13 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno příjmení. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 160 Kč spolu s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 7 160 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 2 551,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 160 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 160 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. 2 2016 -1118, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok při sazbě ve výši 28 % za sjednané období a poplatky v souhrnné výši 7 920 Kč. Celkovou částku 18 920 Kč pak měl splatit formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 430 Kč. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas nehradil, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil na jistině úvěru částku 7 160 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a to ze společnosti právnická osoba, neboť v mezidobí právě tato společnost nabyla část závodu společnosti právnická osoba včetně dotčené pohledávky. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Proto žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celé žalované částky, která je tvořena dlužnou jistinou úvěru a smluvní pokutou sjednanou ve smlouvě o úvěru celkem ve výši 7 000 Kč. Nadto po žalovaném požadovala smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, který žádala pouze ve výši 13,9 % ročně, což odpovídá obvyklé úrokové sazbě poskytované bankami spotřebitelům v době sjednání úvěrové smlouvy. A dále žádala i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, jež ke dni 20. 5. 2020 vyčíslila částkou 2 551,14 Kč a dále jej žádala od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2016 č. 2 2016 -1118 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností JET Money s.r.o. smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i administrativní poplatek za poskytnutí úvěru, úplatu a úroky ve výši 28 % z jistiny za období, na které je úvěr poskytnut (což odpovídá 25,85 % ročně), vše ve výši 7 920 Kč. Celkovou částku 18 920 Kč měl uhradit formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 430 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv dlužné částky byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou bude žalovaný v prodlení, jakož i úhrada zákonných úroků z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byl i přehled splátek, ze kterého vyplývá rozvržení úhrady jednotlivých složek dlužné částky, zejména přednostní započtení splátek na úhradu úplaty, úroků a poplatků (1. – 5. splátka).

5. Z přehledu úhrad žalovaného vyplynulo, že za období od 19. 2. 2016 do 21. 12. 2018 postupnými a nepravidelnými splátkami uhradil z uvedeného titulu částku 11 760 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a z její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o úplatě bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. 2016 -1118 smluvně přešla na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 24. 7. 2020.

7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 17. 12. 2020 obsahovala skutkový i právní rozbor věci.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 11 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 7 920 Kč splácet pravidelnými splátkami po 1 430 Kč měsíčně. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky v měsíci březnu 2017 nadále dlužil na neuhrazené jistině 7 160 Kč. Za prodlení s úhradou sjednaných splátek, resp. nesplacené dlužné jistiny úvěru mu byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 7 000 Kč a účtovány zákonné úroky z prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednaný úvěr. Žalovaný coby úvěrovaný naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužil z uvedeného titulu částku 7 160 Kč na jistině úvěru a 7 000 Kč na smluvní pokutě sjednané ve smlouvě ve smyslu § 2048 o. z. Proto soud nyní uložil žalovanému tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, přiznal soud žalobkyni i právo na úroky, jež žalobkyně po zvážení okolností výslovně žádala v nižší než sjednané výši, a také právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že se žalovaný se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 160 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a další). Současně byly naplněny i ostatní předpoklady aplikace tohoto ustanovení, tedy jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.