13 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía. kapitalizovaného úroku ve výši 7 200 Kč,b. 1 100 Kč,c. 2 080 Kč,d. ročního úroku z prodlení ve výši 11,5 % jdoucího z částky 20 000 Kč od 7. 11. 2025 do 13. 2. 2026,III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 922,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 2. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 22 080 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý na základě rámcové smlouvy o úvěru ID 17631607 uzavřené dne 7. 10. 2025 a smlouvy o úvěru ID 17631607 uzavřené téhož dne. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě těchto smluv úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalovaná částka se tedy skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 7 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 080 Kč, nákladů na upomínky ve výši 1 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 7. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání vyjádřila souhlas a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z rámcové smlouvy o úvěru ID 17631607 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena dne 7. 10. 2025 smlouva, která upravuje právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky.

5. Ze smlouvy o úvěru ID 17631607 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena dne 7. 10. 2025 smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky do 6. 11. 2025. Současně se zavázal hradit i úrok při sjednané úrokové sazbě 1,2 % denně. Součástí smlouvy bylo právo žalobkyně na smluvní pokutu výši 0,1 % denně v případě prodlení žalovaného.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 7. 10. 2025 soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla odeslána částka 20 000 Kč s variabilním symbolem 17631607.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství nejpozději do 13. 2. 2026 s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne 5. 2. 2026, jak plyne z podacího archu.

8. Ze statistiky České národní banky soud dále zjistil, že v říjnu 2025 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 7,74 % ročně.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 1,2 % denně (tj. 438 % ročně), což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Žalobkyně peněžní prostředky vyplatila na účet žalovaného. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky výzvou, a to do 13. 2. 2026.

10. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

11. Podle § 1815 o. z. platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. dále platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1815 o. z., tedy zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 1,2 % denně (tj. 438 % ročně). V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně (v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším). V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 438 % ročně. Jedná se tedy o úrok zjevně nepřiměřený. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je zneužívající (v rozporu s dobrými mravy), a proto k němu nelze přihlížet.

16. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2395 o. z. je totiž smlouva o úvěru smlouvou úplatnou. Povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má proto za to, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru, jejíž podnikatelská činnost je založená právě na poskytování úvěrů spotřebitelům, by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřela (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Neplatnost ujednání o úroku z úvěru proto způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Soud je povinen k neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalovaného.

17. Soud nárok žalobkyně posoudil podle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho zaplatil. Soud mu proto uložil povinnost vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil.

18. V ostatním rozsahu soud žalobu zamítl, a to z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy.

19. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 5. 2. 2026, a to nejpozději do 13. 2. 2026. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dne 14. 2. 2026. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 922,40 Kč, přičemž tato částka představuje 31,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,2 %). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu], náhrady za 21 % DPH z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 104 Kč.