13 C 253/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 745 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 745 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 714,29 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 789,82 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 2 499,68 Kč a smluvního úroku ve výši 28 % ročně z částky 2 789,82 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 536 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 745 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce č. 648990116. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i tzv. poplatek za zápůjčku skládající se ze sjednaných úroků při sazbě 28 % ročně, vyčíslených částkou 1 379 Kč, dále z odměny za administrativní činnosti ve výši 1 100 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 666 Kč. Celkovou částku ve výši 15 145 Kč pak měl splatit v 60 týdenních splátkách po 253 Kč Poslední splátka takto měla být uhrazena dne 23. 10. 2017. Žalovaný ale řádně a včas splátky nehradil, zaplatil celkem pouze částku 9 400 Kč, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil uvedenému věřiteli částku 2 789,82 Kč na jistině zápůjčky a částku 1 955,18 Kč na poplatku. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení celé žalované částky skládající se z dlužné jistiny zápůjčky a dlužného poplatku. Nadto po něm požadovala i smluvní úroky jdoucí z dlužné jistiny zápůjčky za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení. A také žádala zákonné úroky z prodlení jdoucí opět z dlužné jistiny zápůjčky za dobu od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení. Žalobkyně přitom tyto úroky a úroky z prodlení částečně, ke dni postoupení pohledávky, kapitalizovala.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o zápůjčce č. 648990116 ze dne 29. 8. 2016, jakož i ze zákaznické karty obsahující údaje o ověření úvěruschopnosti žalovaného a z tabulky umoření, soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o zápůjčce, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný svým podpisem převzetí uvedené sumy potvrdil. Ve smlouvě se přitom žalovaný zavázal tuto částku dané společnosti vrátit, a to zvoleným způsobem hotovostních splátek ve výši 60 x 253 Kč týdně. Tyto splátky v sobě zahrnovaly jak úhradu jistiny zápůjčky, tak i úhradu sjednaného„ poplatku za zápůjčku“, který se skládal z administrativního poplatku ve výši 1 100 Kč, úroků ve výši 1 379 Kč, jakož i z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 666 Kč. Ve smlouvě byla dále v samostatném odstavci uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 28 % ročně. Povinnost hradit smluvní úroky nad rámec úroků vyčíslených v rámci poplatku za zápůjčku ze smlouvy nevyplývá. Žalovaný celkem uhradil částku 9 400 Kč, dluh tak odpovídá žalované částce. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), která odpovídala i zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a příslušným ustanovením občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku a zejména § 1841 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své povinnosti ze smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednanou částku, naopak žalovaný coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným z předmětného titulu smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. A protože dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se požadovaného úroku z prodlení. Na úroky z prodlení pak má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části žádající po žalovaném smluvní úrok ve výši překračující úrok vyčíslený v rámci tzv. poplatku za zápůjčku. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že mezi smluvními stranami byl sjednán pouze úrok ve výši 1 379 Kč. Takto ujednaný úrok přitom neodporuje ustanovením § 2392 občanského zákoníku, dle kterého je úrok možnou, nikoliv imanentní součástí smlouvy o zápůjčce. Ustanovení o výši úrokové sazby pak lze chápat jen jako splnění zákonné povinnosti zapůjčitele uvést výši sazby, dle které byl úrok, myšleno ten kapitalizovaný, vypočten. Povinnost žalovaného hradit další smluvní úrok ze smlouvy z tohoto ustanovení smlouvy nevyplývá a není zakotvena ani jinde ve smlouvě. Proto soud žalobkyní uplatněný nárok na další smluvní úrok zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch účastníků ve věci, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) vycházel i z rozsahu přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, a pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná z 68 % a neúspěšná z 32 %, a proto má po odečtení neúspěchu od úspěchu jako úspěšnější účastník právo na náhradu nákladů řízení v poměru 36 % k celku, tedy ve výši 536 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 745 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.