13 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno příjmení . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 160 Kč spolu s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 7 160 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 2 551,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 160 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 160 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. 2 2016 -1118, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok při sazbě ve výši 28 % za sjednané období a poplatky v souhrnné výši 7 920 Kč. Celkovou částku 18 920 Kč pak měl splatit formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 430 Kč. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas nehradil, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil na jistině úvěru částku 7 160 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a to ze společnosti [právnická osoba], neboť v mezidobí právě tato společnost nabyla část závodu společnosti [právnická osoba] včetně dotčené pohledávky. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Proto žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celé žalované částky, která je tvořena dlužnou jistinou úvěru a smluvní pokutou sjednanou ve smlouvě o úvěru celkem ve výši 7 000 Kč. Nadto po žalovaném požadovala smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, který žádala pouze ve výši 13,9 % ročně, což odpovídá obvyklé úrokové sazbě poskytované bankami spotřebitelům v době sjednání úvěrové smlouvy. A dále žádala i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, jež ke dni 20. 5. 2020 vyčíslila částkou 2 551,14 Kč a dále jej žádala od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2016 č. 2 2016 -1118 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností JET Money s.r.o. smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i administrativní poplatek za poskytnutí úvěru, úplatu a úroky ve výši 28 % z jistiny za období, na které je úvěr poskytnut (což odpovídá 25,85 % ročně), vše ve výši 7 920 Kč. Celkovou částku 18 920 Kč měl uhradit formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 430 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv dlužné částky byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou bude žalovaný v prodlení, jakož i úhrada zákonných úroků z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byl i přehled splátek, ze kterého vyplývá rozvržení úhrady jednotlivých složek dlužné částky, zejména přednostní započtení splátek na úhradu úplaty, úroků a poplatků (1. – 5. splátka).

5. Z přehledu úhrad žalovaného vyplynulo, že za období od 19. 2. 2016 do 21. 12. 2018 postupnými a nepravidelnými splátkami uhradil z uvedeného titulu částku 11 760 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a z její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o úplatě bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. 2016 -1118 smluvně přešla na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 24. 7. 2020.

7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 17. 12. 2020 obsahovala skutkový i právní rozbor věci.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 11 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 7 920 Kč splácet pravidelnými splátkami po 1 430 Kč měsíčně. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky v měsíci březnu 2017 nadále dlužil na neuhrazené jistině 7 160 Kč. Za prodlení s úhradou sjednaných splátek, resp. nesplacené dlužné jistiny úvěru mu byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 7 000 Kč a účtovány zákonné úroky z prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednaný úvěr. Žalovaný coby úvěrovaný naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužil z uvedeného titulu částku 7 160 Kč na jistině úvěru a 7 000 Kč na smluvní pokutě sjednané ve smlouvě ve smyslu § 2048 o. z. Proto soud nyní uložil žalovanému tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, přiznal soud žalobkyni i právo na úroky, jež žalobkyně po zvážení okolností výslovně žádala v nižší než sjednané výši, a také právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že se žalovaný se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 160 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a další). Současně byly naplněny i ostatní předpoklady aplikace tohoto ustanovení, tedy jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.