13 C 63/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem označení právního zástupce sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 528,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 528,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 1 150,21 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 329,86 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a částku 6 558,14 Kč a částku 473 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požaduje po žalované smluvní úrok ve výši 1 725,31 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 528,11 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. 0286703, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky ve výši 12 888 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč pak měla splatit formou 14 pravidelných anuitních měsíčních splátek po 1 992 Kč. První splátka měla být uhrazena do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Poslední splátka měla být takto zaplacena nejpozději dne 23. 1. 2020. Žalovaná ale nehradila splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužila původnímu věřiteli částku 28 389,64 Kč, z čehož částka 8 329,86 Kč představovala dlužnou jistinu. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 329,86 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 448,80 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 923,79 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 744,15 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 441,40 Kč. Nadto po ní žádala ještě smluvní úrok ve výši 1 725,31 Kč za období od 24. 1. 2020 do 11. 6. 2021 ve výši 15 % ročně z částky 8 329,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 150,21 Kč za období od 24. 1. 2020 do 11. 6. 2021 opět jdoucí z částky 8 329,86 Kč a dále zákonný úrok jdoucí z částky 8 329,86 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 198,25 Kč, jež byla vyčíslena dle ujednání ve smlouvě o úvěru.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 11. 2018 č. 0286703 a souvisejícího předpisu splátek, jakož shodně i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok v celkové výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč měla přitom uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a každá další od jednoho měsíce ode dne splatnosti přechozí splátky, poslední splátka byla takto stanovena na den 23. 1. 2020. Splátky měly být hrazeny v hotovosti věřiteli či jeho zmocněnému zástupci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný dlužnou částku ani v 30 denní lhůtě po výzvě k úhradě, stávají se dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty splatnými dosud neuhrazena část celkové výše spotřebitelského úvěru a také úhrada za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru. Pohledávka na zaplacení inkasního poplatku vzniká a je splatná dle rozpisu jednotlivých splátek. Na další straně smlouvy je obsaženo obecné ustanovení obsahující různé úrokové sazby, u úvěru se 14 splátkami činí úroková sazba 15 % a RPSN 272,44 %, avšak není zde provedeno žádné označení platné sazby pro uvedený závazek, jak to předvídá návětí tohoto ustanovení.

5. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy náležitě přezkoumal úvěruschopnost žalované, kdy zjišťoval a ověřoval její příjmy i výdaje.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z potvrzení o uhrazení úplaty vyplynulo, že pohledávka za žalovanou plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem přípisem ze dne 5. 8. 2021. Přípisem ze dne 17. 8. 2021 žalobkyně sama informovala žalovanou o nabytí pohledávky a vyzvala jí ke splacení dlužné částky. Dle výpisu mimosoudního vymáhání žalobkyně obesílala žalovanou obyčejným dopisem, a dále uskutečnila dva pokusy o kontakt s žalovanou s pomocí terénního pracovníka.

7. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství, a to přípisem ze dne 18. 10. 2021. Ve výzvě byla žalovaná výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li vše uhrazeno dobrovolně v dodatečné lhůtě.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 15 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 Kč včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 12 888 Kč splácet pravidelnými splátkami po 1 992 Kč měsíčně. Částka 12 888 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku představujícího náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky dne 23. 1. 2020 nadále dlužila na neuhrazené jistině, na úroku a úhradách za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso splátek částku 14 888 Kč, z čehož jistina úvěru činila 8 329,86 Kč, dluh na úroku 448,80 Kč, dluh na úhradě za poskytnutí úvěru 3 923,79 Kč, dluh na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 744,15 Kč a dluh za inkaso splátek 1 441,40 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované kromě uvedené dlužné částky také další smluvní úrok za období od 24. 1. 2020 do 11. 6. 2021 kapitalizovaný částkou 1 725,31 Kč, dále smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 4 198,25 Kč, a také další příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednaný úvěr, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná coby úvěrovaná naopak svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužila z uvedeného titulu částku 8 329,86 Kč na jistině úvěru a částku 6 558,14 Kč na dlužných úrocích a poplatcích. Proto soud nyní uložil žalované tyto částky zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla s tím, že dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Dále s odkazem na stejná zákonná ustanovení přiznal soud žalobkyni i právo na účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 473 Kč a na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. V neposlední řadě pak soud vyhověl i požadavku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. o. z. ve spojení s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, když přezkoumal, že výše požadované smluvní pokuty za porušenou zajištěnou povinnost nepřesahuje maximální dovolenou výši stanovenou uvedenými právními předpisy.

14. Naopak soud neshledal zákonným požadavek žalobkyně na další smluvní úrok, tedy úrok ve výši 15 % ročně z částky 8 239,86 Kč od 24. 1. 2020 do 11. 6. 2021, který žalobkyně kapitalizovala částkou 1 725,31 Kč. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že mezi účastníky byly úroky sjednány částkou 1 444 Kč, a to jako„ úrok v celkové výši“. Z jazykového výkladu smluvního ujednání přitom plyne, že tato částka je konečná. Dané ustanovení neobsahovalo určení žádné úrokové sazby ani odkaz na ni. Určení úrokové sazby ve výši 15 % je sice na další straně smlouvy obecně vymezeno, avšak zcela u něho chybí nějaká návaznost ke sjednaným úrokům ve smlouvě. V daném ustanovení nedošlo ani k označení platné sazby, jak je přímo v něm předvídáno. Proto má soud za to, že nárok na další smluvní úrok, tak jak jej vymezila žalobkyně, žalobkyni nevznikl, a to i vzhledem k charakteru závazku jako spotřebitelského, kdy je nutné ujednání vykládat ve prospěch žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší strany, která de facto znění smlouvy ovlivnit nemohla. Proto soud tento nárok žalobkyně zcela zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, když neúspěch měla pouze v nepatrné části. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 528,11 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.