13 C 33/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobce: jméno FO Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 pro zaplacení 111 171 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná 1) a žalovaný 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 111 171 Kč, úrok z prodlení ve výši 17 216 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 000 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 516 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 920 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 651 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 084 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná 1) a žalovaný 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6 459 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 111 171 Kč s příslušenstvím, když tento svůj nárok odůvodnil tvrzením, že se žalovanou uzavřel smlouvu o nájmu, na základě které se zavázal poskytnout žalovaným obytný prostor sloužící k bydlení na adrese , adresa, a žalovaná se zavázala platit žalobci sjednané nájemné. Byt společně se žalovanou užíval i žalovaný č. 2, manžel žalované. Žalovaní na náhradě za užívání předmětu nájmu s doplatky za služby spojené s užíváním bytu a z nich vyplývající úrok z prodlení, dluží žalovanou částku.

2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili.

3. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaní se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřili, rozhodl soud podle § 15a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.

4. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalovaní projevili zájem o ubytování v nemovitosti žalobce , adresa, na náměstí v , adresa, . Dne 20. března 2020 byla se žalovanými sepsána nájemní smlouva, byly sepsány další potřebné listiny a žalovaná předala peníze za první nájem (7 000 Kč) a peníze za kauci (6 000 Kč). Při podpisu potřebných listin žalovaní projevili zájem o prostor označený v plánku jako salónek, a proto k původnímu nájmu prostor tak nikdy nedošlo. Žalovaní doplatili částku 1 000 Kč, když tato představovala částku, o kterou byl nájem prostoru vyšší než původní zamýšlený. K podpisu nové nájemní smlouvy na salónek došlo asi po deseti dnech prostřednictvím pana , příjmení, Z důvodu, že žalovaní přestali nájem řádně hradit, byl žalobce nucen nájem vypovědět. Žalovaní se posléze z prostoru vystěhovali, aniž by toto žalobci oznámili.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 94 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, , v obci, části obce a katastrálním území , město, kde součástí je stavba č. p. , číslo, .

6. Z předložené smlouvy o nájmu prostor sloužících k bydlení (č. l. 7-9 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce pronajal žalované dne 20. 3. 2020 prostor v 1. patře budovy č. p. , číslo, , pokoj č. 2 v , město, za měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč, splatné vždy ke 10. dni v příslušném měsíci. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Tuto smlouvu účastníci stvrdili svými podpisy. Když následně byla tato smlouva nahrazena smlouvou o nájmu prostor sloužících k bydlení (č. l. 75-77 soudního spisu) kde žalobce pronajal žalované 1) prostor v 1. patře budovy (2. nadzemní podlaží) v , adresa, , v plánku označený jako „Salónek“ (jenž byl přílohou této smlouvy) za měsíční nájemné ve výši 7 000 Kč, splatné vždy ke 10. dni v příslušném měsíci. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, a to od 1. 4. 2020. Na této smlouvě absentují podpisy účastníků.

7. Z předloženého příjmového pokladního dokladu (č. l. 12 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce obdržel dne 20. 3. 2024 od žalované 1) finanční hotovost ve výši 7 000 Kč za nájemné a částku 6 000 Kč, která představovaly kauci.

8. Z výpovědi z nájmu a výzvy k zaplacení dlužného nájemného ze dne 27. 10. 2020 (č. l. 13 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce vypověděl nájemní smlouvu o nájmu prostor z důvodu, že žalovaná dlužila žalobci nájemné za více než 5 měsíců. Žalobce zároveň vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky a vyzval žalovanou k předání prostor. Tuto výpověď žalovaná stvrdila svým podpisem dne 29. 10. 2020.

