13 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 24 305 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 305 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 3 554,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 781,47 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení úroku kapitalizovaného částkou 5 315,65 Kč a úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 18 781,47 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 305 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze 23. 4. 2021. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se přitom ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 79 330 Kč v pravidelných 24měsíčních splátkách ve výši 3 306 Kč a zaplatit jí i úrok za poskytnutí úvěru ve výši 20,79 %. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila. Proto se po ní žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru spolu s poplatkem a příslušenstvím úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 23. 4. 2021, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru ve výši 36 234 Kč, složené ze smluvního úroku ve výši 34 734, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 24měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 3 306 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3 096 Kč a dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 23. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 20 300 Kč, což doložila právnímu předchůdci žalobkyně výplatními páskami za měsíc únor a březen 2021. Dále uvedla, že jeho odhadované výdaje činí částku 5 000 Kč a externí splátky činí 5 000 Kč. Tyto prohlášení stvrdila na žádosti svým podpisem.

6. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovanou a prověřil si její osobní a majetkové poměry. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne 29. 7. 2024 adresované žalované má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do deseti dnů od doručení tohoto přípisu.

9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 11. 2024. Ani po této výzvě žalovaná ničeho neuhradila.

10. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, . Na základě této smlouvy obdržela v hotovosti od uvedené společnosti částku 40 000 Kč. Ve smlouvě se zavázala dané společnosti vrátit tuto částku a zaplatit i tzv. poplatek skládající se z vypočtené částky úroků a částky za zpracování úvěru. Před uzavřením smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalované v tzv. zákaznických kartách, kde jsou údaje uvedené žalovanou. Výše příjmu byla ověřována výplatními páskami, což je v těchto kartách zaznamenáno. Na pohledávku žalovaná žalobkyni uhradila od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky celkem 60 583 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

11. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednanou částku. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena na žalobkyni. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým povinnostem z této smlouvy nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěrů, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistin úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků. Proto mohla žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu dlužných splátek úvěru 18 781,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 3 554,57 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 523,53 Kč.

15. Protože žalovaná tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatila, uložil jí soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit.

16. Soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru. Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 34 734 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaná navíc jako spotřebitel neměla reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 34 734 Kč představující úrok je částkou konečnou. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 5 315,65 Kč a úrok ve výši 20,79 % ročně z částky 18 781,47 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 648 Kč, přičemž tato částka představuje 67,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 973 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 305 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.