13 C 212/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená datum bytem adresa pro zaplacení 26 892,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 892,80 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 478,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 365,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá úroku v částce 2 160,06 Kč a úroku 21,39 % ročně z částky 12 365,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 528 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 892,80 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze dne 8. 9. 2021. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřel právní předchůdce smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se přitom ve smlouvě zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku 32 118 Kč v pravidelných 65titýdenních splátkách ve výši 495 Kč a zaplatit jí i úrok za poskytnutí úvěru ve výši 21,39 %. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila. Proto se po ní žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 26 892,8 Kč spolu s úrokem a příslušenstvím úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 8. 9. 2021, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, zavázal, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru, tzv. poplatek ve výši 15 168 Kč, složený ze smluvního úroku v částce 9 817, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Dále měla žalovaná ve smlouvě ujednané doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 65týdenních splátkách ve výši jedné splátky 495 Kč.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 16 176 Kč, což doložila právnímu předchůdci žalobkyně výplatními páskami za měsíc červen a červenec 2021. Dále uvedla, že její odhadované výdaje činí částku 7 000 Kč. Tyto prohlášení stvrdila na žádosti svým podpisem.

6. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2024.

8. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 adresovanému žalované má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do deseti dnů od doručení tohoto dopisu.

9. Z tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná na dluh uhradila částku 5 200 Kč.

10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 28. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 4. 2024. Ani po této výzvě žalovaná ničeho neuhradila.

11. Skutečnosti vyplývající ze shora popsaných provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za svá skutková zjištění.

12. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

15. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednanou částku. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým povinnostem z této smlouvy nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků. Proto mohla žalobkyně požadovat po žalované úhradu dlužných splátek úvěru ve výši 12 365,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 478,71 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 527,32 Kč (složený ze smluvního úroku v částce 9 817 Kč, zpracování úvěru v částce 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč).

16. Protože žalovaná tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatila, uložil jí soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit.

17. Soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru. Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 9 817 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaná navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 9 817 Kč představující úrok je částkou konečnou. Takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené částkou ve výši 9 817 Kč, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 2 160,06 Kč a úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 12 365,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení takřka zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 528 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 892,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.