13 C 92/2020

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobkyně, žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobkyně, žalovaného a žalovaného pro vrácení daru

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyně a třetí žalovaný jsou vlastníky podílu o velikosti ideální ½ na nemovitých věcech, a to pozemkové parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a dále na stavební parcele č. st. [číslo], jejíž součástí je stavba [adresa], rodinný dům v [katastrální uzemí] s tím, že se jedná o bezpodílové spoluvlastnictví manželů a že žalobkyně a třetí žalovaný jsou bezpodílovými spoluvlastníky pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] a stavební parcely [číslo] jejíž součástí je stavba bez čp/če v [katastrální uzemí], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po prvém žalovaném uhradit obvyklou cenu části daru darovaného prvnímu žalovanému dne 3. 11. 2016 smlouvou darovací a to pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] a dále za pozemkové parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], se zamítá.

III. Žaloba, se kterou se žalobkyně domáhá po druhém žalovaném uhradit obvyklou cenu části daru darovaného druhému žalovanému dne 3. 11. 2016 smlouvu darovací za podíl o velikosti ½ na nemovitých věcech, a to pozemkové parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] a dále na stavební parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [parcelní číslo], rodinný dům, v [katastrální uzemí], se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá na právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je, společně s třetím žalovaným, podílovou spoluvlastnicí k ½ pozemkové parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a dále st. p. [číslo], jejíž součástí je stavba [adresa], rodinný dům, v [katastrální uzemí] s tím, že se jedná o bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Dále se domáhala určení, že jsou společně s třetím žalovaným bezpodílovými spoluvlastníky pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí], pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] a stavební parcely [číslo] jejich součásti je stavba bez čísla popisného/čísla evidenčního v [katastrální uzemí].

2. Dále se žalobkyně domáhala uhrazení obvyklé ceny u nemovitostí, které prvému a druhému žalovanému darovala a u kterých již není možné dar vrátit.

3. Svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že odvolala svůj dar ve vztahu k prvému a druhému žalovaným proto, že se k ní tito žalovaní chovali nevděčně, ubližovali jí i osobám jí blízkým.

4. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou svým rozsudkem ze dne 22. listopadu 2022 žalobu zamítl.

5. K odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Hradci Králové uložil Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou zabývat se jednotlivě každým žalobkyni vytýkaným jednáním žalovaných vůči ní.

6. Z informace o pozemku ze dne 29. 3. 2020 má soud za prokázané, že druhý žalovaný je vlastníkem parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí].

7. Ze seznamu nemovitostí ze dne 29. 3. 2022 má soud za prokázané, že na na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] je jako vlastník zapsán druhý žalovaný. Na tomto LV jsou zapsány stavební parc. [číslo], jejíž součástí je stavba bez čp/če, parc. [číslo].

8. Ze seznamu nemovitostí na LV [číslo] pro [katastrální uzemí] má soud za prokázané, že prvý žalovaný je vlastníkem stavební parc. [číslo] je již součástí je stavba, parc. [číslo].

9. Ze seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] má soud za prokázané, že druhý žalovaný je vlastníkem pozemku p. [číslo].

10. Z výzvy k vrácení části daru pro nevděk a zaplacení obvyklé části ceny části daru ze dne 28. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala prvního žalovaného k vrácení daru s tím, že žalovaný měl ublížit žalobkyni osobně i jejím osobám blízkým, a to jejím dětem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání v rozporu s dobrými mravy spatřovala žalobkyně v tom, že se k žalobkyni měl prvý žalovaný chovat velmi hanlivě a urážlivě a ponižujícím způsobem, opakovaně ji také vulgárně oslovoval. Jednal takovým způsobem ve stavu vysoké opilosti, kdy v domě probíhaly různé akce, ve kterých byl ve vysoké míře požíván alkohol. Dále se měl prvý žalovaný chovat tak, že neumožnil žalobkyni, aby důstojně žila v prostorách k tomu určeným a přes její výslovný nesouhlas přebudoval spižírnu na koupelnu, kterou nemohla stejně užívat. Dál žalobkyně uvedla, že žalovaný spotřeboval jí nakoupené topivo. Nevděk také spatřovala v tom, že prvý žalovaný podal žalobu na vyklizení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 13 C 155/2019 proti jejím dětem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Její děti byly tedy nuceny z důvodu této žaloby se vystěhovat, přičemž toto jednání žalobkyně považovala za útok na vlastní osobu, protože bylo zřejmé, že bude muset nemovitost opustit také, neboť o ní její dcera [jméno] [příjmení], pečuje. Dále pak se měl nevhodným způsobem první žalovaný k žalobkyni chovat i po jejím odstěhování, a to vulgárně a ponižujícím způsobem. Žalobkyně žalovanému vytýkala, že znemožňuje výkon služebnosti užívání zřízenou darovací smlouvou, a to od dubna 2019 s tím, že se po vystěhování do domu nikdy nedostala. Nevděk žalobkyně také spatřovala v tom, že jí první žalovaný nevrátil zápůjčku ve výši 20 000 Kč.

