13 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 39 006 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 222 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 864,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 292,17 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a částku 17 784 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 896,30 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 505,14 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 433,55 Kč, smluvního úroku ve výši 8 % ročně z částky 8 851,64 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 458,31 Kč a smluvního úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 237,13 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 006 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit úvěr včetně pevně sjednaného úroku a úhrady za služby formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná splátky řádně a včas neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze žádostí o úvěr ze dne 21. 9. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná v žádosti o úvěr 10 000 Kč uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 7 920 Kč, její výdaje za bydlení činí 1 000 Kč, výdaje za dopravu, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč a ostatní měsíční splátky stávajících půjček 300 Kč. Právní předchůdce dále ověřil příjem žalované na běžném výpisu z účtu a potvrzením z Okresní správy sociálního zabezpečení v , adresa, .

5. Ze žádostí o úvěr ze dne 4. 1. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná v žádosti o úvěr 10 000 Kč uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 8 022 Kč, její výdaje za bydlení činí 1 500 Kč, výdaje za dopravu, jídlo a osobní náklady 4 900 Kč, ostatní měsíční splátky stávajících půjček 2 200 Kč a další jiné výdaje 200 Kč. Žalovaná k žádosti předložila právnímu předchůdci výplatní pásku za měsíc 11/2022, pracovní smlouvu a opis důchodu. Právní předchůdce výše uvedené z předložených listin ověřil.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 21. 9. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru , název, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru pevně stanovený úrok ve výši 507 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně tzv. „Úhradu za služby“ ve výši 4 900 Kč, jež zahrnovalo úhradu za administrativní činnost, vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, úhradu za možnost placení splátek v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit 18 592 Kč, jež se zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Poslední splátka měla splatnost dne 4. 3. 2024. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že v případě prodlení žalované, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, a to 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Smluvní pokuta mohla být uložena v maximální výši 500 Kč za jednu splátku se kterou je dlužník v prodlení.

7. Z historie transakcí ke smlouvě č. , číslo smlouvy, , má soud za prokázané, že na dluh uhradila v dne 22.9.2022 v hotovosti částku 1 330,00 Kč, dne 10. 10. 2021 v hotovosti částku 1 330,00 Kč, dne 9. 11. 2022 v hotovosti částku 1 318,00 Kč, dne 9. 12. 2022 v hotovosti částku 600,00 Kč, dne 4. 1. 2023 v hotovosti částku 730,00 Kč, dne 9. 1. 2023 v hotovosti částku 500,00 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 4. 1. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru , název, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit za poskytnutí úvěru pevně stanovený úrok ve výši 507 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně tzv. „Úhradu za služby“ ve výši 4 900 Kč, jež zahrnovalo úhradu za administrativní činnost, vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, úhradu za možnost placení splátek v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit 18 592 Kč, jež se zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Poslední splátka měla splatnost dne 4. 3. 2024. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že v případě prodlení žalované, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, a to 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Smluvní pokuta mohla být uložena v maximální výši 500 Kč za jednu splátku se kterou je dlužník v prodlení.

9. Z historie transakcí ke smlouvě , číslo smlouvy, má soud za prokázané, že žalovaná na dluh uhradila v hotovosti dne 5. 1. 2023 částku 1 370 Kč, dne 15. 3. 2023 částku 500 Kč a dne 31. 5. 2023 částku 500 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 9. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek a upozornila jej na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

11. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužnice ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovanou a prověřil si její osobní a majetkové poměry. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Skutečnosti shora uvedené neobsahují rozpory, proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.

13. Podle § 2395 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

16. Po právním zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednané částky. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým povinnostem z těchto smluv nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěrů, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků. Proto mohla žalobkyně požadovat po žalované úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 8 851,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 864,42 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 370,36 Kč (složený ze smluvního úroku v částce 440,53 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 200 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 186,97 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 542,86 Kč), smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a dále mohla požadovat úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 7 237,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 896,30 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 546,87 Kč (složený ze smluvního úroku v částce 268,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 150 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 890,23 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 238,63 Kč) a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč.

18. Protože žalovaná tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatila, uložil jí soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit.

19. Soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z obou jistin úvěrů. Ze znění smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 507 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaná navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 507 Kč představující úrok je částkou konečnou. Takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené částkou ve 440,53 Kč, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 433,55 Kč a úrok ve výši 8 % ročně z částky 8 851,64 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl. Ze znění smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 507 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaná navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 507 Kč představující úrok je částkou konečnou. Takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené částkou ve 268,01 Kč, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 458,31 Kč a úrok ve výši 8 % ročně z částky 7 237,13 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 97,9 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 710 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 532 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 006 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.