9. Z vyúčtování nákladů na služby za rok 2020 a výzvy k zaplacení dluhu a zápočet jistoty (č. l. 14–15 soudního spisu) ze dne 21. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval žalované dlužnou částku za náklady na dodávku studené vody, tepla k vytápění, tepla k ohřevu vody za období od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020 s datem splatnosti dne 31. 10. 2021. Žalobce současně sdělil žalované, že z důvodu užívání prostoru žalovanými i po skončení nájmu, tj. v období od 1. 2. 2021 do 30. 6. 2021, požaduje náhradu za užívání prostor ve výši 29 000 Kč. Tuto svou pohledávku na náhradu za užívání bytu v rozsahu 29 000 Kč žalobce započetl dne 21. 9. 2021 oproti složené jistotě ve výši 6 000 Kč, která byla složena dne 20. 3. 2020 jako kauce. Toto žalobce dokládá dodejkou do vlastních rukou žalované.

10. Z rekapitulace nákladů a záloh rok 2020 (č. l. 16 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce dne 12. 7. 2021 vyúčtoval žalované 1) dokladem č. , číslo, za období od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020 nedoplatek za zálohy na studené vodě, teplu a ohřevu teplé vody celkem částku ve výši 25 516 Kč.

11. Z vyúčtování nákladů na dodávku elektrické energie za rok 2020 ze dne 12. 7. 2021(č. l. 17 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval žalované za spotřebu elektřiny celkem částku ve výši 22 920 Kč.

12. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 13. 10. 2021 (č. l. 20 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného 2) k zaplacení náhrady za užívání prostor a záloh na služby s tím související v částce 23 000 Kč.

13. Z výpisu z účtu (č. l. 92 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalovaní dne 19. 10. 2021 uhradili žalobci peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Z výpisu z účtu (č. l. 91 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalovaní dne 22. 11. 2021 uhradili žalobci peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč.

14. Z výpisu z účtu (č. l. 90 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalovaní za období od 18. 12. 2020 do 21. 4. 2021 celkem uhradili žalobci peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč.

15. Z vyúčtování nákladů na služby za rok 2021 a výzvy k zaplacení dluhu ze dne 29. 11. 2022 (na č. l. 24-30 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce vyúčtoval žalovaným za nedoplatek na elektřině částkou 22 084 Kč a nedoplatek za ostatní služby (studená voda, teplá voda, vytápění) částkou 19 651 Kč a současně je vyzval zaplacení dluhu.

16. Z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu ze dne 18. 1. 2024 (na č. l. 34-35 soudního spisu) má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou 1) a žalovaného 2) dopisem k zaplacení náhrady za užívání předmětu nájmu za dobu od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021 v částce ve výši 21 000 Kč, nedoplatku na vyúčtování služeb za období od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020 v částce ve výši 25 516 Kč a nedoplatku na vyúčtování služeb za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 v částce ve výši 19 651 Kč a nedoplatku za vyúčtování elektřiny za rok 2020 v částce ve výši 22 920 Kč a nedoplatek za vyúčtování elektřiny za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 v částce ve výši 22 084 Kč. Celkem tedy žalobce vyzval žalovanou 1) a žalovaného 2) k zaplacení částky 111 171 Kč s úrokem z prodlení. Částky, které byly dne 19. 10. 2021 a 22. 11. 2021 žalovanými uhrazeny byly žalobcem započteny na náhradu za užívání předmětu nájmu za březen 2021. Současně je upozornil na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Zaslání těchto výzev žalobce doložil podacím archem z České pošty ze dne 18. 1. 2024 (na č. l. 36-38), kdy tyto dopisy byly žalovaným doručeny do schránky dne 23. 1. 2024.

17. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění.

