13 C 48/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje právního zástupce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje právního zástupce o vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v [obec], [ulice a číslo], [obec], [IČO], k němuž se váže právo na užívání bytu [číslo] o velikosti 3+1 v domě v [celá adresa], se přikazuje do vlastnictví žalovaného [celé jméno žalovaného].

II. Osobní automobil Škoda Yeti rok výroby 2016, [registrační značka] se přikazuje do vlastnictví žalovaného [celé jméno žalovaného].

III. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen vyplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] vypořádací podíl ve výši 970.000 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Řízení se v části, ve které se účastníci domáhali vypořádaní zaniklého společného jmění manželů ve všech položkách zaniklého společného jmění manželů, vyjma členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu v [obec], [ulice a číslo], [obec], [IČO] a osobního automobilu Škoda Yeti, [registrační značka], zastavuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení 705 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku

VII. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení 705 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání SJM účastníků. Žalobkyně uvedla, že její manželství se žalovaným bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. 1. 2019, pod č. j. [číslo jednací] a tento rozsudek nabyl právní moci 9. 1. 2019. Žalobkyně se domáhala vypořádání movitých věcí, které se nacházely ve společném jmění manželů, fotovoltaické elektrárny na nemovitosti žalobkyně, zůstatku na běžných účtech účastníků, movitých věcí, zejména vypořádání osobních automobilů, které měli účastníci v průběhu manželství nabýt.

2. Žalovaný v rámci vyjádření k žalobě rozšířil předmět sporu o řadu movitých věcí zejména pak vybavení rodinného domu v [celá adresa].

3. V průběhu jednání mezi účastníky došlo k částečnému vypořádání SJM tak, že spornými součástmi společného jmění manželů zůstaly pouze členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v [obec] a osobní automobil Škoda Yetti.

4. V průběhu řízení vzali účastníci žalobu zpět ohledně všech dotčených věcí nacházejících se ve společném jmění manželů, vyjma ve výroku uvedených dvou položek.

5. Ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Ze smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 24. 4. 2006 má soud za prokázané, že účastníci nabyli členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v [obec]. V souvislosti s nabytím tohoto členského podílu získali účastníci zároveň právo užívat byt [číslo] o velikosti 3+1 v domě v [celá adresa].

7. Z osvědčení o registraci vozidla číslo [číslo] má soud za prokázané, že součástí společného jmění manželů je osobní automobil Škoda Yeti registrační značka [číslo]. Automobil byl registrován 16. 1. 2017.

8. Účastníci učinili nesporným, že hodnota osobního automobilu Škoda Yeti činí 240 000 Kč.

9. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 26. 10. 2020 má soud za prokázané, že obvyklá cena členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu v [obec], [ulice a číslo], včetně s podílem souvisícího užívání bytové jednotky [číslo] v obci a [katastrální území] činila ke dni 9. 1. 2019 částku 1 700 000 Kč.

10. Z notářského zápisu ze dne 30. 9. 2018 má soud za prokázané, že matka žalovaného [jméno] [příjmení] a žalovaný souhlasně prohlásili, že mimo jiných darů darovala matka žalovaného žalovanému částku celkem 70 000 EUR, a to dne 13. 4. 2006 částku 30 000 EUR a dne 20. 4. 2016 částku 40 000 EUR.

11. Z dědického listu ze dne 3. 7. 2002 má soud za prokázané, že babička žalovaného [jméno] [příjmení] dědila jako výhradní dědička po své sestře [jméno] [příjmení]. Z přílohy k rozhodnutí o dědické dani má soud za prokázané, že babička žalovaného nabyla z dědictví po zdanění částku 265 122 EUR.

12. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], sestry žalovaného, soud zjistil, že matka žalovaného disponovala penězi, které babička žalovaného zdědila od své sestry z Německa O dispozici s penězi babičku informovali, matka žalovaného vedla statistiku, kolik bylo žalovanému a jeho sestře vyplaceno. Sestra žalovaného dostala něco kolem milionu korun, stejně dostal i žalovaný, když však do této částky není zahrnuta hodnota bytu. Byt dostal žalovaný proto, že se zavázal postarat se o babičku. Byt se kupoval v době, kdy babička již nemohla žít v [obec] a chtěla být blíž žalovanému. Byt byl napsán přímo na žalovaného proto, aby následně nebyly problémy s převodem.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalovaného, soud zjistil, že svědkyně uvedla, že zdědili vysokou finanční částku v Německu. Svědkyně pak finanční prostředky používala, jak pro sebe, tak i pro své děti pokud bylo potřeba. Žalovanému dala svědkyně 30 000 EUR, aby zakoupil byt pro matku svědkyně. Dohoda byla taková, že smění 30 000 EUR a zakoupí za ně byt. V bytě bydlela matka svědkyně s tím, že si přála, aby byl byt napsán na žalovaného. Poté co matka svědkyně zemřela, byt účastníci pronajímali. Matka svědkyně nedisponovala účtem, a proto byly peníze převedeny na účet svědkyně. S penězi na účtu disponovala svědkyně na pokyn své matky, případně s jejím souhlasem. Svědkyně měla za to, že se jedná o peníze její matky. Následně své vyjádření svědkyně korigovala tak, že měla za to, že se jedná o její peníze, protože jsou na jejím účtu. Disponovala s nimi pouze se souhlasem své matky. Dědickým řízením tyto peníze nikdy neprošly, tedy dědickým řízením po matce svědkyně. Na dědictví byly celkem 4 osoby a peníze byly poukázány tomu z členů rodiny, který je potřeboval, a to až do výše jedné čtvrtiny celkové částky. Peníze, které měly přijít na účet svědkyně, měly být její s tím, že jí je její matka dala s pokynem, že má rozdělit podle toho, jak je kdo bude potřebovat. Darovací smlouva uzavřena nebyla, peníze byly poukázány přímo na účet svědkyně. Dar účastníci nepřiznali k dani darovací, a protože dědictví bylo již zdaněno v Německu. Žádné písemné doklady k převodům peněz neexistují. Jediným dědicem po matce svědkyně byla svědkyně, ovšem nedošlo k tomu, že by předmětem dědického řízení bylo i 264 000 EUR, protože tato částka už byla na účtu svědkyně. Mezi rodinnými příslušníky byla dohoda, že si žalovaný bude starat o matku svědkyně. Žalovaný se o babičku staral, obstarával nákupy, umýval chodbu, pokud měla službu.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

15. Účastníci uzavřeli manželství 4. 4. 1998. Manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 9. 1. 2019. Součásti společného jmění manželů je členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v [obec], [ulice a číslo], [obec], [IČO] a osobní automobil Škoda Yeti rok výroby 2016, [registrační značka]. Hodnota členského podílu ve stavebním bytovém družstvu činí 1 700 000 Kč. Hodnota osobního automobilu činí 240 000 Kč. Členský podíl ve stavebním bytovém družstvu byl pořízen z finančních prostředků, které pocházely z dědictví po sestře babičky žalovaného. Žalovaný neprokázal, že by finanční prostředky, které byly použity na nákup bytu a osobního automobilu Škoda Yeti nabyl na základě darovací smlouvy či dědictví.

16. Žaloba je důvodná.

17. Mezi účastníky došlo k v průběhu řízení k vypořádání všech věcí spadající do společného jmění manželů. O tomto vypořádání účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu. V této části pak bylo řízení zastaveno. Soud rozhodoval pouze v otázce vypořádání členského podílu v stavebním bytovém družstvu a osobního automobilu Škoda Yeti.

18. Mezi účastníky bylo sporné, zdali částka 800 000 Kč, která byla použita na úhradu finančního vypořádání převodu členského podílu, byla vnosem žalovaného či nikoliv.

19. Dále mezi účastníky bylo sporné, zdali je osobní automobil Škoda Yeti součástí společného jmění manželů či nikoliv.

20. V obou případech spor mezi účastníky vycházel z tvrzení žalovaného, že finanční prostředky použité na úhradu členského podílu ve stavebním bytovém družstvu i kupní ceny osobního automobilu Škoda Yeti byly jeho výhradními prostředky, neboť je získal darem od své babičky, případně od své matky.

21. Žalovaný tvrdil, a soud má tuto skutečnost za prokázanou, že finanční prostředky použité na nákup osobního automobilu Škoda Yeti a finanční prostředky použité na úhradu členského podílu u stavebního bytového družstva pocházely z dědictví po sestře babičky žalovaného. Soud nemá pochybnosti o tom, že sestra babičky žalovaného zemřela v Německu a že po ní babička žalovaného zdědila částku 265 122 EUR Tyto prostředky byly použity na úhradu, jak členského podíl ve stavebním bytovém družstvu, tak i na úhradu kupní ceny osobního automobilu Škoda Yeti.

