13 C 53/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení jméno příjmení. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 099,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 099,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 1 315,73 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 7 896,39 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení dalších 1 000 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného v částce 2 061,21 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 7 375,65 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 644 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 099,29 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. 0244339, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky ve výši 8 186 Kč. Celkovou částku 18 186 Kč pak měl splatit formou 14 pravidelných anuitních měsíčních splátek po 1 299 Kč. První splátka měla být uhrazena do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Poslední splátka měla být takto zaplacena nejpozději dne 15. 1. 2019. Žalovaný ale nehradil splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužil původnímu věřiteli částku 7.375,65 Kč na jistině úvěru, částku 5 723,64 Kč na splatných úrocích a poplatcích. Nadto vznikl věřiteli nárok i na smluvní pokutu, sjednanou ve smlouvě o úvěru ve výši 0,1% denně jdoucí z příslušné dlužné částky, tedy celkem ve výši 6 000 Kč. Následně byla celá pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném úhrady celé dlužné částky 19 099,29 Kč a nadto po něm ještě požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % ročně a zákonného úroku z prodlení jdoucích vždy z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky úvěru do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2017 č. 0244339 a souvisejícího předpisu splátek soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok v celkové výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 923 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku 18 186 Kč měl přitom uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 299 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a každá další od jednoho měsíce ode dne splatnosti přechozí splátky, poslední splátka byla takto stanovena na den 15. 1. 2019. Splátky měly být hrazeny v hotovosti věřiteli či jeho zmocněnému zástupci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný dlužnou částku ani v 30 denní lhůtě po výzvě k úhradě, stávají se dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty splatnými dosud neuhrazena část celkové výše spotřebitelského úvěru a také úhrada za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru. Pohledávka na zaplacení inkasního poplatku vzniká a je splatná dle rozpisu jednotlivých splátek. Na další straně smlouvy je obsaženo obecné ustanovení obsahující různé úrokové sazby, u úvěru se 14 splátkami činí úroková sazba 15 % a RPSN 252,65 %, avšak není zde provedeno žádné označení platné sazby pro uvedený závazek, jak to předvídá návětí tohoto ustanovení.

5. Z transakční historie bylo ověřeno, že žalovaný na úhradu svých závazků z dotčené smlouvy č. 0244339 uhradil celkem částku 3 086,72 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku, seznamů postupovaných pohledávek vyplynulo, že pohledávka za žalovaným plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, právnická osoba postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020.

7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství, a to přípisem ze dne 23. 11. 2020. Ve výzvě byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li vše uhrazeno dobrovolně v dodatečné lhůtě.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 10 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 8 186 Kč splácet pravidelnými anuitními splátkami po 1 299 Kč měsíčně. Částka 8 186 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 963 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, poplatku představujícího náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 923 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky dne 15. 1. 2019 nadále dlužil na neuhrazené jistině, na úroku a úhradách za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso splátek částku 13.099,29 Kč, z čehož jistina úvěru činila 7 375,65 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném kromě uvedené celkové dlužné částky také smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 6 000 Kč, a také další příslušenství v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

13. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednaný úvěr. Žalovaný coby úvěrovaný naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužil z uvedeného titulu částku 13 099,29 Kč. Proto soud nyní uložil žalovanému tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, přiznal soud žalobkyni i právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení.

15. Naopak soud neshledal zákonným požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč. Dle citovaného ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může činit maximální výše smluvní pokuty součin čísla 0,5 a celkové výše jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že dlužná jistina úvěru činila 10 000 Kč, maximální dovolenou smluvní pokutou je částka 5 000 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a ve zbývající části požadavek žalobkyně zamítl.

16. Dále soud zamítl i uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úrok, tedy úrok ve výši 15 % ročně z částky 7 375,65 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala částkou 2 061,21 Kč. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že mezi účastníky byly úroky sjednány částkou 963 Kč, a to jako„ úrok v celkové výši“. Z jazykového výkladu smluvního ujednání přitom plyne, že tato částka je konečná. Dané ustanovení neobsahovalo určení žádné úrokové sazby ani odkaz na ni. Určení úrokové sazby ve výši 15 % je sice na další straně smlouvy obecně vymezeno, avšak zcela u něho chybí nějaká návaznost ke sjednaným úrokům ve smlouvě. V daném ustanovení nedošlo ani k označení platné sazby, jak je přímo v něm předvídáno. Proto má soud za to, že nárok na další smluvní úrok, tak jak jej vymezila žalobkyně, žalobkyni nevznikl, a to i vzhledem k charakteru závazku jako spotřebitelského, kdy je nutné ujednání vykládat ve prospěch žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší strany, která de facto znění smlouvy ovlivnit nemohla. Proto soud tento nárok žalobkyně zcela zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ze 73 % (když od jejího úspěchu ve věci ve výši 86 % byl odečten její neúspěch ve výši 13 %). Konkrétně jí tak byla přiznána částka 1 644 Kč. Tato částka byla vypočtena jako uvedená poměrná část z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 099,29 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13C 65/2021 a další). Současně byly naplněny i ostatní předpoklady aplikace tohoto ustanovení, tedy jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.