13 C 95/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení jméno příjmení . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 918,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 568,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 3 003,66 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 541,93 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení dalších 10 350 Kč a 1 000 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného v částce 4 650,07 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 18 167,66 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489,60 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 918,01 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky ve výši 18 818 Kč. Celkovou částku 41 818 Kč pak měla splatit formou 14 pravidelných anuitních měsíčních splátek po 2 987 Kč. První splátka měla být uhrazena do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Poslední splátka měla být takto zaplacena nejpozději dne 13. 2. 2019. Žalovaná ale nehradila splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužila původnímu věřiteli částku 18 167,66 Kč na jistině úvěru, částku 14 250,35 Kč na splatných úrocích a poplatcích. Nadto vznikl věřiteli nárok i na smluvní pokutu, sjednanou ve smlouvě o úvěru ve výši 0,1% denně jdoucí z příslušné dlužné částky, tedy celkem ve výši 12 500 Kč. Následně byla celá pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhá po žalované úhrady celé dlužné částky 44 918,01 Kč a nadto po ní ještě požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a splatných úroků jdoucích vždy ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky úvěru do zaplacení. Žalobkyně tyto úroky a úroky z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni 20. 5. 2020.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2017 [číslo] souvisejícího předpisu splátek soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalované částku 23 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok v celkové výši 2 214 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 10 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 114 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4 140 Kč. Celkovou částku 41 818 Kč měla přitom uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 2 987 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a každá další od jednoho měsíce ode dne splatnosti přechozí splátky, poslední splátka byla takto stanovena na den 15. 1. 2019. Splátky měly být hrazeny v hotovosti věřiteli či jeho zmocněnému zástupci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný dlužnou částku ani v 30 denní lhůtě po výzvě k úhradě, stávají se dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty splatnými dosud neuhrazena část celkové výše spotřebitelského úvěru a také úhrada za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru. Pohledávka na zaplacení inkasního poplatku vzniká a je splatná dle rozpisu jednotlivých splátek. Na další straně smlouvy je obsaženo obecné ustanovení obsahující různé úrokové sazby, u úvěru se 14 splátkami činí úroková sazba 15 % a RPSN 252,65 %, avšak není zde provedeno žádné označení platné sazby pro uvedený závazek, jak to předvídá návětí tohoto ustanovení.

5. Z transakční historie bylo ověřeno, že žalovaná na úhradu svých závazků z dotčené smlouvy [číslo] uhradila celkem částku 9 400 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku, seznamů postupovaných pohledávek vyplynulo, že pohledávka za žalovanou plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 24. 7. 2020.

7. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství, a to přípisem ze dne 23. 11. 2020. Ve výzvě byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li vše uhrazeno dobrovolně v dodatečné lhůtě.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 23 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 18 818 Kč splácet pravidelnými splátkami po 2 987 Kč měsíčně. Částka 18 818 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 2 214 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 350 Kč, poplatku představujícího náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 114 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 140 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky dne 13. 2. 2019 nadále dlužila na neuhrazené jistině, na úroku a úhradách za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso splátek částku 32 418,01 Kč, z čehož jistina úvěru činila 18 167,66 Kč, dluh na úroku 1 374,27 Kč, dluh na úhradě za poskytnutí úvěru 8 021,61 Kč, dluh na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 1 645,83 Kč a dluh za inkaso splátek 3 208,64 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované kromě uvedené celkové dlužné částky také smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 12 500 Kč, a také další příslušenství v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednaný úvěr. Žalovaná coby úvěrovaná naopak svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužila z uvedeného titulu částku 32 418,01 Kč. Proto soud nyní uložil žalované tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, přiznal soud žalobkyni i právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednaný úvěr. Žalovaná coby úvěrovaná naopak svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužila z uvedeného titulu částku 32 418,01 Kč. Soud z této částky přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 22 068,01 Kč a uložil žalované tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, přiznal soud žalobkyni i právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení.

17. Naopak soud neshledal zákonným požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč. Dle citovaného ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může činit maximální výše smluvní pokuty součin čísla 0,5 a celkové výše jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že dlužná jistina úvěru činila 23 000 Kč, maximální dovolenou smluvní pokutou je částka 11 500 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 11 500 Kč a ve zbývající části požadavek žalobkyně zamítl.

18. Dále soud zamítl i uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úrok, tedy úrok ve výši 15 % ročně z částky 18 167,66 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala částkou 4 650,07 Kč. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že mezi účastníky byly úroky sjednány částkou 2 214 Kč, a to jako„ úrok v celkové výši“. Z jazykového výkladu smluvního ujednání přitom plyne, že tato částka je konečná. Dané ustanovení neobsahovalo určení žádné úrokové sazby ani odkaz na ni. Určení úrokové sazby ve výši 15 % je sice na další straně smlouvy obecně vymezeno, avšak zcela u něho chybí nějaká návaznost ke sjednaným úrokům ve smlouvě. V daném ustanovení nedošlo ani k označení platné sazby, jak je přímo v něm předvídáno. Proto má soud za to, že nárok na další smluvní úrok, tak jak jej vymezila žalobkyně, žalobkyni nevznikl, a to i vzhledem k charakteru závazku jako spotřebitelského, kdy je nutné ujednání vykládat ve prospěch žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší strany, která de facto znění smlouvy ovlivnit nemohla. Proto soud tento nárok žalobkyně zcela zamítl.

19. Soud nepřiznal žalobkyni ani právo na částku 10 350 Kč představující úhradu či úplatu za poskytnutí úvěru. Úplatou tedy odměnou za poskytnuté finanční prostředky je dle § 2395 o. z. a ustálené judikatury (viz např. rozhodnutí NS ČR 32 Cdo 2546/2016) úrok z úvěru. Ve smlouvě byl úrok z úvěru sjednán částkou 2 214 Kč. Proto ujednání, které pouze jinými slovy pojmenovává úrok a„ znovu“ ze stejného titulu žádá po spotřebiteli, zde žalované, zaplacení další částky, považuje soud za nepoctivé, klamavé, neumožňující spotřebiteli porovnání výhodnosti nabízeného produktu s ostatními produkty na trhu, a to zvláště ve spojení s nedostatečně označenou RPSN. Navíc uvedená částka odpovídá úrokům cca 38,56 % ročně, což v součtu s „ řádně pojmenovanými“ úroky při uváděné sazbě 15% ročně výrazně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu stanovenou Českou národní bankou, která pro dané období činila 8,7 % ročně. Ze všech těchto důvodů soud považuje tedy smluvní ujednání o„ úplatě za poskytnutí úvěru v částce 10 350 Kč“ za absolutně neplatné dle § 580 o. z., nárok žalobkyně na tuto částku zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ze 38 % (když od jejího úspěchu ve věci ve výši 69 % byl odečten její neúspěch ve výši 31 %). Konkrétně jí tak byla přiznána částka 1 489,60 Kč. Tato částka byla vypočtena jako uvedená poměrná část z celkových nákladů řízení žalobkyně, jež jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 1 742 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 918,01 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1800 Kč ve výši 378 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13C 65/2021 a další). Současně byly naplněny i ostatní předpoklady aplikace tohoto ustanovení, tedy jde o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.