13 C 92/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 176 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 5 476 Kč s úrokem z prodlení v částce 739,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; b) částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení v částce 608,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 002,38 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované a) zaplacení úroku ve výši 1 944,15 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; b) zaplacení úroku ve výši 1 597,49 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 002,38 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 744,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 176 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných titulů. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o tzv. Fajn půjčce, a to dne 2. 8. 2016 smlouvu číslo dne 20. 10. 2016 smlouvu číslo. V obou případech uvedená společnost na základě těchto smluv poskytla žalované úvěr ve výši 4 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit i úrok ve výši 364 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku 6 364 Kč přitom měla uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 148 Kč Ani v jednom případě však žalovaná splátky řádně a včas nehradila. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky tak v prvém případě dlužila částku 3 700 Kč a v druhém případě pak částku 5 476 Kč. Obě pohledávky byly smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupeny z původního věřitele na žalobkyni. A proto se nyní žalobkyně domáhá zaplacení těchto částek a dále po žalované žádá i příslušenství představované smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení. Smluvní úroky přitom žádala z jednotlivých dlužných jistin úvěrů za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení a zákonné úroky z prodlení jdoucí opět z dlužných jistin úvěrů od data následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě poslední stanovené splátky do zaplacení. Jak smluvní úroky, tak i zákonné úroky z prodlení přitom žalobkyně v obou případech částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávek, tedy ke dni 29. 11. 2019.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z provedených důkazů, zejména ze Smlouvy o úvěru„ Fajnpůjčka“ číslo ze dne 2. 8. 2016, ze smluvních podmínek této smlouvy a z karty zákazníka včetně jeho žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalované na smlouvě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 4 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatky v celkové výši 2 364 Kč, jež se skládaly z úroku ve výši 364 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku 6 364 Kč měla přitom uhradit formou 43 pravidelných týdenních splátek po 148 Kč. V bodu 1.2 smluvních podmínek bylo přitom zakotveno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše úrokové sazby 20,98 % p. a.. V případě, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně splátky v celkové výši 2 664 Kč, jiné úhrady již neprovedla.

5. Z provedených důkazů, zejména ze Smlouvy o úvěru„ Fajnpůjčka“ číslo ze dne 20. 10. 2016, ze smluvních podmínek této smlouvy a z karty zákazníka včetně jeho žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalované na smlouvě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 4 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatky v celkové výši 2 364 Kč, jež se skládaly z úroku ve výši 364 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku 6 364 Kč měla přitom uhradit formou 43 pravidelných týdenních splátek po 148 Kč. V bodu 1.2 smluvních podmínek bylo přitom zakotveno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše úrokové sazby 20,98 % p. a.. V případě, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně splátky v celkové výši 888 Kč, jiné úhrady již neprovedla.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení odpovídala výše dlužných částek žalované částce. Ani poté však žalovaná svůj dluh nevyrovnala, ačkoliv byla k tomu žalobkyní před podáním žaloby vyzvána, jak plyne z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla v obou případech platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), na které dopadala i právní úprava daná zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ číslo a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti vždy splnil, když žalované poskytl sjednanou částku, naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem v obou případech nedostála, neboť řádně a včas poskytnuté částky právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila a nezaplatila mu ani celé sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží z uvedených titulů žalovanou částku, a proto jí soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že obě pohledávky za žalovanou na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešly. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

8. Ohledně žalobkyní dále žádaných smluvních úroků však soud žalobu zamítl, neboť v řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně, resp. posléze sama žalobkyně na ně nemá nárok. Ze shodných smluvních podmínek, jež tvořily nedílnou součást obou smluv o úvěru, jasně vyplynulo ujednání smluvních stran, že v případě prodloužení doby trvání smlouvy nad dobu řádného trvání smlouvy, nebude jistina úvěru nadále úročena. příjmení úroků zahrnutá ve smluvním ujednání mezi poplatky je tak částkou konečnou. Takovéto ujednání ohledně úroků nijak neodporuje zákonným ustanovením § 2395 a násl. o. z.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (když se od jejího úspěchu ve výši 75 % odečetl její neúspěch ve výši 25 %) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 744,50 Kč představujících 50 % z celkových nákladů řízení. Tato náhrada byla přitom vypočtena z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 176 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.