13 C 209/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 563,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 563,68 Kč s úrokem v částce 857,33 Kč a s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 8 663,68 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v částce 716,90 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 8 663,68 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 9 563,68 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, [právnická osoba], (dále jen banka) uzavřela se žalovanou dne 26. 9. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 1007206717. Banka se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala aktuální dlužnou částku včetně sjednaných úroků a poplatků splácet pravidelnými měsíčními splátkami nejméně ve výši 2 % čerpaného úvěru. Žalovaná však následně řádně splátky nehradila, a proto banka využila smluvního oprávnění a celý úvěr ke dni 30. 9. 2020 okamžitě zesplatnila. Žalovaná přitom dlužila na jistině částku 8 663,68 Kč, na splatném úroku 857,33 Kč, na poplatcích 900 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce, a to smlouvou ze dne 16. 9. 2021. K tomuto datu výše dlužných částek odpovídala uvedenému a nadto úrok z prodlení byl ke dni 16. 9. 2021 vyčíslen částkou 716,90 Kč. Žalobce po žalované požadoval dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 17. 9. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 26. 9. 2018 a ze souvisejících Všeobecných produktových podmínek banky a Produktových podmínek spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu banky zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 1007206717 a o vydání a užívání kreditní karty, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalované prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaná se zavázala platit každý měsíc splátku ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, přičemž ve splátce je zahrnuta jak úhrada příslušné části jistiny úvěru, tak příslušná část úroků sjednaných pro hotovostní i bezhotovostní čerpání ve shodné výši 22,99 %, jakož i poplatky dle rozpisu ve smlouvě a dle sazebníku poplatků. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě porušení, kterým se rozumí i prodlení s úhradou splátky, má banka právo prohlásit dluhy žalované vůči bance za okamžitě splatné a žádat jejich splacení. Z výpisů ke kreditní kartě žalované plyne, že žalovaná průběžně čerpala od banky finanční prostředky, postupně se však s úhradou splátek dostala do prodlení, ke dni 30. 9. 2020 činila výše dlužné částky 10 421,01 Kč. Z přípisu banky ze dne 1. 10. 2020 se podává, že banka prohlásila celý dluh žalované za okamžitě splatný ke dni 30. 9. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě částky 10 421,01 Kč, z čehož částku 900 Kč představovaly poplatky a částku 857,33 Kč úroky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky bylo ověřeno, že pohledávka banky vůči žalované byla smluvně postoupena na žalobce, a to ke dni 16. 9. 2021, o čemž byla žalovaná informována. Žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že ji výslovně upozornil na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

5. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně přezkoumána úvěruschopnost žalované, jak dokládají zjištěné údaje o relevantních osobních a majetkových poměrech žalované ve spojení s ověřením těchto informací z výpisů z účtu žalované, jež byl veden u právní předchůdkyně žalobkyně.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi bankou a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdkyně žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když opakovaně poskytovala žalované sjednané finanční prostředky až do výše úvěrového rámce. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měla splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky. Proto mohla právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu. A protože ani poté žalovaná dluh zcela nevyrovnala, uložil jí nyní soud povinnost zbývající dlužnou částku odpovídající žalované částce zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něj pohledávka za žalovanou smluvně dle § 1879 o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky má žalobce nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 563,68 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě aplikovat ve věci § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení lze považovat za formulářovou žalobu, jakou žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti, a zároveň byly naplněny i ostatní podmínky dané tímto ustanovením, tedy že ve věci jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.