13 C 91/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení jméno příjmení . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 160 Kč spolu s úrokem ve výši 11,16 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 1 935,08 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 019,20 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení dalších 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 091 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 160 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok při sazbě ve výši 28 % za sjednané období a poplatky v souhrnné výši 8 280 Kč. Celkovou částku 20 280 Kč pak měl splatit formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 560 Kč. Splátky byly splatné vždy k 27. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka měla být uhrazena v měsíci následujícím po měsíci uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas nehradil, a proto ke dni splatnosti poslední splátky, tedy ke dni 27. 10. 2018, nadále dlužil na jistině úvěru 12 000 Kč, na úrocích za řádnou dobu splácení 1 019,20 Kč a na poplatcích pak 991,20 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a to ze společnosti [právnická osoba], neboť v mezidobí právě tato společnost nabyla část závodu společnosti [právnická osoba] včetně dotčené pohledávky. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Proto žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celé žalované částky, která je tvořena dlužnou jistinou úvěru, dlužnými úroky přirostlými k jistině, dlužnými poplatky a smluvní pokutou ve výši 7 000 Kč, jež byla ve smlouvě o úvěru sjednána právě pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků. Nadto žalobkyně po žalovaném požadovala ještě úrok z dlužné jistiny úvěru za dobu přesahující dobu řádného splacení úvěru, který výslovně žádala pouze ve výši 11,16 % ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení, a také zákonný úrok z prodlení, jež ke dni postoupení pohledávky kapitalizovala částkou 1 935,08 Kč a dále jej žádala ve výši 9 % ročně z částky 13 019,20 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 9. 2017 [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl úvěr poskytnut, což odpovídá úrokové sazbě ve výši 25,85 % ročně. Celkem tak měl žalovaný uhradit dané společnosti částku 20 280 Kč, a to formou 13 pravidelných splátek po 1 560 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy k 27. dni v kalendářním měsíci, první splátka měla být takto uhrazena v měsíci následujícím po měsíci uzavření smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či splátek či zesplatněné jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky s tím, že souhrn uplatněných smluvních pokut přitom nesmí překročit součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Smluvní strany se dále dohodly, že dnem splatnosti poslední splátky přirůstá nesplacená část úroků k poskytnuté jistině.

5. Z transakční historie ke smlouvě [číslo] bylo dále zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 5 120 Kč Poslední platbu přitom provedl 31. 7. 2018.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku, seznamů postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě vyplynulo, že pohledávka za žalovaným plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, [právnická osoba], postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020.

7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství, a to přípisem ze dne 18. 12. 2020. Ve výzvě byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li vše uhrazeno dobrovolně v dodatečné lhůtě.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 12 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 8 280 Kč splácet pravidelnými splátkami po 1 560 Kč měsíčně. Částka 8 280 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 3 360 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 280 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky dne 27. 10. 2018 nadále dlužil na neuhrazené jistině 12 000 Kč, na úroku za řádnou dobu splácení 1 019,20 Kč a na poplatcích 2 140,80 Kč. Dle ujednání uvedený úrok přirostl k jistině úvěru. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném kromě uvedené celkové dlužné částky také smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 7 000 Kč, a také další příslušenství v podobě úroků a zákonných úroků z prodlení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

13. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednaný úvěr. Žalovaný coby úvěrovaný naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužil z uvedeného titulu částku 15 160 Kč. Proto soud nyní uložil žalovanému tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, přiznal soud žalobkyni i právo na úroky, jež žalobkyně po zvážení okolností výslovně žádala v nižší než sjednané výši, a také právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že se žalovaný se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení.

15. Naopak soud neshledal zákonným požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč. Dle citovaného ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může činit maximální výše smluvní pokuty součin čísla 0,5 a celkové výše jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že dlužná jistina úvěru činila 12 000 Kč, maximální dovolenou smluvní pokutou je částka 6 000 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč a ve zbývající části požadavek žalobkyně zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení z 91 % (když od jejího úspěchu ve věci ve výši 95,5 % byl odečten její neúspěch ve výši 4,5 %). Konkrétně jí tak byla přiznána částka 2 091 Kč. Tato částka byla vypočtena jako uvedená poměrná část z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 846 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 160 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13C 65/2021 a další). Současně byly naplněny i ostatní předpoklady aplikace tohoto ustanovení, tedy jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.