13 C 88/2026

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa pro zaplacení 55 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 13 600 Kč, částky 1 450 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 40 000 Kč od 7. 4. 2025 do 8. 4. 2025 ve výši 12 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 233 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 050 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Později na základě dodatku ke smlouvě o úvěru poskytla úvěr v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně neuhradil. Proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru spolu s úrokem a příslušenstvím úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2025 a dodatku k této smlouvě soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala k poskytnutí úvěrového rámce žalovanému až do výše 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o to požádán. Úrok měl být splácen v měsíčních splátkách. Ve smlouvě bylo uvedeno, že pevná úroková sazba činí 39,99 % měsíčně, tedy 479,88 % ročně. V případě, že žalovaný zcela nebo zčásti splatil čerpaný úvěr, mohl požádat o čerpání úvěru, avšak pouze v takové výši, která je v době požadavku čerpání rovna rozdílu poskytnutého limitu a čerpaného úvěru.

5. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnila zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. K níže uvedeným závěrům dále, zejména z důvodů ekonomie řízení, otázku splnění povinnosti zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, podrobněji neřešil.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, byla poukázat částka 1 000 Kč za potvrzení o platbě ze dne 13. 1. 2025 má soud za prokázané, že účet žalovaného byla poukázána částka 1 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 13. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázaná částka 1 000 Kč. Z potvrzení o provedené platby ze dne 12. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázaná částka 1 500 Kč. Z potvrzení o provedené platby ze dne 11. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázaná částka 1 000 Kč. Z potvrzení o provedené platby ze dne 10. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 1 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 1. 2025 má soud za prokázané částky a že na účet žalovaného byla poukázaná částka 1 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 1 000 Kč. Z potvrzení o provedené platby ze dne 6. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 3 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 1 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 4 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 2 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 4. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla provedena platba 4 500 Kč. Z potvrzení o provedené platby ze dne 4. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázaná částka 2 000 Kč. Z potvrzení o provedené platby ze dne 4. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 2 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 3. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 3 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 2. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 3 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 2. 1. 2025 má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána částka 3 000 Kč. Celkem tedy žalobkyně na účet žalovaného zaslala částku 40 000 Kč.

7. Z přehledu čerpání úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč.

8. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v říjnu 2023 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 7,6 % ročně.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 40 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku a úrok 39,99 % měsíčně, tedy 479,88 % ročně. Na vyčerpaný úvěr ve výši 40 000 Kč žalovaný žalobkyni neuhradil nic. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

14. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 39,99 % měsíčně, tedy 479,88 % ročně, což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle § 2395 o. z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřela. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či sp. zn. 17 Co 271/2020.

17. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.

18. Soud nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, žalovaný nevrátil žádné plnění. Soud uložil žalovanému povinnost vrátit částku 40 000 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil a co nevydal.

19. Ve zbývajících nárocích pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to s ohledem na výše dovozenou neplatnost úvěrové smlouvy.

20. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Protože žalobkyně žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, dostal se žalovaný do prodlení dne 9. 4. 2025. Doručení výzvy k úhradě dluhu žalovanému soud posoudil dle § 573 o. z., podle kterého se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Den odeslání upomínky byl 6. 4. 2025. Domněnka dojití nastala dne 9. 4. 2025. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 233 Kč, přičemž tato částka představuje 45,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 202 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 050 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 340 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 370 Kč ve výši 2 387,70 Kč.