13 C 299/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 69 347,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 16 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 540 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení dalších: a) 52 807,26 Kč b) úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 450,32 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, c) smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23 868 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 69 347,26 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 20. 9. 2021 s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 135688, na základě které žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku žalobci vrátit a současně zaplatit i úroky při sjednané úrokové sazbě 23 % p. a. Celková částka 37 008 Kč (20 000 Kč jistina a 17 008 Kč úroky) měla být vrácena formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 514 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána i doplňková služba„ PODPORA“, která v sobě zahrnovala možnost odkladu tří splátek, vždy o jeden měsíc, možnost přerušení splácení až na devět měsíců v případě úrazu, onemocnění či hospitalizace a možnost přerušení splácení až na devět měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tyto doplňkové služby se žalovaná zavázala hradit částku 865 Kč měsíčně, a to vždy společně s řádnou splátkou úvěru. Žalovaná ale následně sjednané podmínky nedodržela, dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2022 Ani dodatečně, přes upomínky žalobce, žalovaná tuto splátku neuhradila, a proto žalobce v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni 21. 3. 2022 celý úvěr a požadoval po žalované úhradu celkové dlužné částky ve výši 69 407,74 Kč. Dlužná částka se přitom skládala z dlužné jistiny úvěru ve výši 19 460,21 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků ve výši 15 489,94 Kč, úplaty za zbývající část doplňkové služby podpora 23 868 Kč, dále z nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 59,49 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 9 730,11 Kč. Úhradu měla žalovaná provést nejpozději do 3. 5. 2022 Ani poté však žalovaná nic nezaplatila, a proto se žalobce domáhal úhrady dlužné částky soudní cestou s tím, že výslovně nepožadoval smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 59,49 Kč a taktéž zohlednil platbu od žalované ve výši 1 Kč. Kromě žalované částky však dále žádal zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 29 990,32 Kč (tedy z dlužné jistiny, nákladů na upomínkování a ze smluvní pokuty) od 4. 5. 2022 do zaplacení a také žádal smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 23 868 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, jakož i úhradu nákladů soudního řízení.

2. Žalobce dále soudu sdělil, že jedná o uzavření smíru s žalovanou v předmětné věci, což dokládal emailovou komunikací účastníků. Dále soudu předložil i návrh na schválení smíru, ve kterém se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci částku 45 479,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky ve výši 29 990,32 Kč za dobu od 4. 5. 2022 do zaplacení s tím, že toto bude žalovaná hradit ve splátkách po 1 100 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci usnesení o schválení smíru, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná se rovněž zavazuje uhradit k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení v částce 14 000 Kč, a to opět ve splátkách po 400 Kč měsíčně za shodných podmínek jako u splátky dlužné částky. Podpis žalované na uvedeném smíru a na návrhu na schválení smíru však chybí. Z předložené e-mailové komunikace, kdy jde o prostou emailovou komunikaci bez elektronického podpisu, pouze vyplývá zájem žalované o splátkový kalendář. Ze samotné emailové komunikace plyne, že k platnosti uzavření smíru je třeba ověřeného podpisu žalované na zaslaném návrhu smíru.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nedostavila se ani k jednání soudu, ke kterému byla řádně a včas předvolána, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).

4. Soud se nejprve zabýval navrženým smírem tak, jak jej předložil žalobce a dospěl k závěru, že podmínky pro schválení takovéhoto smíru v této věci nejsou dány. Především soud nemá z předloženého podání za prokázané, že mezi účastníky skutečně došlo k uzavření takovéhoto smíru, neboť podpis žalované, kterým by vyjadřovala svou vůli uzavřít tento smír, chybí. Žalovaná ani soud nepožádala o schválení takovéhoto smíru či jinak neprojevila svou vůli být tímto smírem vázána. Prostá emailová komunikace mezi účastníky toto nedokládá, právě naopak, ze strany žalované nedošlo k naplnění sjednaných podmínek pro platnost smíru. Pro úplnost k tomu soud dále dodává, že podle § 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, (dále jen o.s.ř), soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Soud má v daném případě za to, že smír v navrženém znění právní předpisy porušuje, neboť přiznává žalobci plnění, na která nemá právní nárok, jak je uvedeno dále.

