne 2. 10. 2024 Žalovaná byla současně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

9. Účastníci uzavřeli dne 22. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla přezkoumána. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani po výzvě žalobkyně. Účastníci si ve smlouvě sjednaly mimo jiné i úrokovou sazbu ve výši 1,016 % denně. Žalovaná z poskytnutých finančních prostředků žalobkyni na dluh ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím a byla i upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012, Sb. občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

14. Žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla přezkoumána. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 1,016 % denně, což představuje roční úrokovou sazbu 370 %. Taková sazba je mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřela. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupil až žalobce v rámci žaloby.

17. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.

18. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 občanského zákoníku. K neplatnosti podle § 588 občanského zákoníku je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalované.

19. Soud nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, zejména § 2993, jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, přičemž žalovaná na tento dluh ničeho neuhradila. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná částečně a přiznal žalobkyni pouze bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč. V ostatním nárok zamítnul.

20. Úrok soud přiznal žalobkyni od 1. 2. 2025, tedy od data, kdy se žalovaná dostala prokazatelně do prodlení, neboť žalobce zaslal žalované výpověď smlouvy o úvěru dne 31. 1. 2025 a e-mail byl žalované doručen téhož dne.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalované byl téměř shodný.