13 C 195/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 903 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 545 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 25 545 Kč od 28. 1. 2022 do 27. 4. 2022 a dále s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 545 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 545 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení a také částku 5 358 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení dalších úroků ve výši 9,3 % ročně z částky 25 545 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 415 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 30 903 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. 819480, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalované a částku 2 500 Kč dle pokynu žalované jako provizi na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit úvěr včetně sjednaných úroků formou pravidelných měsíčních splátek po 1 050 Kč. Splatnost první splátky byla ujednána na den 20. 3. 2021. Žalovaná ale splátky řádně a včas nehradila, proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 27. 1. 2022 Ani poté však žalovaná svůj dluh nevyrovnala. Proto po ní žalobkyně požadovala úhradu dlužných splátek úvěru do zesplatnění ve výši 3 450 Kč (z čehož částka 1 837 Kč představuje úmor jistiny a částka 1 613 Kč dlužné úroky), úhradu zesplatněné jistiny úvěru ve výši 23 708 Kč, úhradu nákladů na zaslané upomínky ve výši 3 x 100 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou pěti splátek úvěru do zesplatnění ve výši 5 x 499 Kč, smluvní pokutu z dlužné částky ve výši 0,1 % denně za dobu od zesplatnění úvěru do 3. 3. 2022 ve výši 950 Kč a také smluvní úroky z celkové dlužné jistiny úvěru ve výši 25 545 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení a úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 25 545 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Z žádosti / smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 819480 ze dne 25. 2. 2021, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a z předpisu splátek vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalované, což vyplývá z jejího čestného prohlášení o příjmech, výdajích a závazcích, dále z formuláře o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z jeho příloh tvořených dvěma výplatními páskami za měsíce leden a únor 2021 a výpisy z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí na jméno žalované i jejího manžela. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 2 500 Kč je provize zprostředkovatele hrazená poskytovatelem úvěru na pokyn žalovaného přímo zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 21,05 % ročně, a to formou 40 pravidelných měsíčních splátek po 1 050 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 20. 3. 2021, poslední pak dne 20. 6. 2024. Ve smlouvě byla sjednána možnost žalobkyně zesplatnit úvěr či jeho zbytek v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jedné splátky či její části po dobu delší než dva měsíce s tím, že okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odešle žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dále byla ve smlouvě sjednána i smluvní pokuta pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, jakož i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zesplatněného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení, a smluvní pokuta ve výši 499 Kč na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, avšak jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení splatným. Nad to se žalovaná zavázala zaplatit v případě prodlení příslušné zákonné úroky z prodlení a také uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, konkrétně poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 100 Kč. Z potvrzení o provedení transakcí bylo ověřeno vyplacení tvrzené částky žalované, jakož i dle pokynu žalované zprostředkovateli úvěru. Z přehledu splátek a jejich úhrad plyne, že žalovaná celkem uhradila pouze částku 8 100 Kč, ke dni 27. 1. 2022 dlužila žalovaná na splatných splátkách částku 3 450 Kč a na zesplatněné jistině úvěru částku 23 708 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužných splátek opakovaně vyzývána a upomínána třemi doloženými upomínkami. Z přípisu ze dne 27. 1. 2022 plyne, že tímto přípisem bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru k datu odeslání přípisu, a to pro kvalifikované porušení povinnosti hradit sjednané splátky žalovanou. Současně přípis obsahoval vyčíslení jednotlivých dlužných částek včetně smluvních pokut a příslušenství a předžalobní výzvu k úhradě těchto částek včetně příslušenství.

5. Skutečnosti vyplývající ze shora popsaných provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za svá skutková zjištění.

6. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalované poskytla sjednanou částku 30 000 Kč. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým povinnostem z této smlouvy nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků při sjednané sazbě 21,05 % ročně. Proto mohla žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním a s § 1931 občanského zákoníku úvěr zesplatnit a požadovat po žalované jak úhradu dlužných splatných splátek úvěru, tak i okamžité zaplacení celé dosud neuhrazené části jistiny úvěru. Nadto jí vznikl i nárok na účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužných částek, jakož i na smluvní pokutu ve smyslu § 2048 občanského zákoníku, sjednanou ve smlouvě právě pro případ prodlení se splátkami i pro případ prodlení s uhrazením zesplatněného dluhu. Soud přitom přezkoumal, že výše uplatněné smluvní pokuty v jednotlivých případech i ve svém souhrnu nepřekračuje maximální povolenou výši stanovenou dle zákona o spotřebitelském úvěru. A protože žalovaná tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatila, uložil jí soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit.

10. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. Naopak požadované smluvní úroky soud přiznal žalobkyni jen částečně. Nárok žalobkyně na smluvní úroky vyplývá přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku, avšak výše těchto smluvních úroků je limitována § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. A protože v daném případě trvalo prodlení žalované déle než 90 dnů, soud přiznal po uplynutí této lhůty žalobkyni nárok na úroky v takto snížené výši a v části přesahující tuto výši žádané smluvní úroky zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého může soud přiznat účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení, i když byl úspěšný jen částečně, pokud jeho neúspěch se týkal jen nepatrné části. V daném případě byla převážné úspěšná žalobkyně, přičemž neúspěšná byla jen v nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 3 415 Kč Náklady řízení žalobkyně se přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 237 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 925 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 315/2021 a další). Současně byly naplněny i ostatní předpoklady aplikace tohoto ustanovení, tedy jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.