5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalované pod č. smlouvy 135688 ze dne 20. 9. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč. Z potvrzení o výplatě pak vyplynulo, že částka 9 934 Kč z jistiny úvěru byla použita na úhradu předchozího závazku žalované u žalobce, částka 6 066 Kč byla žalované vyplacena na účet a částka 4 000 Kč byla zúčtována na náklady žalobce. Z přílohy č. 2 k úvěrové smlouvě vyplynulo, že smlouva o službě„ PODPORA“ je doplňkovou smlouvou, závislou na smlouvě o úvěru č. 135688. Žalobce žalovanou poprvé vyzval k úhradě celé dlužné částky přípisem o zesplatnění ze dne 21. 3. 2022, ve kterém stanovil žalované lhůtu pro úhradu částky do 3. 5. 2022.

6. Z kopie průkazu totožnosti žalované a z kopie jejího řidičského průkazu ve spojení se záznamem o verifikační platbě vzal soud za prokázané, že totožnost žalované byla před uzavřením smlouvy řádně zjištěna a ověřena.

7. Dále se soud zabýval otázkou, zda a jakým způsobem, resp. s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumána a posuzována úvěruschopnost žalované. Žalobce tvrdil, že tato byla dostatečně ověřena zjištěnými údaji od žalované (příjem 46 910 Kč, náklady na bydlení 5 270 Kč, finanční závazky 9 298 Kč, mikro úvěry ano, z čehož dovozoval finanční zůstatek spotřebitele ve výši 29 477 Kč), třemi výpisy z bankovního účtu žalované, lustrací v centrální evidenci exekucí, lustrací v SOLUS, v insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a v interní databázi poskytovatele úvěru. Z těchto lustrací dle žalobce vzešlo, že žalovaná je v uvedených databázích bez záznamu a je úvěrovatelná. Dále žalobce popsal algoritmus jeho interního skóringového systému. Pro úplnost dokládal i záznam o předchozí smlouvě o úvěru s žalovaným č. 135382 s tím, že žalovaná nebyla v prodlení s úhradou předchozího úvěru.

8. Žalobce na podporu svých tvrzení dokládal výsledek lustrace z centrální evidence exekucí, kde bylo 0 záznamů, žalovaná nebyla nalezena ani v insolvenčním rejstříku. Dále byl doložen výsledek lustrace v SOLUS, kde však v rozporu s tvrzením žalobce bylo uvedeno, že žalovaná zde má záznam. Ze tří výpisů z účtu žalované u [právnická osoba] za období od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2021, 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021 a 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 vyplývá, že žalovaná se dostává na tomto účtu do mínusových zůstatků a pravidelně využívá kontokorentních služeb, za srpen 2021 byly žalované sraženy i úroky za přečerpaný kontokorent (při maximální výši kontokorentu 35 000 Kč). Dále je z těchto výpisů zcela zřejmé čerpání řady finančních produktů úvěrového typu od různých společností. V měsíci červnu 2021 je z výpisu zřejmé inkaso úvěru ve výši 3 088 Kč, dále je zde čerpaný úvěr od [právnická osoba] ve výši 22 000 Kč, [právnická osoba] ve výši 2 400 Kč, [anonymizováno] [právnická osoba] ve výši 27 500 Kč a také splacení úvěru od [příjmení] [jméno] ve výši 1 400 Kč a od [anonymizováno] ve výši 1 414,37 Kč. Také z tohoto výpisu plyne, že nebyla uskutečněna zadaná platba ve výši 10 000 Kč pro nedostatek finančních prostředků na účtu. Výpis za měsíc červenec vykazuje mínusový konečný zůstatek. I v tomto měsíci proběhlo inkaso úvěru ve výši 3 088 Kč, dále je zde čerpaný úvěru od [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč. Z výpisu za měsíc srpen 2021 se pak podává rovněž mínusový zůstatek (včetně přečerpání povoleného kontokorentu ve výši 35 000 Kč). Vyplývá z něho provedená exekuce finančním úřadem, inkaso úvěru ve výši 723,21 Kč a 2 364,79 Kč a neprovedení platby 1 Kč kvůli nedostatku finančních prostředků.

