13 C 296/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 67 207,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 335,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 62 335,59 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, a dále pak částku 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 900 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, částku 1 698,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 698,50 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a částku 2 273,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 273,06 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 333,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 67 207,15 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému kontokorentní úvěr do výše 92 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr včetně sjednaných úroků formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 458 Kč. Žalovaný splátky řádně a včas neuhradil, když na jistině dluží částku 662 335,59 Kč, ke dni zesplatnění na úrocích a úrocích z prodlení dluží částku 1 698,5 Kč, úroku z prodlení částku 2 273,06 Kč a na poplatku ke dni zesplatnění částku 900 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a její dispozice ze dne 10. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 92 000 Kč. Na základě toho žalobkyně poskytla úvěr ve výši 92 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatí i příslušenství úvěru, složené ze smluvního úroku ve výši 10,90 %. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit v měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 1 458 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na den 20. 1. 2028. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení. Nedílnou součástí smlouvy bylo právo na zesplatnění dosud nesplacené jistiny.

4. Ze žádosti o úvěr ze dne 10. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj měsíční příjem v částce ve výši 55 357 Kč, ostatní příjem 26 017 Kč, což doložil právnímu předchůdci žalobkyně doloženým daňovým přiznáním za daňové období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Dále uvedl, že jeho výdaje na nájemném činí částku 1 000 Kč. Tyto prohlášení stvrdil na žádosti svým podpisem. Právní předchůdce žalobkyně příjem žalovaného ověřil rovněž výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019, z bankovního a nebankovního registru klientských informací a v insolvenčním rejstříku.

5. Z oznámení o rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěru ze dne 3. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že ode dne 1. 2. 2024 zesplatnila celou dlužnou částku.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 5. 2024.

7. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ho upozornila na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 16. 5. 2024.

8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

9. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 92 000 Kč. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 92 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i úrok úvěru ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit v měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 1 458 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta a rovněž právo předchůdce na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného, kde právní předchůdce odkazoval na podmínky uvedené v ceníku, jež byl přílohou této smlouvy. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a proto dne 1. 2. 2024 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil dlužnou částku a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Následně byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k úhradě žalobkyní před podáním žaloby dne 16. 5. 2024 vyzván.

10. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry předloženým dokladem o zaměstnání. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Podle § 2395 z.č. 89/2012, Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

15. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník). Právní předchůdce žalobkyně coby úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané peněžní prostředky, naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil ani jistinu úvěru ani příslušenství úvěru. Pohledávka právního předchůdce byla řádně postoupena na žalobkyni. Proto mohla žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu dlužných splátek úvěru ve výši 62 335,59 Kč spolu s úrokem ve výši 1 698,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 273,06 Kč a poplatek za spotřebitelský úvěr v částce 900 Kč. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 333,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 689 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 207,15 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 910 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 450 Kč ve výši 2 194,50 Kč.