13 C 299/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 925 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 025 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 500 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení úroku kapitalizovaného částkou 3 190,50 Kč a dále úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 24 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 212,36 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 033,33 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení úroku kapitalizovaného částkou 2 351,98 Kč a dále úroku ve výši 19,40 % ročně z částky 10 033,33 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 730 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 48 925 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků.

2. V prvém případě tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401065444, na základě které poskytl v hotovosti oproti podpisu na smlouvě žalovanému částku 24 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 4 080 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 480 Kč. Celkovou částku ve výši 45 360 Kč měl přitom uhradit formou 78 týdenních splátek po 582 Kč počínaje dnem 13. 12. 2018 Poslední splátka byla stanovena na den 4. 6. 2020. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil na jistině 24 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost 2 128 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 9 897 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se nyní žalobkyně domáhala úhrady dlužné částky a nadto po žalovaném požadovala ještě úrok ve výši 21,27 % ročně a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí vždy z dlužné jistiny od data následujícího po dni splatnosti poslední splátky do zaplacení s tím, že je vždy částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021.

3. V případě druhého nároku tvrdila, že její právní předchůdce, opět [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401032506, na základě které poskytl v hotovosti oproti podpisu na smlouvě žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku ve výši 27 000 Kč měl přitom uhradit formou 60 týdenních splátek po 450 Kč počínaje dnem 20. 9. 2018 Poslední splátka byla stanovena na den 7. 11. 2019. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil na jistině 10 033,33 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 2 866,67 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se nyní žalobkyně domáhala úhrady dlužné částky a nadto po žalovaném požadovala ještě úrok ve výši 19,40 % ročně, tedy ve snížené než původně sjednané výši, a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí vždy z dlužné jistiny od data následujícího po dni splatnosti poslední splátky do zaplacení s tím, že je vždy částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru„ [název]“ č. 1401065444 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč formou peněžité zápůjčky, a to v hotovosti oproti podpisu na smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úroky ve výši 21,27 % ročně za celou dobu trvání smlouvy, přičemž tento úrok byl vyčíslen částkou 4 080 Kč. Dále se zavázal uhradit i administrativní poplatek ve výši 4 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 480 Kč„ Celková částka“ ve výši 45 360 Kč měla být uhrazena formou 78 týdenních splátek po 582 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 546 Kč. První splátka měla být zaplacena nejpozději sedmý den od uzavření smlouvy, každá další do sedmi dnů od splátky předchozí. Doba trvání smlouvy byla určena v bodu 1.3 smlouvy na 78 týdnů. Dle bodu 5 včleněných„ doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru“ vyplývá, že v případě prodlení s úhradou splátek je žalovaný povinen platit dosud nesplacenou jistinu, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, zejména úhradu nákladů na upomínky, a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Dle bodu 6.1 smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Ze související zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťoval od žalovaného údaje o jeho schopnosti úvěr splácet, a to tak, že posuzoval jím udané příjmy, doložené pracovní smlouvou a výplatními páskami, a udávané výdaje včetně doložené úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným plynoucí z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše dlužné částky činila 38 025 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky a příslušenství na účet žalobkyně.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru„ [název]“ č. 1401032506 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč formou peněžité zápůjčky, a to v hotovosti oproti podpisu na smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úroky ve výši 32,15 % ročně za celou dobu trvání smlouvy, přičemž tento úrok byl vyčíslen částkou 3 000 Kč. Dále se zavázal uhradit i administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč„ Celková částka“ ve výši 27 000 Kč měla být uhrazena formou 60 týdenních splátek po 450 Kč. První splátka měla být zaplacena nejpozději sedmý den od uzavření smlouvy, každá další do sedmi dnů od splátky předchozí. Doba trvání smlouvy byla určena v bodu 1.3 smlouvy na 78 týdnů. Dle bodu 5 včleněných„ doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru“ vyplývá, že v případě prodlení s úhradou splátek je žalovaný povinen platit dosud nesplacenou jistinu, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, zejména úhradu nákladů na upomínky, a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Dle bodu 6.1 smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Ze související zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťoval od žalovaného údaje o jeho schopnosti úvěr splácet, a to tak, že posuzoval jím udané příjmy, doložené výplatními páskami, a udávané výdaje. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným plynoucí z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše dlužné částky činila 14 900 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky a příslušenství na účet žalobkyně.

