13 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 306,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 306,47 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 7 306,47 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 516,75 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 306,47 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 7 306,47 Kč s příslušenství z titulu nesplacení revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 5. 2016. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] s výší úvěrového rámce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku včetně úroků a poplatků či případných smluvních sankcí splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 2% z aktuální dlužné částky. Protože ale žalovaný posléze přestal tyto splátky hradit řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobce svého smluvního oprávnění a celý úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění, tedy ke dni 1. 10. 2019 přitom žalovaný dlužil právní předchůdkyni žalobce částku 14 370,07 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně smluvně s účinností ke dni 20. 8. 2020 postoupena na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dlužné jistiny úvěru 7 306,47 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení dalších 516,75 Kč. Proto se nyní žalobce namísto původního věřitele domáhá po žalovaném zaplacení všech výše uvedených částek s tím, že nad to po něm ještě požaduje smluvní úrok ve výši 22. 99 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 2. 10. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení opět jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 21. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru a o vydání a užívání kreditní karty [číslo] z dispozic k této smlouvě, všeobecných a produktových podmínek a sazebníku poplatků včetně úrokového lístku zjistil, že na základě uzavřené smlouvy [právnická osoba] (dále jen banka) vydala žalovanému kreditní kartu, díky které mohl žalovaný opakovaně čerpat od banky úvěr až do výše 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal aktuálně poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit i další povinnosti dle této smlouvy, a to formou pravidelných měsíčních splátek. Roční úroková sazba činila pro hotovostní i bezhotovostní čerpání 22,99 %, minimální splátka pak 2 % z čerpaného úvěru, zúčtovací období a datum splatnosti mělo být určeno dle výpisu a úhrada plateb měla být provedena inkasem z uvedeného účtu žalovaného. Z výpisu z úvěrového účtu a z přípisu o zesplatnění dále vyplynulo, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, a proto banka celý jeho dluh ke dni 1. 10. 2019 zesplatnila, k uvedenému datu dluh činil 14 370,07 Kč. S účinností ke dni 20. 8. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z banky na žalobce, jak plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a z dohody a potvrzení o úplatě. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 28. 8. 2020. Aktuální výše dlužné částky přitom ke dni postoupení odpovídala žalované částce a kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

5. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Žaloba je důvodná.

9. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i příslušná ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění, i ustanovení o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednaný úvěr v rámci dohodnutého úvěrového rámce. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky a poplatky i případné smluvní sankce. Proto mohl právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu. Ani poté však žalovaný svůj dluh zcela nevyrovnal a nadále dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na něho platně dle § 1879 o. z. přešla. A protože platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části požadující po žalovaném smluvní úroky a úroky z prodlení. Na úroky vznikl právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 o. z. a na úroky z prodlení pak dle § 1970 o. z. Soud současně přezkoumal, že požadované úroky z prodlení, i ty kapitalizované, nepřesahují výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, přičemž tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 306,47 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti, a současně jde o spor o peněžitou částku nepřekračující 50 000 Kč a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. <b>Poučení</b>