22. Zděděné finanční prostředky rozdělovala matka žalovaného mezi sebe, babičku žalovaného, sestru žalovaného a žalovaného. Mezi účastníky panovala shoda v tom, že každý z těchto čtyř osob pro svoji potřebu použije jednu čtvrtinu zděděných finančních prostředků. Avšak z dokazování také vyplynulo, že mezi účastníky nikdy nedošlo k žádnému právnímu jednání, na základě kterého by došlo ke skutečnému převodu peněz z babičky žalovaného na matku žalovaného či snad přímo na žalovaného. Soud neuvěřil tvrzení svědkyně [příjmení], která tvrdila, že finanční prostředky jsou její pro to, že byly připsány na její účet. Soud zastává názor, že pouhé připsání na účet matky žalovaného neznamená automaticky přechod vlastnictví k finančním prostředkům, účet matky žalovaného soud chápe jako platební místo, které vlastnice finančních prostředků, babička žalovaného, používala k dispozici s finančními prostředky proto, že ona sama vlastním účtem nedisponovala. Jiný způsob nabytí finančních prostředků než připsání na účet svědkyně [příjmení] svědkyně ani netvrdila. Soud tedy nemá za to, že by se svědkyně [příjmení] stala, kdy vlastnictví finančních prostředků ve výši 265 122 EUR.

23. Soud nemá za prokázané, že mezi babičkou žalovaného a matkou žalovaného a následně mezi matkou žalovaného a žalovaným, došlo k uzavření darovací smlouvy, kterým by byly převedeny finanční prostředky ve výši 265 122 EUR či jejích část do vlastnictví žalovaného.

24. Finanční prostředky z dědictví v Německu byly poukázány na účet matky žalovaného. K přechodu vlastnického práva tím však nedošlo a názor matky žalovaného, že se tímto stala vlastnicí peněz, je, jak je uvedeno výše, mylný. Finanční prostředky nebyly ani předmětem dědického řízení poté, co zemřela babička žalovaného právě proto, že se nacházely na účtu matky žalovaného. Babička žalovaného zemřela v roce 2008, a o skutečnosti, že by se matka žalovaného stala vlastnicí finančních prostředků již v roce 2006, nesvědčí nic, vyjma výpovědi matky a sestry žalovaného. Takový důkaz však prokázání uvedené skutečnosti nepostačí, neboť obě svědkyně jsou blízkými příbuznými žalovaného a mají zájem na výsledku sporu.

25. Soud v této souvislosti připomíná, že podle notářského zápisu, který žalovaný v rámci důkazního řízení předložil a který hovoří o jednotlivých darech matky žalovaného žalovanému, vyplývá, že dar využitý k pořízení bytu byl uskutečněn v dubnu 2006. V tomto měsíci měla matka žalovaného žalovanému poskytnout dar v celkové výši 70 000 EUR. Podle tehdejšího kurzu tato částka představovala 1 992 000 Kč. Bylo tedy povinností žalovaného takový dar podrobit dani darovací, neboť přesahoval od daně darovací osvobozenou hodnotu jednoho milionu korun. Žalovaný však daňové přiznání neučinil. Stejně tak byla povinna podrobit se dani darovací matka žalovaného v případě, že by obdržela dar 265 122 EUR od babičky žalovaného. Soud pak nepředpokládá, že by žalovaný přestupoval zákonná ustanovení a dopouštěl se daňového úniku. Stejný závěr činní i ve vztahu k matce žalovaného. Důvod uváděný matkou žalovaného, že dar nedanila proto, že již byly peníze zdaněny jednou v Německu, nemůže obstát, protože účastníci musí rozlišovat mezi daní darovací a dědickou.

26. Skutečnost, že žalovaný a jeho matka nepřiznali a následně neodvedli darovací daň ve spojení s tím, že o nabytí peněz matkou žalovaného i o darovací smlouvě mezi matkou žalovaného a žalovaným neexistuje žádný věrohodný důkaz, vede soud k závěru, že k darování finančních prostředků nikdy nedošlo. Pokud tedy použil žalovaný část těchto peněz na úhradu postoupení členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, použil peněz, které nabyl bez právního důvodu.

27. Nelze přehlédnout, že na pořízení bytu byly použity peníze, které řádně zdědila babička žalovaného a členský podíl byl na účastníky převeden pouze formálně z důvodu administrativního ulehčení, aby v budoucnu nebyli účastníci zatíženi administrativou spojenou se převodem členského podílu z důvodu úmrtí babičky žalovaného. Žalovaný i jeho babička tak svým způsobem zakrývali skutečný stav věci.

