13 C 268/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa adresa pro doručení: ulice a číslo , PSČ obec proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 182 223,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 177 709,92 Kč se smluvním úrokem ve výši 4 513,83 Kč a se smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně jdoucím z částky 176 554,95 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 177 709,92 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení dalšího: a) smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 5 668,80 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 513,83 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 40 764,60 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce.

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 182 223,75 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že ještě pod původním názvem [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 31. 5. 2019 s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku, přes tzv. portál, smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytl finanční prostředky ve výši 180 000 Kč. Konkrétně žalované převedl bezhotovostním způsobem na účet částku 176 400 Kč, neboť oproti celkové částce sjednaného úvěru byl započten poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 155 Kč. V jednotlivých splátkách přitom byla zahrnuta jak příslušná část úvěru, tak i úroky při sjednané úrokové sazbě 10,99 % ročně. Žalovaná ale splátky řádně a včas nehradila, zaplatila pouze 4 z předepsaných splátek, a to prostřednictvím 6 úhrad, přičemž celkem takto uhradila pouze 12 829,97 Kč. Částka 3 445,05 Kč byla započtena na jistinu úvěru, částka 8 384,92 Kč na úroky a částka 1 000 Kč na smluvní pokutu za opožděnou úhradu splátek. Následně pro kvalifikované nehrazení splátek ze strany žalované žalobce celý dluh ke dni 28. 1. 2020 zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho neprodlené úhradě. Žalovaná ale ani poté svůj dluh nevyrovnala, a proto nadále dluží žalobci na neuhrazené jistině úvěru 176 554,95 Kč, na smluvních pokutách 1 000 Kč a na neuhrazených úrocích ke dni zesplatnění dalších 4 513,83 Kč. Dle úvěrových podmínek přitom úroky a smluvní pokuty do zesplatnění přirůstají k jistině. Nadto žalobce požadoval po žalované smluvní úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 182 223,75 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 182 223,75 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení.

2. K výzvě soudu dále žalobce upřesnil, že žalovaná částka je složena kromě již uvedených položek, tedy dlužné jistiny úvěru ve výši 176 554,95 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a neuhrazených úroků ve výši 4 513,83 Kč, ještě z částky 154,97 Kč představující neuhrazené části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 154,97 Kč. A dále doplnil, že žalovaná na splátkách ve skutečnosti uhradila celkem částku 16 275 Kč, nikoliv původně uváděnou částku 12 829,97 Kč. Tato platba přitom byla započtena ve výši 3 445,05 Kč na jistinu úvěru, ve výši 8 384,92 Kč na úrok, ve výši 1 000 Kč na smluvní pokutu a ve výši 3 445,03 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

5. Z úplného výpisu žalobce z obchodního rejstříku plyne, že žalobce v období od 10. 3. 2016 do 28. 11. 2019 podnikal pod názvem [právnická osoba] a od 28. 11. 2019 pak byl jeho název změněn na [právnická osoba]

6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce (ještě jako [právnická osoba] s.r.o.) uzavřel s žalovanou smlouvu o bezúčelovém úvěru ve výši 180 000 Kč. Tuto částku se žalobce zavázal poskytnout žalované bezprostředně po podpisu smlouvy bezhotovostním převodem na účet žalované. Ve smlouvě byl rovněž sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, který byl splatný poskytnutím úvěru, a jeho úhrada byla dle ujednání stran rozložena do prvních splátek úvěru. Dále byl smluvními stranami sjednán smluvní úrok ve výši 10,99 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku včetně poplatku a úroků žalobci splatit formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 3 155 Kč Poslední splátka měla být takto zaplacena dne 12. 6. 2026. Ve smlouvě byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu a také zde bylo sjednáno právo žalobce zesplatnit celý dluh v případě, že žalovaná nezaplatí dvě splátky po sobě či jednu splátku po dobu delší než tři měsíce. V případě zesplatnění úvěru mohl žalobce dle této smlouvy naúčtovat žalované ještě jednorázovou smluvní pokutu 3 % z nesplacené jistiny, úroků, pojistného, maximálně však ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení, maximálně do výše 200 000 Kč. A dále mohl účtovat roční úrokovou sazbu ujednanou ve smlouvě a úrok z prodlení v zákonné výši. Smlouva byla žalovanou podepsána s pomocí jedinečného sms kódu zaslaného žalované po provedení její identifikace v rámci založení uživatelského profilu na portále žalobce. Do textu smlouvy bylo rovněž začleněno upozornění na nejdůležitější ustanovení úvěrových podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, informace o přirůstání úroků a smluvních pokut k jistině v tomto bodu smlouvy obsažena nebyla. Žalované byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, zde rovněž nic o přirůstání úroků a smluvních pokut k jistině není uvedeno.

7. Z hlavy 5 § 5 úvěrových podmínek se podává, že v případě, že dojde k zesplatnění celého úvěru, přirůstá neuhrazený úrok (na který vznikl žalobci nárok do doby zesplatnění) a případné další platby (např. smluvní pokuty) k poskytnuté jistině. Dále zde bylo uvedeno, že došlo k dohodě ohledně povinnosti žalované platit úrok dohodnutý ve smlouvě pro případ řádného splácení úvěru i v případě zesplatnění úvěru, a to až do doby úplného vrácení úvěru.

8. Z výpisu transakcí z účtu žalobce u [právnická osoba] ze dne 31. 5. 2019 plyne, že uvedeného dne byla ve prospěch účtu žalované odeslána částka 180 000 Kč se zprávou„ [anonymizováno]: pujcka pro [celé jméno žalované]“. Jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo úvěrové smlouvy.

9. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že poplatek za poskytnutí úvěru byl rozložen do prvních šesti splátek úvěru. Dále bylo zjištěno, že žalované byla celkem 4 x naúčtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč za opoždění s úhradou splátky. Žalovaná celkem zaplatila žalobci částku 16 275 Kč. Shodné informace vyplývají i z přehledu plateb z interního programu žalobce, přičemž z něj dále plyne, že dluh žalované činí celkem žalovanou částku, z čehož dluh na poplatku činí 154,07 Kč, dluh na jistině úvěru 176 554,95 Kč, dluh na splatných úrocích 4 513,83 Kč, dluh na pokutách 1 000 Kč.

10. Z výzvy před zesplatněním ze dne 16. 12. 2019 plyne, že žalobce upozorňoval žalovanou na neuhrazené splátky úvěru s tím, že pokud nedojde k jejich úhradě, bude celý její dluh plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] zesplatněn. Z přípisu ze dne 28. 1. 2020 bylo dále zjištěno, že žalobce k uvedenému datu zesplatnil celý dluh žalované, a to právě pro prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky ve výši 185 378,75 Kč ve lhůtě do 30 dnů.

11. Před podáním žaloby, přípisem ze dne 23. 6. 2020 byla žalovaná žalobcem znovu vyzvána k úhradě celé dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu.

12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

13. Žalobce (pod svým tehdejším názvem [právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne 31. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy ještě téhož dne vyplatil žalované bezhotovostním převodem na účet žalované částku 180 000 Kč (nikoliv poníženou částku, jak bylo původně tvrzeno v žalobě). Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že tuto částku žalobci vrátí a zaplatí mu i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč a úroky při sjednané úrokové sazbě 10,99 % ročně. Úhradu měla provést formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 3 155 Kč. Žalovaná ale celkem zaplatila žalobci pouze částku 16 275 Kč, a to nepravidelnými a opožděnými 6 úhradami. Proto žalobce nejprve naúčtoval žalované smluvní pokutu 500 Kč za každou opožděnou platbu splátky a následně pro nehrazení dalších splátek zesplatnil celý její dluh, a to ke dni 28. 1. 2020. Dluh žalované odpovídal žalované částce s tím, že tato částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 176 554,95 Kč, ze smluvní pokuty za opožděnou úhradu splátek ve výši 1 000 Kč, z neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 4 513,83 Kč a z neuhrazené části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 154,97 Kč. Žalobce nadto požadoval po žalované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení z celé žalované částky s odkazem na znění úvěrových podmínek, dle kterých úrok a smluvní pokuty do zesplatnění přirůstají k jistině. Před podáním žaloby byla žalované zaslána tzv. předžalobní upomínka, ve které byla žalobcem upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. V projednávané věci soud uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která se řídí i zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. Žalobce coby úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnil, když poskytl žalované úvěr ve sjednané výši 180 000 Kč. Naopak žalovaná jakožto úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť žalobci řádně a včas nehradila sjednané splátky, kterými měla uhradit jak jistinu úvěru, tak i úroky ve výši 10,99 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč. Proto mohl žalobce v souladu se smlouvou i s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru naúčtovat žalované smluvní pokutu za opožděnou úhradu splátek a následně i dle smlouvy a §1931 o. z. celý dluh žalované zesplatnit. Soud přezkoumal, že po započtení dílčích úhrad provedených žalovanou, činí dluh žalované na jistině úvěru 176 554,95 Kč, dluh na úrocích účtovaných do zesplatnění úvěru 4 513,83 Kč, dluh na smluvní pokutě za opožděnou úhradu splátek 1 000 Kč a dluh na poplatku za poskytnutí úvěru 154,97 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost tyto částky žalobci zaplatit.

17. Jako neplatné však soud posoudil ujednání o přirůstání úroku a smluvních pokut splatných do zesplatnění celého dluhu k jistině úvěru. Ač je toto ujednání v zásadě možné, jeho zakotvení pouze v úvěrových podmínkách soud považuje za nepoctivé a pro spotřebitele překvapující, a tudíž absolutně neplatné dle § 588 o. z. Soud přitom vzal v úvahu zcela konkrétní okolnosti případu, kdy přímo v podrobně sepsané úvěrové smlouvě byla některá ustanovení úvěrových podmínek uvedena a spotřebitel byl na ně zvláště upozorněn. Upozornění na přirůstání uvedených částek k jistině však v tomto výčtu chybí. Toto ujednání není rovněž nijak zmíněno ani ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. Na daný případ lze vztáhnout rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci I ÚS 3512/11, které se vztahu spotřebitelské smlouvy a obchodních podmínek podrobně věnuje a lze jej užít i za platnosti nové právní úpravy dané o. z. Uvádí se zde mimo jiné, že„ obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu“. Soud považuje ujednání o přirůstání úroků a smluvních pokut k jistině úvěru za natolik zásadní ujednání, že jeho zakotvení pouze do úvěrových podmínek není vzhledem k ochraně spotřebitele možno chápat jako poctivé. Proto soud ohledně dalšího požadovaného smluvního úroku rozhodl tak, že žalobce má právo na smluvní úroky pouze z dlužné jistiny úvěru. Ve zbývající části nárok žalobce zamítl.

18. Ohledně uplatněného nároku žalobce na zákonné úroky z prodlení soud rozhodoval dle § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná se ocitla se svým peněžitým dluhem vůči žalobci v prodlení, vznikl žalobci nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené citovaným nařízením vlády. Ovšem ze shora popsaného důvodu neplatnosti ujednání o přirůstání úroků k jistině soud i tyto úroky z prodlení přiznal žalobci pouze z dlužné jistiny, poplatku a smluvní pokuty, nikoliv z dlužných splatných úroků, v této části byl nárok žalobce opět zamítnut.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný a neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 40 764,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 111 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 182 223,75 Kč sestávající z částky 8 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 160 Kč ve výši 5 493,60 Kč.