13 C 158/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 041,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 041,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení v částce 1 104,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 041,77 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 041,77 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které vedla pro žalovanou za sjednaných podmínek bankovní účet [číslo]. Žalovaná, ale porušila smluvní podmínky a neoprávněně se na uvedeném účtu dostala do záporného zůstatku. Protože ani přes výzvy žalobkyně žalovaná svůj dluh nevyrovnala, vypověděla žalobkyně smlouvu a vzniklý nepovolený debet převedla na technický účet pro splácení pohledávky. Dlužná částka odpovídající žalované částce je přitom tvořena debetními výběry z účtu, neuhrazenými poplatky za vedení účtu a za provedené transakce účtovanými dle sazebníku poplatků. Kromě žalované částky žalobkyně požadovala po žalované rovněž úhradu zákonných úroků z prodlení jdoucích z dlužné částky od 2. 10. 2019 do zaplacení s tím, že tyto úroky za dobu od 2. 10. 2019 do 18. 5. 2020 kapitalizovala částkou 1 104,78 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 20. 2. 2018 a z navazující smlouvy o bankovní identitě ze dne 17. 10. 2018 soud ověřil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, ve které se zavázala pro žalovanou vést bankovní účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník obsahující aktuální poplatky, úroky a ceny za služby.

5. Z výpisů z účtu žalované za období červen, červenec, srpen a září až řízení 2019 bylo ověřeno, že se žalovaná na tomto účtu dostala do záporného zůstatku, který nevyrovnala, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzývána, jak plyne z upomínky ze dne 27. 8. 2019, která obsahovala i výpověď smlouvy, a z upomínky ze dne 3. 10. 2019.

6. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že ji výslovně upozornila na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato výzva ze dne 22. 5. 2020 byla žalované odeslána téhož dne doporučeným způsobem, což vyplývá ze souvisejícího poštovního podacího archu.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), která se řídila § 127 a násl. zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v platném znění. Žalobkyně své povinnosti z této smlouvy splnila, když zřídila a vedla pro žalovanou za sjednaných podmínek účet č. [bankovní účet] a poskytovala jí i další s tím související sjednané služby. Naopak žalovaná svým povinnostem nedostála, neboť se v rozporu se smluvním ujednáním dostala na tomto účtu do záporného zůstatku, tedy nepovoleného debetu, jež se řídil dle § 2665 občanského zákoníku příslušnými ustanoveními o úvěru. Proto mohla žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním smlouvu vypovědět a požadovat okamžité splacení dlužné částky, která odpovídala žalované částce. A protože tak žalovaná dosud neučinila, uložil jí nyní soud povinnost celou žalovanou částku žalobkyni zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaná se s úhradou žalované částky dostala do prodlení.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 041,77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že při určení odměny advokáta vycházel z ustanovení § 14b a. t., neboť žalobu v této věci považuje za tzv. formulářový návrh, jaký žalobce u soudu podává opakovaně ve věcech skutkově i právně podobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Současně byly naplněny také ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy že předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřesahuje 50 000 Kč a že žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.