13 C 156/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno příjmení . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 74 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 165 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 414,45 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím z částky 13 250,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku ve výši 5 262,14 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 250,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím z částky 27 900 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení dalších 23 065 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 866,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 740,98 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 29 571,51 Kč od 21. 1. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 671,51 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 130 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků.

2. V případě prvního nároku tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 24. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce„ [anonymizována tři slova]“ [číslo] na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky v souhrnné výši 24 139 Kč. Celkovou částku 54 139 Kč pak měl splatit formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 3 008 Kč Poslední splátka měla být takto zaplacena nejpozději dne 24. 5. 2019. Žalovaný ale nehradil splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužil původnímu věřiteli částku 29 571,51 Kč na jistině zápůjčky a částku 21 393,49 Kč na úroku a poplatcích. Následně byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala po žalovaném zaplacení celé výše uvedené dlužné částky a nadto po něm požadovala i smluvní úrok ve výši 29 % ročně jdoucí z dlužné jistiny zápůjčky od data následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení a také zákonný úrok z prodlení rovněž z dlužné jistiny zápůjčky od data následujícího po marném uplynutí měsíční lhůty od zaplacení poslední splátky žalovaným, tedy od 16. 8. 2018 do zaplacení. Žalobkyně přitom smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 20. 1. 2020.

3. Druhý nárok žalobkyně opřela o tvrzení, že stejná společnost, tedy [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 21. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce„ [anonymizována tři slova]“ [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky v souhrnné výši 17 333 Kč. Celkovou částku 37 333 Kč měl přitom žalovaný uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 632 Kč Poslední splátka byla takto stanovena na den 14. 9. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Po splatnosti poslední stanovené splátky nadále dlužil na jistině zápůjčky částku 13 250,13 Kč a na úroku a poplatcích částku 9 914,87 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Proto se žalobkyně domáhala úhrady uvedených dlužných částek a nadto po žalovaném požadovala úhradu úroku jdoucího z dlužné jistiny zápůjčky za dobu od 15. 9. 2018 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího z taktéž z dlužné jistiny zápůjčky od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, tedy od 20. 11. 2018 do zaplacení. I v tomto případě žalobkyně úroky a úroky z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 20. 1. 2020.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, bez důvodné a včasné omluvy se nedostavil ani k jednání soudu, ke kterému byl řádně a včas předvolán, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů a (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne ze dne 24. 11. 2017 včetně smluvních podmínek soud ověřil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, ve které se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, přičemž její převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 7 352 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 760 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 027 Kč. Celková dlužná částka tak dle smlouvy činila 54 139 Kč a žalovaný se jí zavázal uhradit formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 3 008 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 3 003 Kč.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne ze dne 21. 7. 2017 včetně smluvních podmínek soud ověřil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, ve které se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, přičemž její převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 3 577 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 416 Kč. Celková dlužná částka tak dle smlouvy činila 37 333 Kč a žalovaný se jí zavázal uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 623 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 576 Kč. Dále je ve smlouvě uvedeno, že v případě 60 týdenních splátek činí zápůjční úroková sazba 29 % ročně.

7. V reakci na výzvu soudu žalobkyně předložila k důkazu zákaznické karty, jež měly prokazovat řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením každé z výše uvedených zápůjček. Jiné důkazy ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného nenavrhovala.

8. Ze zákaznické karty ze dne 21. 7. 2017 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] náležitě zjistil příjmy i výdaje žalovaného, které ověřil i relevantními listinami, a to konkrétně jeho živnostenským listem, daňovým přiznáním za rok 2016, výměrem invalidního důchodu a složenkami o jeho výplatě. Čistý příjem žadatele činil 7 746 Kč, jeho ostatní příjem 10 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 7 600 Kč, tedy příjmy celkem 25 346 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele - žalovaného byly určeny částkou 4 000 Kč.

9. Ze zákaznické karty ze dne 24. 11. 2017 se podává, že čistý příjem žadatele – žalovaného činí 26 520 Kč, jeho ostatní příjem 6 900 Kč, další čistý příjem domácnosti 12 000 Kč, tedy příjmy celkem 45 420 Kč, přičemž výdaje za interní splátky [anonymizováno] činí 2 623 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 7 000 Kč. Jako ověřený dokument je zde označeno pouze daňové přiznání za rok 2016.

10. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 ke smlouvě [číslo] plyne, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 21. 7. 2017. Následně hradil splátky v různé výši, poslední částku zaplatil dne 12. 11. 2018 Celkem uhradil částku 14 168 Kč.

11. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 ke smlouvě [číslo] plyne, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 24. 11. 2017. Následně hradil splátky nepravidelně a v nedostatečné výši. Poslední úhradu provedl dne 16. 7. 2018, celkem uhradil částku 2 100 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a souvisejícího seznamu postupovaných pohledávek vyplynulo, že obě pohledávky za žalovaným z uvedených smluv byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, což je zřejmé z přípisu ze dne 20. 1. 2020. Ke dni postoupení udávaná hodnota obou pohledávek činila v souhrnu 102 830 Kč bez příslušenství, z čehož pohledávka ze smlouvy [číslo] činila 66 865 Kč a pohledávka ze smlouvy [číslo] pak 35 965 Kč.

13. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě.

14. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 21. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce, když předtím náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 17 333 Kč splácet 60 pravidelnými splátkami po 623 Kč týdně. Částka 17 333 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 3 577 Kč, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a z poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 416 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, celkem uhradil pouze částku 14 168 Kč. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky tak dlužil na jistině zápůjčky částku 13 250,13 Kč a na souhrnném poplatku částku 9 914,87 Kč. Následně byla tato pohledávka za žalovaným smluvně postoupena z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných částek, přičemž žalobkyně po něm žalobou požadovala i úhradu příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 29 % ročně za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení. Navýšení původního věřitele tvořeného rozdílem mezi žádanou částkou 23 165 Kč a postupovanou částkou 35 965 Kč žalobkyně výslovně nepožadovala.

15. Co se týká druhého nároku, (výše, dle žaloby, označen jako nárok první, avšak z hlediska časové posloupnosti následuje až po výše uvedeném nároku, tedy jako druhý), soud z provedených důkazů zjistil tento skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 24. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, přičemž bylo vycházeno ze stejných podkladů, jako v případě předchozí smlouvy o zápůjčce, tedy z daňového přiznání za rok 2016, avšak výše zjištěných příjmů žalovaného se výrazně odlišovala od původního zjištění, aniž by toto navýšení příjmů bylo jakkoliv podloženo učiněnými novými zjištěními. Žalovanému byla dne 24. 11. 2017 právním předchůdcem žalobce vyplacena částka 30 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobce vrátit a zaplatit mu nadto i úrok ve výši 7 352 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 760 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 027 Kč. Celkovou částku ve výši 54 139 Kč měl uhradit formou 18 měsíčních splátek po 3 008 Kč. Žalovaný uhradil částku 2 100 Kč, jiné platby neprovedl. Následně byla i tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému opět řádně oznámeno a byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.

22. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla v případě smlouvy ze dne 21. 7. 2017 platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která podléhá podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož se řídí i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednanou částku. Žalovaný coby vydlužitel naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky, pročež i po splatnosti poslední stanovené splátky dlužil z uvedeného titulu částku 13 250,13 Kč na jistině zápůjčky a 9 914,87 Kč na úrocích a poplatcích. A protože bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z tohoto titulu smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla na žalobkyni, uložil soud žalovanému povinnost částku 23 165 Kč zaplatit. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části žádající po žalovaném úroky z prodlení, neboť i na ty vznikl právním předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se s úhradou svého peněžitého dluhu dostal do prodlení. Naopak soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny zápůjčky. Ze znění smlouvy o zápůjčce vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 3 577 Kč, a další ustanovení smlouvy již jen doplňuje, že tento úrok byl určen na základě úrokové sazby 29 % ročně. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedené částky, by měla být jistina zápůjčky jakkoliv dále úročena. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, je třeba výklad smlouvy provést formou pro něj příznivější. Současně takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené kapitalizovanou částkou, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Proto soud uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na úrok kapitalizovaný částkou 5 262,14 Kč a na úrok 29 % ročně z částky 13 250,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

1. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 11. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 30 000 Kč. Žalobkyni se ale nepodařilo prokázat, že před uzavřením smlouvy byla náležitě prozkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z provedených důkazů vyplynulo, že smlouva byla uzavírána cca 4 měsíce po první smlouvě, bylo vycházeno ze stejného podkladu, tedy z daňového přiznání žalovaného za rok 2016, avšak v druhém případě byla udávaná zjištěná výše měsíčních příjmů žalovaného o cca 15 000 Kč vyšší (celkový příjem domácnosti o 20 000 Kč vyšší), aniž by toto navýšení bylo jakkoliv podloženo relevantními listinami či jinými zjištěními. Pokud žalovaný uvedl při žádosti o druhou zápůjčku takto odlišné informace, bylo povinností poskytovatele zápůjčky toto ověřit, minimálně vyzvat žalovaného k doložení, že došlo k navýšení jeho příjmů. To se však v dané věci nestalo, resp. žalobkyně toto netvrdila ani neprokazovala, ačkoliv byla soudem řádně v tomto smyslu poučena. Proto má soud za to, že smlouva o zápůjčce ze dne 24. 11. 2017 je absolutně neplatná. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zák. 257/2016 Sb., je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít, jak plyne z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18.

23. V řízení ovšem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 30 000 Kč, z čehož žalovaný vrátil pouze částku 2 100 Kč. Jelikož se jednalo o plnění z neplatné smlouvy, má žalobkyně, na kterou opět pohledávka za žalovaným smluvně přešla dle § 1879 o. z., vůči žalovanému nárok na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a násl. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 900 Kč, a současně vyhověl žalobě i v části týkající zákonných úroků z prodlení, a to jdoucích z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, tedy od data následujícího po dni prvního prokazatelného vyzvání žalovaného k vrácení celé této částky přípisem oznamujícím postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Ve zbylé části soud uplatněný nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně i žalovaný byli v řízení úspěšní z 50 %, tedy po odečtení jejich úspěchu a neúspěchu žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pro úplnost k tomu soud dodává, že při posuzování míry úspěchu jednotlivých stran řízení vycházel též z rozsahu přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, a pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).