11. Z výzvy k vrácení části daru pro nevděk na zaplacení obvyklé části ceny daru ze dne 28. 2. 2020 že žalobkyně odvolala svůj dar i ve vztahu k druhému žalovanému. Odvolání daru žalobkyně odůvodnila v podstatě shodně s výzvou k prvému žalovanému uvedenou v odstavci 10. rozsudku. Nutno podotknout, že žalobkyně v tomto případě nespatřovala nevděk vad nevrácení půjčky 20 000 Kč, neboť tato půjčka měla být poskytnuta k prvému žalovanému.

12. Ze smlouvy darovací ze dne 29. 11. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně a její manžel, třetí žalovaný, darovali prvnímu a druhému žalovaným nemovitostí v žalobě označené s tím, že bylo také zřízeno věcné břemeno služebností užívacího práva, které zakládalo právo třetímu žalovanému a žalobkyni doživotně bezúplatně užívat věcné břemeno služebnosti spočívající v právu výhradního užívání bytu v domě [adresa] a spoluužívání zádveří, hlavní chodby, sklepu, půdy, včetně přístupových schodů ve výše uvedeném rodinném domě a právo spoluužívat stavební parc. [číslo] pozemkovou parcelu [číslo] a pozemkovou parc. [číslo] pozemkovou parcelu [číslo]

13. Z výpisu z účtu ze dne 17. 9. 2018 má soud za prokázané, že druhý žalovaný zaplatil na úhradu vyúčtování dodavatele elektrické energie částku 18 274 Kč.

14. Z výpisu z účtu ze dne 17. 9. 2018 má soud za prokázané, že druhý žalovaný uhradil na účet dodavatele elektrické energie částku 7 280 Kč.

15. Výpisu z účtu ze dne 17. 8. 2018 má soud za prokázané, že druhý žalovaný uhradil na účet dodavatele elektrické energie částku 5 000 Kč.

16. Z centrální evidence s výpisem z centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že vůči dceři žalobkyně [jméno] [příjmení] byly vedeny celkem 3 exekuce s datem zápisu 26. 7. 2014, 11. 5. 2014 a 11. 5. 2016.

17. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 22. 6. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně a její manžel podali žalobu proti obchodní společnosti [právnická osoba] s tím, že se domáhali vyloučení věcí z exekuce a s touto žalobou částečně uspěli, když za exekuce byly vyloučeny movité věci ve vlastnictví žalobkyně a jeho manžela. Ze žaloby o vyloučení věcí z exekuce ze dne 29. 3. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně a její manžel podali žalobu o vyloučení z exekuce, kterou vedla [právnická osoba] vůči dceři žalobkyně [jméno] [příjmení].

18. Ze žaloby o vyloučení věci z exekučního řízení ze dne 29. července 2010 má soud za prokázané, že žalobkyně a její manžel podal žalobu o vyloučení věcí z exekučního řízení, které bylo vedeno proti synovi žalobkyně [jméno] [příjmení].

