13 C 144/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 419,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 419,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 632,72 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 222 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky 37 419,94 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovaným na dle žádosti ze dne 15. 10. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které průběžně poskytoval žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku včetně sjednaných úroků, poplatků a pojištění žalobci splácet. Konkrétně v rámci tzv. Komfort čerpání, jež bylo evidováno na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v daném měsíci, nejméně však částkou 500 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 22,68 %. V rámci tzv. Extra čerpání evidovaného na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal zaplatit 20 splátek po 454 Kč, roční úroková sazba činila 0 %. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami, proto mu byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 600 Kč Ani poté žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Proto žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil s tím, že odstoupení nabylo účinnosti ke dni 31. 12. 2021. K uvedenému datu činila výše dlužné částky 31 473,92 Kč na jistině úvěru, 3 787,22 Kč na splatných úrocích, 958,80 Kč na pojistném, 600 Kč na nákladech za upomínky a dalších 600 Kč na smluvní pokutě. Nadto žalobce po žalovaném požadoval zákonné úroky z prodlení jdoucí z částky 33 632,72 Kč (skládající se z výše uvedených dlužných položek kromě úroků) od 1. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Z žádosti o revolvingový úvěr a úvěrové smlouvy ze dne 15. 10. 2016, resp. 19. 10. 2016, č. 214367586261021 a z Všeobecných obchodních podmínek žalobce, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru na nákup zboží a současně i smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru se žalobce zavázal poskytnout žalovanému opakovaně finanční prostředky do výše maximálního úvěrového rámce 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku pravidelně splácet splátkami ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v příslušném kalendářním měsíci, minimálně však částku 500 Kč. Současně touto splátkou měl hradit kromě dlužné jistiny úvěru také sjednané úroky ve výši 22,68 % ročně, poplatky dle sazebníku žalobce, jakož i pojištění. Mezi účastníky byla dále ve smlouvě sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky, jakož i možnost žalobce od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celého dluhu v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou dvou po sobě jdoucích splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (bod VII.2 Všeobecných obchodních podmínek). Splatné úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty a úhrady za pojištění se ke dni odstoupení stávají součástí jistiny (bod VII.3 Všeobecných obchodních podmínek).

5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného k předmětné smlouvě o úvěru dále vyplynulo, že žalovaný čerpal postupně úvěr od 4. 11. 2016 do 15. 4. 2020. Ke dni 19. 11. 2021 činila dlužná částka 37 419,94 Kč, z čehož částka 3 787,22 Kč představovala splatné úroky, částka 958,80 Kč pojistné, částka 600 Kč poplatky, částka 600 Kč smluvní pokutu.

6. Z přípisu žalobce ze dne 25. 11. 2021 se podává, že žalobce odstoupil od uvedené smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru. Žalovaný byl upozorněn, že odstoupení nabývá účinnosti ke dni 31. 12. 2021 a k tomuto datu se stává i splatnou celá dlužná částka ve výši 37 420 Kč.

7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem opětovně vyzván přípisem ze dne 3. 1. 2022 k úhradě celé žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

8. Zjištěné skutečnosti plynoucí z výše popsaných důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.

9. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným ve vztahu ke smlouvě o úvěru se řídí ustanovením § 2395 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, přičemž na ni dopadala i právní úprava daná zákonem 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění. Žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když opakovaně poskytoval žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný coby úvěrovaný naopak své smluvní povinnosti porušil, neboť přestal hradit sjednané splátky a dlužnou částku nezaplatil ani poté, co došlo v souladu se smlouvou a § 1931 občanského zákoníku k jejímu zesplatnění. Proto soud zcela žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, když přezkoumal, že i kapitalizované úroky a úroky z prodlení, poplatky, pojištění a smluvní pokuta odpovídají smluvním ujednáním účastníků a neodporují příslušným právním předpisům.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 222 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 346 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 419,94 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby a částky 250 Kč za jeden půl úkon realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 550 Kč ve výši 326 Kč.