13 C 302/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 88 815,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 950,10 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 4 923,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 274,34 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a částku 39 865 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 6 721,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 025,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 2 184,57 Kč, úroku 24,81 % ročně z částky 21 274,34 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 909,16 Kč a úroku 21,39 % ročně z částky 27 025,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 927,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 88 815,10 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěrů poskytnutých na základě úvěrových smluv ze dne 2. 3. 2022 a 28. 10. 2021. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřel právní předchůdce dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých žalovanému poskytl úvěr ve výši 25 000 Kč a 35 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkové částky v pravidelných splátkách a zaplatit jí za to poplatek. Žalovaný svůj dluh řádně neuhradil. Proto se po něm žalobkyně domáhala úhrady dlužných jistin úvěrů v celkové výši 88 815,10 Kč spolu s úrokem a příslušenstvím úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 2. 3. 2022 soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru, tzv. poplatek ve výši 30 809 Kč, složený ze smluvního úroku v částce 24 103 Kč částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč. Dále měl žalovaný ve smlouvě ujednané doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 21měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 2 787 Kč.

4. Ze zákaznické karty ze dne 2. 3. 2022, soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 15 553 Kč, což doložil právnímu předchůdci žalobkyně výplatními páskami za měsíc prosinec 2021 a leden 2022. Dále uvedl, že jeho odhadované výdaje činí částku 5 000 Kč a má jednu vyživovací povinnost. Tyto prohlášení stvrdil na žádosti svým podpisem.

5. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil částku 6 000 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 28. 10. 2021 soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru, tzv. poplatek ve výši 19 105 Kč, složený ze smluvního úroku v částce 12 915 Kč částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 690 Kč. Dále měl žalovaný ve smlouvě ujednané doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 78týdenních splátkách ve výši jedné splátky 724 Kč.

7. Ze zákaznické karty ze dne 28. 10. 2021, soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 15 772 Kč, což doložil právnímu předchůdci žalobkyně výplatními páskami za měsíc srpen a září 2021 Dále uvedl, že jeho odhadované výdaje činí částku 5 000 Kč a má jednu vyživovací povinnost. Tyto prohlášení stvrdil na žádosti svým podpisem.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , číslo smlouvy, má soud za prokázané, že žalovaný na dluh uhradil částku 15 530 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 4. 2024.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne 29. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedla skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornila žalovaného na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 29. 7. 2024.

11. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smluv, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry předloženým dokladem o zaměstnání. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dvě smlouvy o úvěru, na základě první smlouvy č. , číslo smlouvy, byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 25 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 25 000 Kč a zaplatit jí i tzv. poplatek ve výši 30 809 Kč, v němž byl obsažen i vyčíslený úrok, a také poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu „celkové dlužné částky“ ve výši 58 518 Kč provést pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný ale hradil splátky nepravidelně. Poslední splátka byla sjednána na den 2. 12. 2023. Celkem žalovaný zaplatil na úhradu dluhu z uvedeného titulu částku 6 000 Kč, kdy poslední platbu provedl dne 22. 4. 2022. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Dále žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 35 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 35 000 Kč a zaplatit jí i tzv. poplatek ve výši 19 105 Kč, v němž byl obsažen i vyčíslený úrok, a také poplatek za pojištění ve výši 2 340 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu „celkové dlužné částky“ ve výši 56 445 Kč provést pravidelnými týdenními splátkami. Žalovaný ale hradil splátky nepravidelně. Poslední splátka byla sjednána na den 27. 4. 2023. Celkem žalovaný zaplatil na úhradu dluhu z uvedeného titulu částku 15 530 Kč, kdy poslední platbu provedl dne 22. 3. 2022. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

13. Podle § 2395 z. č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

16. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na které dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednané částky. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byly řádně postoupeny žalobkyni. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým povinnostem z této smlouvy nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků. Proto mohla žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 21 274,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 4 923,09 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 27 675,76 Kč a dále úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 27 025,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 6 721,40 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 839,76 Kč.

18. Protože žalovaný tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatil, uložil mu soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit.

19. Soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru č. , číslo smlouvy, . Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 24 103 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaný navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 24 103 Kč představující úrok je částkou konečnou. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 2 184,34 Kč a úrok ve výši 24,81 % ročně z částky 21 274,34 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl. Dále soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru č. , číslo smlouvy, . Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 12 915 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaná navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 12 915 Kč představující úrok je částkou konečnou. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 5 909,16 Kč a úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 27 025,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 927,72 Kč, přičemž tato částka představuje 85 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 553 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 815,10 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 330 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 550 Kč ve výši 2 635,50 Kč.