9. Příjmy žalované byly žalobcem zjištěny ve výši 46 910 Kč. Z jakých zdrojů žalovaná těchto příjmů dosahuje, nebylo uvedeno. Doloženy byly pouze uvedené výpisy z účtů, kde se nachází vždy položka příjem – mzda od společnosti [právnická osoba], rovněž položka příjem – mzda od společnosti [právnická osoba], zároveň je zde i příjem od České správy sociálního zabezpečení za dobu nemoci. Byl doložen i výpis ze živnostenského rejstříku žalované a její daňové přiznání za rok 2020 k dani příjmu, kde však žádné jiné příjmy než ze samostatné výdělečné činnosti uvedeny nejsou. Dále bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti zjištěno, že žalovaná měla povinnost výživy k jednomu dítěti a náklady na bydlení ve výši 5 270 Kč.

10. Již z těchto provedených důkazů soud dovodil, že žalobce porušil svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované před vlastním uzavřením smlouvy o úvěru, resp. žalobce sice tuto úvěruschopnost přezkoumal, avšak učinil tak pouze formálně, získané závěry neodpovídají tvrzením, že žalovaná byla tzv. úvěrovatelná. Z výše uvedeného se podává, že výše závazků žalované zcela evidentně překračuje její příjmové možnosti, ač výše jejich příjmů nebyla zcela postavena na jisto. Bylo však jasně zjištěno, že žalovaná byla v posledních třech měsících před žádostí o úvěr v nedobré finanční situaci, se svými příjmy nevycházela, na svém účtu se nikoliv ojediněle nacházela v záporných hodnotách, měla sjednanou řadu úvěrových produktů či půjček, které případně splácela pouze tak, že si na jejich úhradu vzala další úvěr, resp. půjčku. Kromě výše zjištěných úvěru ještě sama uvedla úvěr u [anonymizována dvě slova] a [příjmení] [jméno]. Rovněž měla i záznam v rejstříku SOLUS. Tvrzení žalobce že předchozí úvěr č. 135382 ze dne 6. 9. 2022 (smlouva byla uzavřena pouhých 14 dnů před dotčenou úvěrovou smlouvou) řádně splácela, když jej splatila tím, že jí byl žalobcem na jeho úhradu poskytnut další úvěr, je z hlediska posuzování úvěruschopnosti zcela absurdní. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobcem řádně posouzena.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Pro úplnost k tomu soud dodává, že soud má povinnost zkoumat řádné provedení posouzení úvěruschopnosti žalobcem z úřední povinnosti, jak mu ukládá přímo ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Jelikož je tato povinnost soudu procesního charakteru, vztahuje se i na smlouvy uzavřené před účinností tohoto ustanovení. Avšak i před novelizací tohoto ustanovení bylo judikatorně dovozeno toto soudní přezkoumání z úřední povinnosti, jak plyne z rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru. Současně v řízení bylo prokázáno, že žalobce nesplnil svou povinnost uloženou mu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť ze shromážděných podkladů evidentně vyplynulo, že žalovaná úhrady dalšího úvěru není schopna. Proto soud postupem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou. Současně jako neplatnou, resp. nevzniklou, posoudil soud i smlouvu o doplňkových službách„ PODPORA“, neboť se jednalo o smlouvu navazující na smlouvu o úvěru, resp. smlouvu závislou ve smyslu § 1727 občanského zákoníku, a proto bez platnosti hlavní smlouvy nemohla platně vzniknout ani tato doplňková, závislá smlouva. Nárok žalobce tak soud posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnutou jistinu úvěru, sníženou o již zaplacenou částku 3 460 Kč, tedy částku 16 540 Kč. Současně vyhověl žalobě i částečně co do úroků z prodlení, neboť žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení, za což lze považovat přípis o zesplatnění, ve lhůtě do 3. 5. 2022. Žalovaná tak neučinila, a proto od 4. 5. 2022 se s úhradou svého peněžitého dluhu dostala do prodlení, a proto je povinna žalobci zaplatit úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené dle nařízení vlády č. 351 /2013 Sb, ovšem pouze z uvedené částky 16 540 Kč.

16. Ostatní nároky žalobce soud zamítl s ohledem na výše uvedené jako nedůvodné.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, tak, že poměřoval úspěch a neúspěch obou procesních stran. V dané věci byla procesně úspěšnější žalovaná, avšak jí v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.