19. Z 10 fotografií z okolí domu [adresa] i domu samotného je zřejmý zanedbaný stav nemovitosti i jejího okolí.

20. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato svědkyně je dcera žalobkyně a matka prvního a druhého žalovaného. Svědkyně uvedla, že se jí nelíbí, že ji její děti vystěhovali kvůli její sestře. Také se jí nelíbí, že její synovec bydlí v bytě, ve kterém dřív bydlela ona. Dále uvedla, že žalování dělali ve stodole mejdany, někdy byli i sprostí. Podle svědkyně sprosté chování spočívalo v tom, že jim tvrdili, že hudba neřve, přičemž to bylo slyšet až v kilometr vzdálené vesnici. Ony pak nemohly vůbec spát. Mejdany měly probíhat celý rok. Podle svědkyně žalobkyně neměla přístup do nemovitosti, co se odstěhovala. Když požádala žalovaného o nové klíče, tak jí je žalovaní dali. Žalobkyně neměla klíče od nemovitosti asi půl roku. Svědkyně se o žalobkyni stará a bydlí s ní, pobírá příspěvek na péči. V době uzavření darovací smlouvy na ni byly vedeny exekuce.

21. Z opakovaného výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v nemovitosti se nacházely dvě bytové jednotky. První o výměře 4+1 s příslušenstvím a druhá o výměře 3+1 s příslušenstvím. Větší byt využíval první žalovaný, druhý, menší, byt využívala svědkyně. Rodiče svědkyně pak využívali samostatnou místnost a používali příslušenství k bytové jednotce, kterou užívala svědkyně. Co se týče rekonstrukce sociálního zařízení u bytové jednotky 3+1, pak svědkyně uvedla, že i její synovec udělal ze spíže záchod a koupelnu. Poté byly v nemovitosti celkem 3 sociální zařízení. Svědkyně uvedla, že tato rekonstrukce ani nijak nezasahovala do koupelny záchodu u bytové jednotky 3+1, který užívala ona, až na vybourání vany. Svědkyně se pak společně si žalobkyní neměly kde koupat. To trvalo asi měsíc, poté došlo k vystěhování. Záchod rekonstrukcí dotčen nebyl, ten mohly používat stále. Svědkyně uvedla, že třetí žalovaný v průběhu rekonstrukce využíval koupelnu u bytové jednotky 4+1. Tuto koupelnu žalobkyně a svědkyně nevyužívali proto, že se žalovanými nemluvily. Nikdo jim v užívání této koupelny nebránil. To samé platí i ohledně praní prádla, prádlo prali venku a v ruce, a to proto, že nechtěli žádat někoho, s kým nemluvili o to, aby si u něj mohly vyprat prádlo. Pokud došlo k vybudování koupelny ze spíže, tak jak k tomu došlo na základě rozhodnutí žalovaných ve prospěch synovce svědkyně. Žalobkyně s tím příliš nesouhlasila a třetímu žalovanému to bylo podle svědkyně jedno. Co se týče přístupu žalobkyně do nemovitosti, pak svědkyně vypověděla, že došlo k výměně zámku do nemovitosti, klíče žalovaní žalobkyni nedali. Když žalobkyně o klíče požádala, byly jí po čase vydány. Co se týče předání klíčů, o tom svědkyně nic nevěděla. Co se týče dřeva na topení, pak dřevo měl zajišťovat její bratr a měl ho zajišťovat asi rok před vystěhováním. Jednalo se o nějaké dřevo z bouraček. Nejprve byla celá nemovitost vytápěná za pomoci teplovodního kotle, pak však byla vytápěna pouze bytová jednotka 4+1 s tím, že bytovou jednotku 3+1 od topení odřízl třetí žalovaný. Co se týče půjčky 20 000 Kč, k tomu svědkyně uvedla, že peníze poskytovala žalobkyně v době, kdy byl první žalovaný ve vězení, když nějaké peníze dávala třetímu žalovanému a ten je nosil družce prvního žalovaného. Peníze měly sloužit k úhradě půjčky. To bylo v době, kdy žalobkyně a třetí žalovaný byli ještě manželé a žalobkyně tehdy dávala část svého důchodu ve výši 4 000 Kč třetímu žalovanému. Svědkyně nevěděla, kolik k částce 4 000 Kč přidával třetí žalovaný, když peníze odnášel družce prvého žalovaného. Svědkyně nevěděla, jaká byla dohoda ohledně vrácení peněz, domnívá se však, že dluh odpuštěn nebyl, protože jí žalobkyně říkala, že by peníze chtěla zpět. Nevěděla také nic o obsahu dohody mezi rodiči, a zdali byl dluh nějakým způsobem umořen. Co se týče nevhodného chování žalovaných, k tomu svědkyně uvedla, že mejdany, které žalovaní organizovali, probíhaly ještě v době, kdy vlastníkem nemovitosti byl třetí žalovaný a žalobkyně. Probíhaly v době, kdy druhý žalovaný chodil do učení a první žalovaný již pracoval.

22. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento svědek je vnukem žalobkyně a třetího žalovaného a bratrancem ostatních žalovaných. Svědek tvrdil, že žalobkyně iniciovala podpis darovací smlouvy. Potvrdil, že v nemovitosti byli exekutoři a zabavili jednomu ze žalovaných jeho věci. Svědek byl přítomen konfliktu mezi synem žalobkyně a třetím žalovaným, kterého měl syn žalobkyně napadnout, a vnuci třetího žalovaného bránili.

23. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato svědkyně pomáhala dětem žalobkyně sehnat byt, ale nemohla nic sehnat, protože proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byly vedeny exekuce a byli pod insolvencí. Proto byl byt napsán na žalobkyni. V domě žalobkyně po vystěhování svých dětí nebydlela, ale měla tam nějaké své osobní věci. Svědkyně byla přítomna tomu, když žalobkyně šla do nemovitosti a žalovaní řekli žalobkyni, že se odstěhovala, takže tam nemá co dělat, ať vypadne. Třetí žalovaný pak předal žalobkyni klíč. Žalobkyně podle svědkyně měla dostat klíče od domu, neboť zřejmě došlo k výměně zámků. Žalobkyně měla do nemovitosti přístup, protože sice klíče měla, ale do nemovitosti chodit nechtěla, protože chtěla mít klid. Když tam šla, taky jí stejně do domu nepustili. Svědkyně byla přítomna pouze jediné návštěvě žalobkyně v nemovitosti, a to v době, když už byla podána žaloba a kdy žalobkyně dostala klíče. Svědkyně uvedla, že se žalovaní nechovali k žalobkyni hezky, vulgární výrazy ale nepoužívali, říkali, že když se jednou odstěhovala, tak ať vypadne. Svědkyně také uváděla, že v době, kdy v nemovitosti žalobkyně bydlela, tak si k ní chodila stěžovat, protože žít v domě pro ni bylo peklo.

24. Z opakovaného výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud dále zjistil, že žalobkyně sdělila svědkyni, že jí žalovaní rozkopali koupelnu a ona se neměla kde mýt. Svědkyně nikdy uvnitř nemovitosti v době rekonstrukce nebyla a nevěděla, jak to tam vypadalo. Žalobkyně si také stěžovala na to, že jí žalovaní v rámci rekonstrukce vyklidili spíž. Rekonstrukce koupelny měla probíhat někdy v době covidu. Opětovně popsala situaci, kdy se u žalobkyně domáhala vstupu do nemovitosti za její přítomnosti, a to za situace, kdy žalobkyně nejprve říkala, že žalovaní nechtějí do nemovitosti vpustit, a proto po dohodě s právní zástupkyni žalobkyně šla do nemovitosti s ní. Tam některý z vnuků, přičemž svědkyně nevěděla, zda to byl někdo ze žalovaných či případně svědek [příjmení], sdělovali, že žalobkyně nemovitost již opustila a nemá tam co dělat. V průběhu diskuze vyšel třetí žalovaný, který jednomu ze svých vnuků předal klíče od nemovitosti a ten klíč následně předal žalobkyni. Vše trvalo asi čtvrt hodiny. Svědkyně nezaznamenala žádné urážky či podobné jednání, přesto jí jednání přišlo u žalovaných agresivní a krajně nevhodné. Svědkyně se také vyjadřovala k otázce půjčky, kdy podle sdělení žalobkyně měla žalobkyně jednomu ze žalovaných poskytnout půjčku, a když požadovala její vrácení, on jí řekl, že jí nic vracet nebude, protože se jednalo o dar. Žalobkyně soudila, že se jednalo o výhradní půjčku z výhrad finančních prostředků žalobkyně. Nevěděl nic o tom, že by se na půjčce podílel třetí žalovaný.

25. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že třetí žalovaný měl připravit listiny k převodu domu. Žalobkyně uváděla, že takové listiny podepsat nechtěla, lituje, že podepsala. Žalobkyně listiny podepsala, protože se bála třetího žalovaného. Uváděla, že první a druhý žalovaný dělali nemovitosti mejdany a odmítali ztišit hudbou. Také dům rozkopali a ona si musela nosit vodu ze studny a ohřívat si ji. Venku prala a neměla se kde mýt. Z nemovitosti se odstěhovala v únoru 2019. Odstěhovala se, protože se bála. Když se dříve třetí žalovaný vrátil z lázní, tak na ni vzal hůl. Žalobkyně do nemovitosti nechodila, ale pak si tam potřebovala vzít nějaké věci, takže tam šla se svědkyní [jméno] [příjmení]. V průběhu debaty řekla prvému žalovanému, že by chtěla nemovitosti klíč. Třetí žalovaný klíč vydal a prvý žalovaný jí klíč předal. Do nemovitosti se však žalobkyně bála chodit, protože se bála třetího žalovaného. Žalobkyně také uvedla, že žalobkyně půjčila prvnímu žalovanému 20 000 Kč a on ji řekl, že jí žádné peníze nevrátí. Co se týče jejich spíže, pak u toho byla, protože tehdy dostala od manžela příkazem, že si chce ve spíži udělat [jméno] [příjmení] koupelnu. Svědkyně si vzpomněla, že jednou jí prvý žalovaný řekl„ babičko, ty vole“.

26. Z opakovaného výslechu žalobkyně soud v otázce půjčky zjistil, že žalobkyně poskytnutí peněz nepovažovala za dar, ale o zápůjčku. Ona sama dávala peníze třetímu žalovanému, který je pak nosil nahoru, tedy k družce prvého žalovaného. Žalobkyně měla ze svých peněz poskytnout celkem 14 000 Kč. Nevěděla, jakým způsobem byli účastníci dohodnuti na vrácení peněz, protože všechno zařizoval třetí žalovaný. K otázce používání dřeva se žalobkyně vyjádřila tak, že dřevo přivezl její syn [jméno] [příjmení]. Svědkyně si vzpomínala na to, že jednou platila dřevo z [právnická osoba], ale kdy se to stalo, nevěděla. Co se týkalo dřeva z bouraček, které zajistil její syn, pak dřevo bylo zadarmo, žalobkyně jenom zaplatila 500 Kč za dopravu. Dřevo z [právnická osoba] bylo přivezeno v době, kdy byla ještě vlastnicí domu. Dále se žalobkyně vyjádřila k nevhodnému chování. Nebyla schopna určit, zdali se mejdany uskutečnily v době, kdy byla ještě vlastnicí nemovitosti, nebo když už byli vlastníky nemovitosti žalovaní. Co se týče užívání samotné nemovitosti a bránění v užívání této nemovitosti žalovanými, pak žalobkyně uváděla, že nemovitost navštívila společně s paní [příjmení], když si pro něco šla. Tehdy otevřel třetí vnuk, [jméno] [příjmení], již nešlo odemknout a ptala se, proč. Řekli, že museli vyměnit zámky buď, že se zlomil klíč nebo něco podobného. Potom jí třetí žalovaný vydal klíč. Žalovaná do nemovitosti nechodí, protože jí z toho není dobře. Do domu nikdy nešla, z domu jí nikdo nevyhodil a nikdy nebránil v tom, aby do domu vstoupila. V domě byla vlastně jenom 2×, poprvé, když šla předat dárek dceři [jméno] [příjmení] a pak, když šla do nemovitosti pro stolek pod televizi. Jindy do nemovitosti nešla. Co se týká užívání nemovitosti v průběhu rekonstrukce koupelny, pak žalobkyně uvedla, že v nemovitosti byly celkem dvě koupelny. První, kterou užívala žalobkyně v přízemí a druhá v patře. Třetí žalovaný se v průběhu rekonstrukce chodil koupat do horní koupelny. Žalobkyně se myla na schodech, protože nikdo neřekl, aby se šla vykoupat nahoru. Žalobkyně uvedla, že je taková povaha, že pokud ji někdo nepozve, tak nejde. Situace trvala 14 dní a pak se se dcerou a synem odstěhovali do garsonky. Nikdo jí nezakazoval užívání druhé koupelny a nikdo ji z této druhé koupelny nevyhazoval, to se za celou dobu nestalo. Co se týkalo praní, tak žalobkyně prala až do doby rekonstrukce ve své koupelně. Poté se její pračka vyhodila. K odstěhování došlo v průběhu rekonstrukce a v době dokončení rekonstrukce už v domě žalobkyně nebyla. Žalobkyně uvedla, že si nepamatuje, že by někdo ze žalovaných řekl, že když už odstěhovat tak ať vypadne a už se nevrací. Prvý žalovaný jí nabízel, že jí udělají nějakou místnost, ale žalobkyně se ani neptala kde, protože si myslela, že jediný vhodný prostor by byl na půdě. To, ať vypadne, řekl prvý žalovaný pouze jejímu synovi s tím, že mu tam nepatří ani hřebík.

27. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

28. Prvý žalovaný je vlastníkem stavební parc. [číslo] je již součástí je stavba, parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Druhý žalovaný je vlastníkem stavební parc. [číslo], jejíž součástí je stavba bez čp/če, a pozemků parc. [číslo] v k.u. [část obce]. Dále je druhý žalovaný vlastníkem pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] a pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaní uvedené nemovitosti nabyli darovací smlouvou ze dne 29. 11. 2016, jejímiž účastníky byli žalobkyně a třetí žalovaní jako dárci a prvý a druhý žalovaní jako obdarovaní.

29. Dne 28.2.2020 odvolala žalobkyně dar prvému žalovanému a to ½ p.p.č [číslo], p.p. [číslo] p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] a st.p. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] v kú [část obce] a vyzvala jej k úhradě částky odpovídající obvyklé ceny části daru a to pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a p.p. [číslo] v k.ú. [obec].

30. Dne 28.2.2020 odvolala žalobkyně dar druhému žalovanému pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a p.p. [číslo] v k.ú. [obec] a vyzvala jej k úhradě částky odpovídající obvyklé ceny části daru a to ½ p.p.č [číslo], p.p. [číslo] p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] a st.p. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] v kú [část obce].

31. Soud nemá za prokázané, že by se prvý a druhý žalovaní dopustili jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy.

32. Podle § 2072 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

33. Žaloba není důvodná.

34. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda došlo k zjevnému porušení dobrých mravů. Podle dosud judikatorně nepřekonaného rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 942/2012, kde právní věta zní:„ …Výklad pojmu "rozpor s dobrými mravy" je významný z hlediska aplikace ustanovení § 630 obč. zák. Lze jimi rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák….“. K naplnění podmínek shora citovaného rozhodnutí však v daném případě nedošlo.

35. K jednotlivým tvrzeným porušením dobrých mravů soud uvádí následující:

36. Co se týče otázky nevhodného chování prvého a druhého žalovaného k žalobkyni v průběhu pořádání tzv. mejdanů, pak v průběhu dokazování vyplynulo, že večírky, které žalovaní pořádali, probíhaly v době, kdy byla žalobkyně vlastnicí nemovitostí. Nelze tedy chováním žalovaných v době před darováním odůvodnit odvolání daru. Pokud žalobkyně odvolává svůj dar, může tak činit pouze pro jednání žalovaných, kterého se dopustili až poté, kdy byli obdarováni. Jak již bylo uvedeno, z provedeného dokazování vyplynulo, že chovali-li se vůbec žalovaní nevhodně ve vztahu k žalobkyni v průběhu tzv. mejdanů, bylo to v době, kdy ještě nebyli obdarováni. Proto má soud za to, že i kdyby se žalovaní takového jednání dopustili, nemohl být pro toto jednání dar odvolán.

