13 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení titul příjmení . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 879 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 474,43 Kč a částku 2 484,57 Kč spolu se smluvním úrokem kapitalizovaným částkou 1 830,11 Kč a se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 474,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 206,92 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 474,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení dalších 2 920 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 306,16 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 879 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce„ [název půjčky] [anonymizována dvě slova]“ [číslo] na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky v souhrnné výši 8 917 Kč. Celkovou částku 18 917 Kč pak měl splatit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 316 Kč. První splátka měla být uhrazena do 7. kalendářního dne od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do konce sedmidenního období ode dne splatnosti předchozí splátky. Poslední splátka ve výši 273 Kč měla být takto zaplacena nejpozději dne 10. 2. 2019. Žalovaný ale nehradil splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužil původnímu věřiteli částku 8 474,43 Kč na jistině zápůjčky a částku 5 404,57 Kč na úroku a poplatcích. Následně byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala po žalovaném zaplacení celé žalované částky a nadto po něm požadovala i smluvní úrok ve výši 29 % ročně jdoucí z dlužné jistiny zápůjčky od data následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení a také zákonný úrok z prodlení rovněž z dlužné jistiny zápůjčky od data následujícího po marném uplynutí sedmidenní lhůty od zaplacení poslední splátky žalovaným, tedy od 29. 5. 2018 do zaplacení. Žalobkyně přitom smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 20. 1. 2020.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, ve které se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, přičemž její převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i„ [anonymizováno]“ v souhrnné výši 8 917 Kč. Tento poplatek se přitom skládal z úroku při sjednané úrokové sazbě 29 % ročně ve výši 1 789 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 208 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 917 Kč měl přitom žalovaný uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 316 Kč s tím, že první splátku měl uhradit do sedmi dnů od data uzavření smlouvy, další splátky vždy posledního dne dalšího sedmidenního období.

5. Ze smluvních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy o zápůjčce, bylo dále zjištěno, že zpracování zápůjčky zahrnuje administrativní činnost související s uzavřením smlouvy, zejména zavedení zákazníka do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace. Doručení zápůjčky zahrnuje činnosti spojené s doručením a vyplacením částky zápůjčky zákazníkovi v místě bydliště zákazníka při podpisu smlouvy. Flexibilní splácení pak zahrnuje garanci celkové ceny, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě smrti zákazníka. Garancí celkové ceny se přitom rozumí, že věřitel neuplatní zpoplatněné upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu z prodlení až do doby, dokud zákazníkův nedoplatek nedosáhne dvanáctinásobku první týdenní splátky, poté je věřitel oprávněn vše douplatnit. Splátkovými prázdninami se rozumí možnost zákazníka požádat za stanovených podmínek o prodloužení splatnosti u šesti splátek, a garance neuplatnění pohledávky v případě smrti zákazníka představovala závazek věřitele neuplatnit pohledávky ze smlouvy o zápůjčce v případě smrti zákazníka, pokud tento nebude v prodlení se splácením. Administrativní činnost a komfortní splácení pak byla definována jako administrativní činnost zahrnující zpracování splátek zákazníka a aktualizace účtu, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek, podporu prostřednictvím zákaznické infolinky, mimořádné přijetí a zpracování splátky na pobočce věřitele apod. Komfortní splácení je pak představováno hotovostním režimem splátek, jež zahrnuje výběry řádných i mimořádných splátek v místě bydliště zákazníka, převoz hotovosti od zákazníka, telefonické či osobní sjednání času návštěvy u zákazníka apod.

6. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 plyne, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 17. 12. 2017, následně zaplatil dne 17. 12. 2017 splátku ve výši 1 400 Kč a dne 16. 8. 2018 ve výši 2 000 Kč, jiné platby již na úhradu dluhu neprovedl.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a souvisejícího seznamu postupovaných pohledávek vyplynulo, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy o zápůjčce [číslo] byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, což je zřejmé z přípisu ze dne 20. 1. 2020. Ke dni postoupení udávaná hodnota pohledávky činila 21 079 Kč bez příslušenství.

8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě.

9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 10 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 8 917 Kč splácet 60 pravidelnými splátkami po 316 Kč týdně. Částka 8 917 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 1 789 Kč, vypočtených za řádnou dobu trvání smlouvy při sjednané úrokové sazbě 29 % ročně, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a z poplatku za administrativní činnost a hotovostní režim splátek ve výši 4 208 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, celkem uhradil pouze částku 3 400 Kč, přičemž poslední úhradu provedl dne 16. 8. 2018. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky tak dlužil na jistině zápůjčky částku 8 474,43 Kč a na úrocích a poplatcích částku 5 404,57 Kč. Následně ke dni 20. 1. 2020 byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k tomu žalobkyní před podáním žaloby vyzván.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

15. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která podléhá podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož se řídí i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednanou částku. Žalovaný coby vydlužitel naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky, pročež i po splatnosti poslední stanovené splátky dlužil z uvedeného titulu částku 8 474,43 Kč na jistině zápůjčky a 5 404,57 Kč na úrocích a poplatcích. Soud shledal jako oprávněný nárok na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky a části poplatků a úroků ve výši 2 484,57 Kč. Proto tyto částky žalobkyni přiznal, když v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Současně soud vyhověl žalobě i v části žádající příslušenství tvořeného smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení, neboť i na ty právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok dle citovaných ustanovení § 2392 o. z. v případě smluvních úroků a 1970 o. z. v případě úroků z prodlení.

17. Naopak soud neshledal zákonným nárok žalobkyně na zaplacení další částky 2 920 Kč odpovídající poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení. Takovéto ujednání ve smlouvě totiž odporuje dobrým mravům, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu dle § 580 a 588 o. z. Sice ve smluvních podmínkách, které tvořily součást smlouvy o zápůjčce, je uveden poměrně podrobný výklad toho, za co je tento poplatek hrazen, avšak soud tomuto výkladu nepřisvědčil. Údajně poskytované služby zakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran na úkor žalovaného coby spotřebitele. Žalovaný zde platí za služby (odklad splátek, garance ceny, garance neuplatnění v případě smrti), ať je skutečně využije či nikoliv, bez možnosti tyto služby odmítnout a tedy je neplatit. Sama povaha a přínos vnucených služeb pro spotřebitele jsou sporné, neboť využití těchto služeb je natolik podmíněné anebo tyto služby jsou tak drobného charakteru, že při problémech se splácením, které mají umožnit překlenout, je téměř pro spotřebitele nereálné buď na ně vůbec dosáhnout či mít z nich nějaký skutečný užitek, zejména v případě garance ceny spotřebitel v případě delšího prodlení zaplatí částku poplatku navíc, nad rámec zaplacení všech ostatních zpoplatněných úkonů. V poměru výše ceny poplatku a výše jistiny úvěru se tento poplatek jeví více jako zdroj dalšího skrytého zisku pro věřitele než jako úhrada za poskytnuté služby či účelně vynaložené náklady. Soud si je přitom vědom, že do celkové výše poplatku jsou zahrnuty i náklady na zpracování úvěru a hotovostní poskytnutí úvěru. K tomu však soud zdůrazňuje, že v podstatě totéž – administrativní činnost a hotovostní režim sjednaného úvěru je kryt dalším nemalým poplatkem ve výši 4 208 Kč. Proto byl nárok na částku 2 920 Kč jako celek zamítnut.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ze 58 % (když od jejího úspěchu ve věci ve výši 79 % byl odečten její neúspěch ve výši 21 %). Konkrétně jí tak byla přiznána částka 1 306,16 Kč. Tato částka byla vypočtena jako uvedená poměrná část z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 879 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.