13 C 322/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 660 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 162,40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení úroku kapitalizovaného částkou 11 615,55 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 850 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 997,26 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 436,30 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení úroku kapitalizovaného částkou 8 364,13 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 436,30 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 216 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 40 510 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků.

2. V prvém případě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl v hotovosti oproti podpisu na smlouvě žalovanému částku 17 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 2 380 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Celkovou částku ve výši 29 580 Kč měl přitom uhradit formou 58 týdenních splátek po 510 Kč počínaje dnem 9. 2. 2017 Poslední splátka byla stanovena na den 15. 3. 2018. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil na jistině 17 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost 2 797,92 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 5 862,08 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se nyní žalobkyně domáhala úhrady dlužné částky a nadto po žalovaném požadovala ještě úrok ve výši 23,72 % ročně a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucí vždy z dlužné jistiny od data následujícího po dni splatnosti poslední splátky do zaplacení s tím, že je vždy částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021.

3. V případě druhého nároku tvrdila, že její právní předchůdce, opět společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl v hotovosti oproti podpisu na smlouvě žalovanému částku 13 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úroky ve výši 1 820 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku ve výši 22 620 Kč měl přitom uhradit formou 58 týdenních splátek po 390 Kč počínaje 28. 11. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 1. 1. 2018. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil na jistině 11 436,30 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 3 413,70 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se nyní žalobkyně domáhala úhrady dlužné částky a nadto po žalovaném požadovala ještě úrok ve výši 23,72 % ročně a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucí vždy z dlužné jistiny od data následujícího po dni splatnosti poslední splátky do zaplacení s tím, že je vždy částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 15. 1. 2021.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru„ Fajnpůjčka“ [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, a to tak, že částka 4 309 Kč bude použita na tzv. refinancování, tedy úhradu dluhu z předchozího závazku žalovaného k uvedené společnosti plynoucího ze smlouvy [číslo] zbývající částka ve výši 12 691 Kč bude žalovanému vyplacena v hotovosti oproti podpisu na smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úroky ve výši 23,72 % ročně za celou dobu trvání smlouvy, přičemž tento úrok byl vyčíslen částkou 2 380 Kč. Dále se zavázal uhradit i poplatek ve výši 3 400 Kč a hotovostní inkaso splátek, jako zvolenou doplňkovou službu, ve výši 6 800 Kč„ Celková částka“ ve výši 29 580 Kč měla být uhrazena formou 58 týdenních splátek po 510 Kč, přičemž první splátka měla být zaplacena nejpozději sedmý den od uzavření smlouvy, každá další do sedmi dnů od splátky předchozí. Doba trvání smlouvy byla určena v bodu 1.3 smlouvy na 58 týdnů. Dle bodu 5 včleněných„ doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru“ vyplývá, že v případě prodlení s úhradou splátek je žalovaný povinen platit dosud nesplacenou jistinu, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, zejména úhradu nákladů na upomínky, a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Dle bodu 6.1 smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Ze související zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťoval od žalovaného údaje o jeho schopnosti úvěr splácet, a to tak, že posuzoval jím udané příjmy, doložené pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu, a udávané výdaje. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným plynoucí z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše dlužné částky činila 27 660 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky a příslušenství na účet žalobkyně.

7. Ze smlouvy o půjčce„ Fajnpůjčka“ [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti oproti podpisu smlouvy částku 13 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dané společnosti i poplatek, který se skládal z úroků ve výši 1 820 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku 22 620 Kč měl žalovaný uhradit formou 58 týdenních splátek po 390 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena nejpozději sedmého dne po uzavření smlouvy, každá další do sedmi dnů od splátky předchozí. Ve smlouvě byly dále včleněny smluvní podmínky, v jejich bodu 1.2 bylo uvedeno, že úroková sazba v případě sjednání 58 splátek činí 23,72 % ročně a že v případě, že dojde k prodloužení trvání smlouvy nad původně sjednanou dobu, nebude jistina již dále úročena. Ze zákaznické karty vyplněné před uzavřením této smlouvy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě zjištěných údajů o jeho příjmech a výdajích. Dle zaškrtnutých políček měl v době posuzování k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, sipo a výměr podpory /důchodu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným plynoucí z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše dlužné částky činila 14 850 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky a příslušenství na účet žalobkyně.

8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla v obou případech uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl sjednanou částku, naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas poskytnutou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil a nezaplatil mu ani celé sjednané poplatky.

13. Z prvně uvedené smlouvy tak žalovaný dluží částku 25 660 Kč představující dlužnou jistinu a poplatky. Proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka z uvedeného titulu přešla ve smyslu § 1879 o. z. právě na žalobkyni. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části žádající z částky 17 000 Kč úroky z prodlení, na které vznikl právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nárok dle § 1970 o. z. Přitom bylo přezkoumáno, že požadované úroky z prodlení nepřesahují výši stanovenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

14. Naopak soud nevyhověl žalobě požadující po žalovaném smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně jdoucí z částky 17 000 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení, jež žalobkyně částečně kapitalizovala částkou 11 615,55 Kč. Ze znění smlouvy nárok na tyto úroky nevyplývá. Ve smlouvě je uvedeno, že jistina se bude úročit pouze po dobu trvání smlouvy. Délka trvání smlouvy byla určena na 58 týdnů. Rovněž pro případ porušení smluvních povinností ze strany žalovaného nebyla mezi výčtem požadovaných plnění uvedena povinnost hradit další smluvní úroky, tedy úroky nad rámec úroků vypočtených za dobu řádného trvání smlouvy. Nejednoznačnost ujednání o zániku smlouvy dle bodu 6.1 smlouvy ve spojení s výslovnou absencí ujednání o úročení nad rámec uvedeného nelze přičítat k tíži žalovaného, jež jako spotřebitel neměl reálnou šanci znění smlouvy ovlivnit. Jediným výkladem smlouvy, který z hlediska ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany obstojí, je tak výklad, že ve smlouvě byly sjednány úroky pouze v částce 2 380 Kč, a to jako v částce konečné. Uvedená úroková sazba je tak jen vyjádřením povinnosti úvěrujícího uvést sazbu, jaké bylo pro výpočet úroků použito. Proto soud nárok žalobkyně na další úrok, tedy nad úrok ve výši 2 380 Kč, zamítl.

15. V případě druhé smlouvy činí dlužná částka 14 850 Kč a i v tomto případě s ohledem na prokázané postoupení pohledávky uložil soud žalovanému povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni. Se stejným odůvodněním jako v případě prvého nároku vyhověl žalobě i ohledně úroků z prodlení, na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Bylo přitom přezkoumáno, že požadované úroky z prodlení, a to i ty kapitalizované, maximální zákonnou výši nepřekračují.

16. Naopak soud nevyhověl žalobě žádající po žalovaném smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 11 436,30 Kč od 2. 1. 2018 do zaplacení, částečně kapitalizované částkou 8 364,13 Kč. Rovněž nárok na tento smluvní úrok nemá oporu v uzavřené smlouvě o úvěru. V této smlouvě byl úrok ve výši 1 820 Kč sjednán jako součást poplatku za úvěru, a to jako úrok konečný. V bodu 1.2 smluvních podmínek je výslovně uvedeno, že v případě překročení doby řádného trvání smlouvy nebude jistina úvěru nadále úročena. Proto soud žalobu v této části zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (když se od jejího úspěchu ve výši 66 % odečetl její neúspěch ve výši 34 %) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 216 Kč představujících 32 % z celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Přiznaná náhrada nákladů řízení byla vypočtena z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 621 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 510 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.