13 C 322/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 70 759,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 688,72 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 7 672,54 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 215,11 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a částku 15 070,70 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 494,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 949,93 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá úroku v částce 4 620,39 Kč, úroku 22,02 % ročně z částky 30 215,11 Kč od 30. 4. 2024, úroku v částce 3 082,22 Kč a úroku 18,34 % ročně z částky 8 949,93 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13 086 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 759,42 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěrů poskytnutých na základě úvěrových smluv ze dne 23. 11. 2021 a ze dne 12. 8. 2021. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 23. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci celkovou částku v pravidelných 21měsíčních splátkách ve výši 3 006 Kč a zaplatit jí i sjednaný poplatek. Žalovaný svůj dluh řádně neuhradil. Proto se po něm žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru spolu s poplatkem a příslušenstvím úvěru. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 12. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci celkovou částku v pravidelných 45týdenních splátkách ve výši 614 Kč a zaplatit jí i sjednaný poplatek. Žalovaný svůj dluh řádně neuhradil. Proto se po něm žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru spolu s poplatkem a příslušenstvím úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 23. 11. 2021, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru, tzv. poplatek ve výši 31 109 Kč, složený z kapitalizovaného smluvního úroku v částce 23 849 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 760 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 21měsíčníchsplátkách ve výši jedné splátky 3 006 Kč.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 23. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 24 475 Kč. Jako další příjmy domácnosti uvedl částku 15 000 Kč. Bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, jakož i jeho další úvěrové zatížení, přičemž tvrzení žalovaného byla ověřována z výplatních pásek za měsíc září a říjen za rok 2021.

6. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 32 000 Kč dne 23. 11. 2021. Poté uhradil dvě sjednané splátky. Celkem ke dni 6. 5. 2024 zaplatil částku 6 016 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 12. 8. 2021, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru, tzv. poplatek ve výši 12 607 Kč, složený z kapitalizovaného smluvního úroku v částce 6 530 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 227 Kč. Dále měla žalovaná ve smlouvě ujednané doplňkové pojištění ve výši 1 350 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku původnímu věřiteli uhradit ve 45týdenních splátkách ve výši jedné splátky 614 Kč.

8. Ze žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 11 892 Kč. Jako další příjmy domácnosti uvedl částku 28 000 Kč. Bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, jakož i jeho další úvěrové zatížení, přičemž tvrzení žalovaného byla ověřována z výplatních pásek za měsíc květen a červen za rok 2021.

9. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 15 000 Kč dne 12. 8. 2021. Poté nepravidelně hradil sjednané splátky. Celkem ke dni 6. 5. 2024 zaplatil částku 12 442 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 4. 2024. Z dopisu adresovanému žalované má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do deseti dnů od doručení tohoto přípisu.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 13. 8. 2024. Ani po této výzvě žalovaný ničeho neuhradil.

12. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80.

13. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dvě smlouvy, a to dne 23. 11. 2021 smlouvu č. , číslo smlouvy, a dne 12. 8. 2021 smlouvu č. , číslo smlouvy, . Na základě těchto smluv obdržel v hotovosti od uvedené společnosti částky 32 000 Kč a 15 000 Kč. Ve smlouvách se zavázal vždy tyto částky dané společnosti vrátit a zaplatit i tzv. poplatek skládající se z vypočtené částky úroků, částky za zpracování úvěru a z částky za komfortní a flexibilní splácení. U druhé ze smluv se zavázal hradit i poplatek za pojištění. Před uzavřením smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného v tzv. zákaznických kartách, kde jsou údaje uvedené žalovaným. Výše příjmu byla ověřována výplatními páskami, což je v těchto kartách zaznamenáno, pásky k důkazu přiloženy nebyly. Na pohledávku ze smlouvy č. , číslo smlouvy, žalovaný uhradil částku 6 016 Kč, na pohledávku ze smlouvy č. , číslo smlouvy, částku 12 442 Kč. Jiné platby neprovedl. Obě pohledávky za žalovaným byly smluvně postoupeny na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

14. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

17. Žaloba je částečně důvodná.

18. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednané částky. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupeny žalobkyni. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým povinnostem z této smlouvy nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěrů, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistin úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků. Proto mohla žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 30 215,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 7 672,54 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 25 4736,61 Kč. Dále mohla žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu dlužných splátek úvěru č. , číslo smlouvy, ve výši 8 949,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 494,79 Kč a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 120,77 Kč19. Protože žalovaný tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatil, uložil mu soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit.

20. Soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru č. , číslo smlouvy, . Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 23 849 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaný navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 23 849 Kč představující úrok je částkou konečnou. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 4 620,39 Kč a úrok ve výši 22,02 % ročně z částky 30 215,11 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

21. Dále soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny úvěru č. , hodnota, . Ze znění smlouvy o úvěru vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 6 530 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina úvěru, jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaný navíc jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 6 530 Kč představující úrok je částkou konečnou. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 3 082,22 Kč a úrok ve výši 18,34 % ročně z částky 8 949,93 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 91,31 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 086 Kč, přičemž tato částka představuje 82,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 831 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 759,42 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 970 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 750 Kč ve výši 2 257,50 Kč.