13 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného s adresou pro doručování adresa o zaplacení 22 215,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 531,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 5 683,87 Kč,b) ročního úroku z prodlení ve výši 11,5 % jdoucího z částky 18 845,58 Kč od 14. 9. 2025 do zaplacení,c) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 776,82 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 022,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení 22 215,43 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2024, kterou uzavřela s žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr celkem ve výši 25 233,56 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Na dluh uhradil pouze 8 702 Kč. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila, přičemž pohledávka se stala splatnou ke dni 13. 9. 2025. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 18 845,58 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 776,82 Kč, pojistného ve výši 869,85 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 14. 9. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla, že vyhodnotila informace poskytnuté žalovaným, které konfrontovala s výstupy z databází a registrů a s vlastními statistickými modely.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání vyjádřila souhlas a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 91973957 ze dne 27. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, přičemž účelová část úvěru ve výši 8 792 Kč se týkala nákupu pračky u obchodníka , právnická osoba, . Žalovaný byl oprávněn po uskutečnění prvního čerpání úvěru po uzavření kupní smlouvy žádat o další čerpání úvěru účelovým i neúčelovým způsobem, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal splácet účelovou část úvěru včetně pojištění 11 měsíčními splátkami ve výši 951 Kč (44 Kč z této částky činilo pojištění). Dále bylo sjednáno, že počet splátek a jejich výše v případě čerpání úvěru neúčelovým způsobem závisí na výši jistiny úvěru na konci měsíce a činí při čerpání do 10 000 Kč min. 370 Kč, při čerpání do 20 000 Kč min 740 Kč a při čerpání od 20 000 Kč činí 3,7 % z jistiny úvěru na konci měsíce.

6. Z přehledu transakcí soud zjistil, že dne 20. 2. 2025 a 28. 11. 2024 bylo na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem 91973957 vyplaceno 3 669 Kč a 12 772,56 Kč. Dne 30. 9. 2024 bylo na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem 91973957 vyplaceno 8 792 Kč.

7. Z údajů o subjektu DPH soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je používán společností , právnická osoba, .

8. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovaného v registru SOLUS a v centrální evidenci exekucí. Vyšla z toho, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 28 000 Kč. Má výdaje na bydlení ve výši 0 Kč, na hypotéku/leasing ve výši 0 Kč, na splátky úvěrů ve výši 9 500 Kč, na jiné závazky ve výši 0 Kč. Identitu žalovaného ověřila žalobkyně z jeho řidičského průkazu.

9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 3. 2023 do 25. 5. 2023 soud zjistil, že žalovanému přišla na účet od , právnická osoba, dne 11. 4. 2023 částka 100 060 Kč a dne 24. 4. 2023 částka 55 403 Kč. Dále žalovanému přišla na účet od , právnická osoba, . dne 18. 5. 2023 částka 25 000 Kč a dne 24. 5. 2023 částka 25 450 Kč.

10. Z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2022 soud zjistil, že dílčí základ daně žalovaného činil 292 060 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství před podáním žaloby.

12. Soud dále vyšel z žalovaným nezpochybněného tvrzení žalobkyně, dle kterého žalovaný na dluh uhradil celkem částku 8 702 Kč.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru dále platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

19. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru byla podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit schopnost žalovaného plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci žalovaného, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila.

20. Žalobkyně totiž při uzavření úvěrové smlouvy nezkoumala skutečné, reálně vynaložené výdaje žalovaného na živobytí, a to nejen na bydlení, ale také na další živobytí (např. stravu a ošacení). Při uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši 0 Kč, na hypotéku/leasing ve výši 0 Kč, na splátky úvěrů ve výši 9 500 Kč a na jiné závazky ve výši 0 Kč. Tyto údaje zjevně neodpovídají běžné životní zkušenosti, neboť žalovaný musel mít určité výdaje na bydlení, stravu, ošacení atd. Je tak zřejmé, že žalobkyně výdaje žalovaného nijak neověřila. Nezkoumala totiž žádným způsobem, kolik žalovaný měsíčně skutečně vynaloží na živobytí. Zvolené výdaje pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak představují pouhou spekulaci.

21. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nevěnovala při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, neboť žádným způsobem nezkoumala skutečné výdaje žalovaného na živobytí. Bez toho, aby si žalobkyně dostupným způsobem ověřila výdaje žalovaného, nebylo možné učinit závěr, že příjem žalovaného je postačující na úhradu úvěru (za situace, kdy žalovaný již byl zatížen dalšími splátkami úvěrů ve výši 9 500 Kč). Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Protože žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 25 233,56 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši 16 531,56 Kč podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný totiž obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobkyně tak má nárok na vrácení toho, o co se žalovaný obohatil. Ten na dluh uhradil 8 702 Kč. Protože byl žalovaný ve sporu zcela pasivní, a soudu tedy nejsou známy jeho možnosti vrátit dluh (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté prostředky v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 47 Co 170/2024).

23. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobkyně spojovala s neplatnou smlouvou o úvěru, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 022,10 Kč, přičemž tato částka představuje 37,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,1 %). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu], náhrady za 21 % DPH z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 889 Kč.