37. Co se týče otázky rekonstrukce koupelny a tvrzeného znemožnění užívání koupelny pro žalobkyni, pak soud činí následující závěr. Vytýká-li žalobkyně žalovaným skutečnost, že v rámci rekonstrukce bylo zasaženo do spíže, kterou užívala, pak nelze než připomenout, že z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene vyplývá, že místnost spíže nebyla věcným břemenem zatížena. Pokud se tedy vlastníci nemovitosti rozhodli rekonstruovat část nemovitosti tak, že ze spíže vybudovali koupelnu, rozhodně jim v tom nebránilo ujednání uvedené v smlouvě o zřízení věcného břemene. Pokud tedy došlo k rekonstrukci nemovitosti v části, která nebyla zatížena věcným břemenem, nelze takové jednání považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť nedošlo k žádnému omezení výkonu práva z věcného břemene zřízeného ve prospěch žalobkyně.

38. Co se týče v tvrzeného znemožnění užívání koupelny žalobkyní u bytu 3+1, pak pro soud z doplněného dokazování zjistil, že žalobkyně měla možnost v průběhu rekonstrukce či opravy, když žalobkyně v průběhu jednání neprokazovala a netvrdila rozsah oprav, využívat koupelnu v bytě prvého žalovaného stejně, jak činil třetí žalovaný. Jestliže žalobkyně nechtěla z osobních důvodů koupelnu využívat, bylo to její rozhodnutí, které lze jen stěží vykládat tak k tíži žalovaných. Pokud tedy žalovaní zasáhli do věcného břemene tím, že prováděli opravu či rekonstrukci koupelny, přičemž žalovaná mohla využít koupelnu jinou, jak ostatně činil i třetí žalovaný, pak soud takové jednání nemá za jednání v rozporu s dobrými mravy. Jednalo se o omezení dočasné a soud nemá za prokázané, že by po provedení stavebních zásahů do koupelny nemohla nadále žalobkyně svých práv z věcného břemene využívat.

39. Co se týče otázky a výměny klíčů a znemožnění vstupu žalobkyně do nemovitosti, pak z výslechu samotné žalobkyně vyplynulo, že ve chvíli, kdy vyzvala žalované k tomu, aby ji předali klíč k nemovitosti, tak se tak bez dalšího stalo. Svědkyně ve svém výslechu označila osoby, která s ní jednala, a to svého vnuka [jméno] [příjmení] a prvého a třetího žalovaného. V rámci výslechu dále uvedla, že klíč předal prvý žalovaný poté, co mu jej dal žalovaný třetí. Soud nepřehlédl ani fakt, že prvý žalovaný nabídl žalobkyni možnost vybudování místnosti, kterou by mohla užívat. Žalovaná sama se vyjádřila tak, že do nemovitosti chodit nechce, protože jí to nedělá dobře. Z jejího výslechu jednoznačně vyplývá, že hlavním problémem je její vztah k třetímu žalovanému, kterého se zjevně bojí a do nemovitosti nechce kvůli němu chodit. Na věci nezměnil nic ani výslech svědkyně [příjmení] či svědkyně [příjmení], když je třeba připomenout, že svědkyně [příjmení] podávala pouze zprostředkované svědectví, tedy interpretovala to, co jí žalobkyně v průběhu doby říkala. Ze svých vlastních poznatků soudu pouze potvrdila to, že když žalobkyně požádala o vydání klíče od nemovitosti, tak jí byl klíč vydán. Sama nebyla schopna určit, zdali se v průběhu jednání o vydání klíčů ve věci angažoval někdo ze žalovaných, či třetí vnuk žalobkyně. K této otázce ani nijak konkrétně nevypovídala svědkyně [příjmení].