18. Žalovaní uzavřeli se žalobcem dne 20. 3. 2020 smlouvu o nájmu prostor sloužícího k bydlení, kdy předmětem nájmu bylo přenechání prostoru (pokoje) v 1. patře budovy (2. nadzemní podlaží) budovy , adresa, Přílohou této smlouvy byl plánek, kde byl zmiňovaný prostor označen jako „Salonek“. Následně účastníci změnili obsah nájemní smlouvy tak že předmětem nájmu učinili prostor označený jako salonek ve výše zmíněné nemovitosti. K podpisu smlouvy mělo dojít po deseti dnech od předání prostoru, nicméně na této smlouvě absentují podpisy žalovaných. Z chování žalovaných však lze dovodit, že nájemní smlouva byla uzavřena, neboť po jistou dobu hradili sjednaný nájem. Žalobce navíc obdržel již při předání prostoru od žalované v hotovosti částku 7 000 Kč za nájem a částku 6 000 Kč za kauci. A i když žalobce nebyl schopen smlouvu s podpisy žalovaných dohledat, z ostatních provedených důkazů lze uzavřít, že smlouva byla uzavřena a žalovanými podepsána. Žalobce dne 27. 10. 2020 vypověděl žalovaným smlouvu z důvodu neplacení nájemného za dobu delší pěti měsíců. Dne 21. 9. 2021 žalobce vyúčtoval žalovaným dlužnou částku za služby za rok 2020 a za rok 2021 a současně započetl svou pohledávku za náhradu za užívání předmětu nájmu ve výši 29 000 Kč oproti částce 6 000 Kč, která byla složena jako kauce dne 20. 3. 2020. Žalovaní v období od 18. 12. 2020 do 22. 11. 2021 zaplatili žalobci celkem 43 000 Kč, z toho byla částka ve výši 2 000 Kč započtena na náhradu za užívání předmětu nájmu. Dne 18. 1. 2024 žalobce zaslal žalovaným předžalobní výzvu k zaplacení dluhu. Žalovaní však ani přes to ničeho neuhradili. I nadále tak dluží žalobci žalovanou částku s úrokem z prodlení.

19. Podle § 745 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství své nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.

20. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

21. Na základě provedených důkazů a tvrzení účastníků řízení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky platně vznikl nájem uzavřený mezi účastníky dle § 2201 občanského zákoníku, kdy žalobce přenechal žalovaným byt k dočasnému užívání a žalovaní se zavázali platit žalobci nájemné a platby za plnění spojená s užíváním prostoru nebo s ním související služby. Žalovaným vzniklo společné nájemní právo k prostoru. Žalobce své povinnosti z tohoto vztahu splnil, žalovaní svůj závazek z tohoto smluvního vztahu nesplnili, když nezaplatili žalobci náhradu za užívání bytu a náklady za služby s tím spojené. Celkem tak žalobci dluží částku 111 171 Kč, a proto jim soud nyní uložil povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalobci pak kromě nároku na žalovanou částku vznikl i nárok na úrok z prodlení z dlužných částek.

22. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 459 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 559 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

25. Jestliže žalobce požadoval náhradu nákladů řízení v částce 12 862,60 Kč, z toho cestovné ve výši 1 645,90 Kč a náhradu za tři úkony ve výši 11 216,70 Kč, pak soud tuto náhradu nákladů žalobci nepřiznal. Žalobce byl v dané věci zastoupen svým zaměstnancem, ačkoliv je on sám advokátem. Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 25. 7. 2012, č. j. I. ÚS 988-12/2 vyjádřil: „Náhrada nákladů řízení, o nichž soud rozhoduje dle § 142 odst. 1 o. s. ř., nemá směřovat k "potrestání" neúspěšného účastníka, ale jedině k tomu, aby straně, která uspěla, byly kompenzovány náklady, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva“. V samotném důsledku žalobci nemohly vzniknout náklady řízení, neboť byl zastoupen advokátem, který je u něj zároveň zaměstnán. Soud proto v daném jednání spatřuje úmysl žalobce zvyšovat na své straně obohacení. Obdobný závěr zaujal i Nejvyšší soud ve svém nálezu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, který se vyjádřil: „O účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka“. Soud dospěl k závěru, že zastoupení žalobce nesledovalo svůj hlavní účel, ale bylo zneužito ve snaze o zvětšení obohacení žalobce.