13 C 370/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje právního zástupce žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 44 865,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 161,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 826,58 Kč a s úrokem ve výši 16,7 % ročně z částky 39 861,44 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 249,79 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 861,44 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a částku 703,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 703,68 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 717 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 865,12 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků. První nárok opřela o tvrzení, že dne 2. 12. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 6020216229523, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit i sjednané úroky ve výši 16,7 % ročně, jakož i uhradit příslušné ceny a platby dle aktuálního sazebníku žalobkyně. Celkovou dlužnou částku přitom měl uhradit formou pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 952 Kč, jež byly splatné vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce. Současně se zavázal spolu s měsíční splátkou hradit i poplatek 50 Kč za sjednané kolektivní pojištění schopnosti splácet, celkem tedy měl měsíčně hradit částku 1 002 Kč měsíčně až do úplného uhrazení dluhu. Žalovaný ale uhradil pouze 33 splátek, poté přestal měsíční splátky hradit, ačkoliv k tomu byl žalobkyní opakovaně vyzýván a upomínán. Následně tedy žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr ke dni 23. 4. 2020 zesplatnila a požalovala po žalovaném úhradu celého dluhu. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Ke dni vyhotovení posledního výpisu z úvěrového účtu, tedy ke dni 7. 5. 2020, činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 39 861,44 Kč, dluh na poplatcích 3 500 Kč, na kapitalizovaném obchodním úroku z úvěru částku 4 826,58 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 249,79 Kč. Proto žalobce žádal žalobou po žalovaném zaplacení všech těchto částek a dále uplatňoval další příslušenství pohledávky, jež je tvořeno obchodním úrokem z úvěru ve výši 16,7 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 8. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny úvěru opět od 8. 5. 2020 do zaplacení. Druhý nárok žalobkyně odvozovala od smlouvy o bankovních službách, kterou uzavřela s žalovaným dne 2. 5. 2016. Uvedla, že na základě této smlouvy zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Současně uzavřela s žalovaným i smlouvu o povoleném debetu na tomto účtu, na základě které mohl žalovaný přečerpat finanční prostředky na tomto účtu až do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal v případě zániku smlouvy o účtu vyrovnat případný záporný zůstatek. Smlouva o účtu zanikla dne 12. 12. 2019, účet byl ke dni 17. 12. 2019 zrušen. Proto byl žalovaný vyzván k úhradě záporného zůstatku na účtu ve výši 703,68 Kč, což však neučinil. Proto po něm žalobce požadoval i úhradu zákonných úroků z prodlení jdoucích z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 2. 12. 2016, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z úvěrových podmínek a všeobecných obchodních podmínek žalobce, z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 8. 8. 2017, z potvrzení o výplatě úvěru ze dne 2. 12. 2016, z historického výpisu z úvěrového účtu sestavenému ke dni 7. 5. 2020, ze Sazebníku žalobce, z upomínky k úhradě dlužných splátek, z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 8. 4. 2020 a z předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2020 zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o bezúčelovém nezajištěném spotřebitelském úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně se zavázala tuto částku žalovanému poskytnout jednorázově nejpozději do 9. 12. 2016. Žalovaný se zavázal uvedenou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 16,7 % ročně a platit i poplatky a ceny dle sazebníku žalobkyně. Současně bylo mezi účastníky sjednáno i přistoupení žalovaného ke kolektivnímu pojištění schopnosti splácet. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno formou pravidelných měsíčních splátek ve výši určené sjednaným splátkovým kalendářem, zpravidla ve výši splátky 952 Kč (první a poslední splátka byly nižší), a to počínaje dnem 20. 12. 2016. Poplatek za pojištění činil 50 Kč měsíčně a byl splatný spolu se splátkou úvěru. Žalovaný celou částku 50 000 Kč vyčerpal dne 2. 12. 2016. Nejprve sjednané splátky hradil, posléze však tak přestal činit a dluh nevyrovnal ani přes upomínku žalobkyně. Proto v souladu se smlouvou a čl. 9 úvěrových podmínek vzniklo žalobkyni právo odstoupit od smlouvy a požadovat po žalovaném okamžité splacení celého dluhu včetně příslušenství. K zesplatnění celého dluhu žalovaného došlo ke dni 23. 4. 2020. Žalovaný ani poté dluh nevyrovnal. Ke dni 7. 5. 2020 jeho dluh činil na jistině úvěru částku 39 861,44 Kč, dluh na poplatcích 3 500 Kč, na kapitalizovaném obchodním úroku z úvěru částku 4 826,58 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 249,79 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzýván k úhradě dlužné částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

5. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 2. 5. 2016, ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 2. 5. 2016, z podmínek žalobce k povoleným debetům, z přípisu o ukončení smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 26. 11. 2019, z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 17. 12. 2019, z výpisu z účtu ke dni 16. 12. 2019, z historického výpisu ke zvláštnímu účtu pohledávek ze dne 7. 5. 2020, z předžalobní upomínky ze dne 19. 5. 2020 soud dále zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla osobní účet. Současně bylo mezi účastníky ujednáno, že žalovaný může přečerpat prostředky na tomto účtu do povoleného debetního zůstatku až do výše 5 000 Kč ve stanoveném období 360 dní. Žalovaný se zavázal povolený debet nepřekročit a dluh v určeném období vyrovnat. Pro nedodržení sjednaných podmínek na tomto běžném účtu žalobkyně smlouvu s žalovaným vypověděla, běžný účet žalovaného zrušila a debetní zůstatek na účtu ve výši 703,68 Kč převedla na zvláštní účet pohledávek. Žalovaný byl o zrušení běžného účtu informován a byl vyzván k úhradě dlužné částky, což však neučinil ani částečně. Ke dni 7. 5. 2020 činila výše dlužné částky stále 703,68 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

6. Z žádosti žalovaného o úvěr, z předložených výstupů z interního systému žalobkyně včetně provedených lustrací v registrech BRKI/NRKI a SOLUS a návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěrů žalovanému prověřila úvěruschopnost žalovaného.

7. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.

8. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Žaloba je důvodná.

13. Soud má v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., resp. v druhém případě ve spojení s § 2665 o. z., přičemž na tyto smlouvy dopadala i právní úprava daná zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění, resp. v případě smlouvy o úvěru č. 6020216229523 daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění, jakož i daná příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. V prvém případě žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému úvěr, a to ve sjednané výši 50 000 Kč. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce, jakož nehradil ani sjednané poplatky na pojištění. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu, který odpovídal žalované částce. A protože ani poté žalovaný nic nezaplatil, uložil mu nyní soud povinnost celou dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud také vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství, neboť na úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení, i těch kapitalizovaných, odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Rovněž v druhém případě žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet a umožnila mu přečerpat finanční prostředky na tomto účtu do sjednaného limitu. Naopak žalovaný smluvní podmínky porušil, řádně a včas dlužnou částku nesplatil, a nadále tak dluží z uvedeného titulu částku 703,68 Kč. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, určených opět dle citovaného § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 717 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 795 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 865,12 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna za dva úkony (účast u soudních jednání) realizovaných po podání návrhu ve věci dle § 7 a § 8 a. t. ve výši 2 x 2 900 Kč včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a také daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 200 Kč ve výši 1 722 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat na úkony realizované před podáním návrhu ve věci (včetně) § 14b a. t., neboť jde o spor o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další).