40. Co se týče půjčky prvému žalovanému, pak v průběhu jednání nebylo prokázáno, k jakému právnímu jednání mezi účastníky došlo, neboť podle doplnění svědeckých výpovědí účastníků vyplynulo, že se mělo jednat o jakousi výpomoc družce prvého žalovaného v době, kdy byl prvý žalovaný ve vězení. Prvý žalovaný požádal třetího žalovaného a žalobkyni o výpomoc, neboť jeho družka nebyla v době, kdy byla na mateřské dovolené a on ve vězení, schopna splácet spotřebitelský úvěr. Ohledně poskytnutí peněz s prvním žalovaným jednal výhradně třetí žalovaný. Žalobkyně tak vždy ze svého důchodu poskytla nějaké finanční prostředky, a to v době, kdy ještě žalobkyně a třetí žalovaný byli manželé. K této otázce se vyjádřil ve svém písemném vyjádření také třetí žalovaný, který uvedl, že vypomáhal prvému žalovanému v době, kdy byl ve výkonu trestu. Pokud třetímu žalovanému nevycházely peníze, tak mu pomohla se splácením zápůjčky žalobkyně. Nikdy se podle něj nedohodlo, že by měl druhý žalovaný peníze vracet. Z provedeného dokazování nevyplynulo, o jaké právní jednání se mezi účastníky jednalo, zdali o zápůjčku či dar. Nebylo ani prokázáno, v eventuálním případě zápůjčky, kdy a za jakých podmínek by měl první žalovaný poskytnuté peníze vrátit či zda byl závazek odpuštěn. Z dokazování ani nevyplynulo, jaký byl další osud případné pohledávky, tedy zda třetí žalovaný a žalobkyně případnou pohledávku vypořádali v rámci vypořádání jejich zaniklého společné jmění manželů a kdo tuto pohledávku získal. Za této situace tak nelze uzavřít, že by se prvý žalovaný choval v rozporu s dobrými mravy, pokud není postaveno najisto, že mezi prvým žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že prvý žalovaný je v prodlení se splácením zápůjčky.

41. Z provedeného dokazování vyplývá, že v rodině účastníků sice panovaly napjaté vztahy, nelze však uzavřít, že by důvodem těchto napjatých vztahů bylo chování žalovaných. Spíše se jeví, že prvotní příčinou celého sporu byl rozpad manželství žalobkyně a třetího žalovaného a protiprávní užívání domu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V dané věci je zřejmé, že i žalovaná, pokud hovoří o tom, že nemohla užívat nemovitost, ke které jí svědčilo věcné břemeno, činila tak proto, že měla obavy z třetího žalovaného a proto, že její děti, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří se uzavřením soudního smíru, zavázali byt v domě vyklidit, neměli možnost jiného bydlení. Proto žalobkyně pronajala jiný byt sama. Lze jen stěží označit chování vlastníka nemovitosti, kdy se svého nároku domáhá soudní cestou, charakterizovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy, tím spíše, že celá záležitost byla uzavřena smírem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná nemovitost opustila dobrovolně, když z výslechu svědků i samotné žalobkyně vyplynulo, že tak učinila proto, aby zajistila bydlení pro svoje děti. Z provedených důkazů vyplývá, že pokud se chtěla do nemovitosti dostat, nikdo ji v tom nebránil a na požádání obdržela klíče od nemovitosti. Pokud mezi účastníky docházelo ke konfliktům, pak k těmto konfliktům docházelo více mezi třetím žalovaným a žalobkyni než mezi ostatními žalovanými a žalobkyní. Z výslechu svědkyně [příjmení] vyplynulo, že právní jednání směřující k odvolání daru žalobkyní bylo motivováno spíše zajištěním bydlení pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], než proto, že by skutečně došlo k jednání, které by zakládalo právo na odvolání daru. Případné rozmíšky mezi účastníky nelze charakterizovat jako jednání, které by bylo možné objektivně posuzovat jako hrubé porušení dobrých mravů a nelze konstatovat, že by tvrzené a neprokázané jednání prvého a druhého žalovaného, slovy shora citovaného rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 942/2012,„ z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzovalo z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy“.

42. Ze stejných důvodů soud nevyhověl žalobě ani v té části, ve které se žalobkyně domáhala náhrady hodnoty daru, když v mezidobí se změnila vlastnická struktura žalobou napadených nemovitostí.

43. Protože žalovaným nevznikly žádné náklady řízení, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá, byť by ve smyslu § 142 o. s. ř. taková náhrada náležela úspěšným žalovaným.

44. Pro úplnost soud dodává, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť dle § 148 odst. 1 o.s.ř. by toto právo měla podle výsledku řízení vůči žalobkyni, avšak žalobkyně byla zcela osvobozena od soudních poplatků, tudíž je tato náhrada vyloučena.