28. Na tomto závěru nemění ani tak nic ani existence notářského zápisu z roku 2018, kterou se žalovaný a jeho matka pokusili celou záležitost narovnat. Údaje v notářském zápisu pak zcela nekorespondují s tím, co vypověděly slyšené svědkyně. Jedná se zejména o rozsah finančních prostředků, které měli obdržet jednotliví členové rodiny žalovaného. Podle notářského zápisu bylo žalovanému darováno celkem 154 000 EUR, přičemž podle tvrzené dohody měl z dědictví žalovaný získat ¼ dědictví, tedy částku pouze 66 000 EUR a i kdyby byla k této částce připočtena částka 30 000 EUR za účelem pořízení bytu z podílu babičky žalovaného, i tak by výše podílu žaloba byl v příkrém rozporu s ujednáními, které ve svých svědeckých výpovědích svědkyně popisovaly a o kterých hovořil i žalovaný. Tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že jsou zkreslené buď údaje uvedené v notářském zápisu, nebo skutečnosti neodpovídají údaje, které v rámci svých výslechů uvedly svědkyně a žalovaný ve svém vyjádření. To pochopitelně sílu takových důkazů snižuje.

29. Soud chápe, že se rodina žalovaného snažila v tomto případě chovat svým způsobem racionálně, tedy předcházet administrativním komplikacím, avšak na druhou stranu nelze takovému jednání přisvědčit už jenom proto, že takové chování výrazně snižuje právní jistotu nejen účastníků jednání, ale jejich okolí. Tímto způsobem se výrazně ztěžuje průběh daňových řízení, dědických řízení i samotné dispozice se majetkem, důkazem čehož je i toto řízení. Trvání na splnění základních podmínek pro právní jednání směřující k převodu vlastnictví tak, aby bylo určité a srozumitelné není samoúčelné, ale má svoji praktický význam. I z tohoto důvodu tak nelze akceptovat jednání žalovaného, jeho matky a babičky, když z jejich postupu nelze vysledovat vůbec žádné právní jednání. Nedošlo tedy k převodu vlastnického práva k penězům, jak na matku žalovaného, tak žalovaného. Převzal-li žalovaný peníze, učinil tak pak bez právního důvodu a bezdůvodně se obohatil.

30. Součástí společného jmění je podle § 709 o.z. to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

31. I v případě aplikace §143 z.č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku platného ke dni vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného platí, že společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

32. Protože do výlučného vlastnictví patří vše, co jeden z manželů nabyl před vstupem do manželství a dále vše, co je ze společného jmění vyloučeno, soud má za to, že věci nabyté jedním z manželů, z titulu bezdůvodného obohacení se součástí společného jmění manželů stanou, neboť nejsou výslovně vyloučeny zákonem. Za dané situace tedy soud nemůže učinit závěr, že žalovaný učinil vnos ze svých výhradních prostředků do společného jmění manželů ve výši 800 000 Kč, pokud je nabyl bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen vyplatit vypořádací podíl z plné hodnoty bytu bez započtení plnění 800 000 Kč.

33. Stejný závěr pak soud činí i ve vztahu k osobnímu automobilu Škoda Yeti, když ani v tomto případě, nedospěl k závěru, že by žalovaný použil na nákup osobního automobilu svoje výhradní prostředky. Znovu je třeba připomenout, že finanční prostředky zděděné v Německu patřily babičce žalovaného, přičemž byly poukázány na účet matky žalovaného, avšak nikdy nedošlo k převodu vlastnického práva k těmto penězům. Matka žalovaného pak tyto finanční prostředky neučinila předmětem dědického řízení, byť si musela být vědoma, že nikdy nedošlo k převodu vlastnického práva ke zděděným penězům a že její role byla pouze administrativní. Proto tak nemohla nikdy platně darovat finanční prostředky svému synovi.

34. Na základě shora uvedeného soud rozhodl, že jak členský podíl v bytovém družstvu, tak i vlastnické právo k osobnímu automobilu Škoda Yeti přikáže do vlastnictví žalovaného a uloží žalovanému vyplatit vypořádací podíl za ceny obou těchto věcí.

35. Protože žalobce měl zájem stát se držitelem členského podílu v bytovém družstvu i vlastníkem osobního automobilu Škoda Yeti rozhodl soud tak, že do o vlastnictví žalovaného přikázal, jak podíl v bytovém družstvu, tak již zmíněný osobní automobil Škoda Yeti. Oproti tomu uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vypořádací podíl v celkové výši 970 000 Kč, když tento vypořádací podíl soud vypočetl tak, že sečetl hodnotu členského podílu v bytovém družstvu ve výši 1 700 000 Kč a hodnotu osobního automobilu Škoda Yeti ve výši 240 000 Kč, tedy celková hodnota vypořádávaného majetku činila 1 940 000 Kč. Soud určil vypořádací podíl ve výši jedné poloviny této částky.

36. Pokud soud rozhodl tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, učinil tak proto, že se držel zažité judikatury a neshledal žádný důvod pro přiznání nákladů řízení kterémukoliv z účastníků.

37. Zároveň soud přikázal uhradit každému z účastníků jednu polovinu nákladů řízení státu spojených s vypracováním znaleckého posudku.