8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla v obou případech uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl sjednané částky, naopak žalovaný coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas poskytnutou částky právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil a nezaplatil mu ani celé sjednané poplatky.

13. Z prvně uvedené smlouvy tak žalovaný dluží částku 36 025 Kč představující dlužnou jistinu a poplatky. Proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka z uvedeného titulu přešla ve smyslu § 1879 o. z. právě na žalobkyni. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části žádající z částky 24 000 Kč úroky z prodlení, na které vznikl právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nárok dle § 1970 o. z. Přitom bylo přezkoumáno, že požadované úroky z prodlení nepřesahují výši stanovenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

14. Naopak soud nevyhověl žalobě požadující po žalovaném smluvní úroky ve výši 21,27 % ročně jdoucí z částky 24 000 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, jež žalobkyně částečně kapitalizovala částkou 3 190,50 Kč. Ze znění smlouvy nárok na tyto úroky nevyplývá. Ve smlouvě je uvedeno, že jistina se bude úročit pouze po dobu trvání smlouvy. Délka trvání smlouvy byla určena na 78 týdnů. Rovněž pro případ porušení smluvních povinností ze strany žalovaného nebyla mezi výčtem požadovaných plnění uvedena povinnost hradit další smluvní úroky, tedy úroky nad rámec úroků vypočtených za dobu řádného trvání smlouvy. Nejednoznačnost ujednání o zániku smlouvy dle bodu 6.1 smlouvy ve spojení s výslovnou absencí ujednání o úročení nad rámec uvedeného nelze přičítat k tíži žalovaného, jež jako spotřebitel neměl reálnou šanci znění smlouvy ovlivnit. Jediným výkladem smlouvy, který z hlediska ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany obstojí, je tak výklad, že ve smlouvě byly sjednány úroky pouze v částce 4 080 Kč, tedy v částce zahrnuté do poplatku, a to jako v částce konečné. Uvedená úroková sazba je tak jen vyjádřením povinnosti věřitele uvést sazbu, jaké bylo pro výpočet úroků použito. Proto soud nárok žalobkyně na další úrok, tedy nad úrok ve výši 4 080 Kč, zamítl.

15. V případě druhé smlouvy činí dlužná částka 12 900 Kč a i v tomto případě s ohledem na prokázané postoupení pohledávky uložil soud žalovanému povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni. Se stejným odůvodněním jako v případě prvého nároku vyhověl žalobě i ohledně úroků z prodlení, na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Bylo přitom přezkoumáno, že požadované úroky z prodlení, a to i ty kapitalizované, maximální zákonnou výši nepřekračují.

16. Naopak soud nevyhověl žalobě žádající po žalovaném smluvní úroky výši 19,40 % ročně z částky 10 033,33 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení, částečně kapitalizované částkou 2 351,98 Kč. Rovněž nárok na tento smluvní úrok nemá oporu v uzavřené smlouvě o úvěru. Vzhledem k obdobnému znění smlouvy, kdy bylo použito shodného formuláře jako v případě prvně uvedené smlouvy, soud odkazuje na argumentaci již uvedenou v bodu 14 tohoto rozsudku. Má tak za to, že mezi účastníky smlouvy byly ujednány úroky pouze a jen ve výši 3 000 Kč, tedy úroky zahrnuté do poplatku, a to jako úroky konečné. Uplatněný nárok žalobkyně na úroky přesahující tuto částku tak byl zamítnut.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (když se od jejího úspěchu ve výši 83 % odečetl její neúspěch ve výši 17 %) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 730 Kč představujících 66 % z celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Přiznaná náhrada nákladů řízení byla vypočtena z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 958 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 510 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.