13 C 72/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem jméno příjmení . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 52 277 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 52 277 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 4 797,72 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 010,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku kapitalizovaného částkou 5 028,39 Kč a dalšího úroku ve výši 29 % ročně z částky 30 010,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 624,40 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 277 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce„ zelená v hotovosti“ [číslo] na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 37 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky v souhrnné výši 35 642 Kč. Celkovou částku 72 642 Kč pak měla splatit formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 3 027 Kč Poslední splátka ve výši 3 021 Kč měla být takto zaplacena nejpozději dne 24. 5. 2020. Žalovaná ale nehradila splátky řádně a včas. Do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní dne 18. 12. 2020, uhradila částku 17 827 Kč. Nadále tak z uvedeného titulu dluží na jistině úvěru částku 30 010,30 Kč, na poplatku 22 266,70 Kč. Nadto po ní žalobkyně, namísto původního věřitele, požadovala i úhradu smluvního úroku, který za období od 25. 5. 2020 do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 5 028,39 Kč a dále jej žádala ve výši 29 % ročně z částky 30 010,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně také požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení, který opět částečně za období od 9. 5. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovala částkou 4 797,72 Kč a dále jej žádala od 19. 12. 2020 ve výši 9,75 % ročně z částky 30 010,30 Kč do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, ve které se daná společnost zavázala poskytnout žalované v hotovosti částku 37 000 Kč, přičemž její převzetí žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě, a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i„ Poplatek“ v souhrnné výši 35 642 Kč. Tento poplatek se přitom skládal z úroku ve výši 12 195 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 683 Kč a z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 9 764 Kč„ Celkovou dlužnou částku“ ve výši 72 642 Kč měla přitom žalovaná uhradit formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 3 027 Kč splatných vždy ke konci splátkového období. Dále ve smlouvě bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky obsahující ujednání týkající se mimo jiné možnosti věřitele při prodlení žalované s úhradou splátky naúčtovat žalované úrok z prodlení, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady na upomínání a vymáhání, případně i náhradu škody.

5. Z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 plyne, že žalovaná vyčerpala celý úvěr dne 24. 5. 2018, v období od 25. 6. 2018 do 21. 5. 2019 postupně zaplatila celkem částku 17 827 Kč, jiné platby již na úhradu dluhu neprovedla.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a souvisejícího seznamu postupovaných pohledávek vyplynulo, že pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy o zápůjčce [číslo] byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, což je zřejmé z přípisu ze dne 6. 1. 2021. Ke dni postoupení udávaná hodnota pohledávky činila 73 277 Kč bez příslušenství.

7. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které jí právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 37 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 35 642 Kč splácet 24 pravidelnými splátkami po 3 027 Kč měsíčně. Částka 35 642 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 12 195 Kč, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 683 Kč a z poplatku za vedení účtu a flexibilní splácení ve výši 9 764 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, celkem uhradila pouze částku 17 827 Kč. Po dni poslední úhrady tak dlužila na jistině zápůjčky částku 30 010,30 Kč a na úrocích a poplatcích, tedy na tzv. Poplatku, částku 22 266,70 Kč. Následně ke dni 18. 12. 2020 byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované řádně oznámeno. Ani poté však žalovaná svůj dluh nevyrovnala, ačkoliv byla k tomu žalobkyní před podáním žaloby vyzvána. Žalobkyně kromě žalované částky požadovala po žalované ještě smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení, jiné navýšení výslovně nepožadovala.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která podléhá podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož se řídí i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednanou částku. Žalovaná coby vydlužitelka naopak svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky, pročež i po splatnosti poslední stanovené splátky dlužila z uvedeného titulu žalovanou částku. A protože bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z tohoto titulu smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla na žalobkyni, uložil soud žalované povinnost částku 52 277 Kč žalobkyni zaplatit. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části žádající po žalované úroky z prodlení, neboť i na ty vznikl právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se s úhradou svého peněžitého dluhu dostala do prodlení.

14. Naopak soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny zápůjčky. Ze znění smlouvy o zápůjčce vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 12 195 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. Poplatku. To je zřejmé i z dalšího označení jistiny zápůjčky a Poplatku za„ celkovou dlužnou částku“. Další ustanovení smlouvy již jen doplňuje, že tento úrok (myšleno částka úroku zahrnutá do Poplatku) byl určen na základě úrokové sazby 29 % ročně. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina zápůjčky jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaná navíc jako spotřebitel neměla reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 12 195 Kč představující úrok je částkou konečnou. Takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené kapitalizovanou částkou, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 5 028,39 Kč a na úrok 29 % ročně z částky 30 010,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a proto v této části žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení z 58 % (když od jejího úspěchu ve věci ve výši 79 % byl odečten její neúspěch ve výši 21 %). Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Konkrétně tak žalobkyni byla přiznána částka 8 624,40 Kč. Tato částka byla vypočtena jako uvedená poměrná část z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 092 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 277 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč.