3 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D. ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , adresa: osobní údaje žalobce zast. údaje o zástupci proti žalovaný: ; celé jméno žalovaného , datum narození , adresa: adresa , obec , zast. titul jméno příjmení , advokát se sídlem na adrese adresa o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o koupi nemovité věci

I. Soud nahrazuje souhlas žalovaného s touto kupní smlouvou: Kupní smlouva Prodávající: [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ Prodávající“) a Kupující: [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa] [obec] (dál jen„ Kupující“, pro Prodávajícího a Kupujícího dále společně též jen„ Smluvní strany“) uzavírají okamžikem právní moci tohoto rozsudku smlouvu následujícího znění (dále jen„ Smlouva“):

I. Předmět Smlouvy

1. Prodávající touto Smlouvou úplatně převádí Kupujícímu vlastnické právo k jednotce [číslo] rozestavěná jednotka, vymezené podle občanského zákoníku v pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [obec], [adresa], bytový dům, včetně podílu na společných částech ve výši [číslo], to vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ Předmět převodu“).

2. Kupující vlastnické právo k Předmětu převodu přijímá.

II. Kupní cena

1. Smluvní strany se dohodly, že kupní cena za Předmět převodu činí 1.718.719 Kč. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 134764,16 Kč. III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 25. 8. 2021 se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného, jak výše uvedeno. Žalobce tvrdil, že dne 16. 8. 2019 uzavřel se žalovaným smlouvu o budoucí kupní smlouvě. Žalovaný se tak zavázal prodat žalobci bytovou jednotku [číslo] sklepní kóji a odpovídající spoluvlastnický podíl na společných částech domu [adresa] na stavebním pozemku [číslo] v [katastrální uzemí], za celkovou kupní cenu 1 690 000 Kč. Během výstavby bytové jednotky žalobce požádal o dodatečné úpravy bytu, za něž zaplatil dalších 28 719 Kč. Žalobce zaplatil žalovanému dohodnutou kupní cenu 1 718 719 Kč, z toho 100 000 Kč dne 8. 7. 2019, 407 000 Kč dne 20. 8. 2019, 507 000 Kč dne 14. 1. 2020, 507 000 Kč dne 30. 6. 2020, 28 719 Kč dne 27. 10. 2020 a 169 000 Kč dne 16. 3. 2021. Žalovaný odstoupil od smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Odstoupení zaslal žalobci dvěma elektronickými zprávami z 15. 7. 2021 (jedna z nich nese nesprávné datum 15. 6. 2021) a dopisem z 19. 7. 2021. Ačkoliv smlouva opravňuje žalovaného odstoupit od smlouvy bez udání důvodů (čl. II/3), je takové ujednání neplatné a nepřihlíží se k němu. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy podnikatelem ve smyslu ust. § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se zapsanými obory činnosti: Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a Nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí. Naproti tomu žalobce byl v době uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, když bytovou jednotku chce koupit pro svoje prarodiče. Ust. § 1814 písm. d) občanského zákoníku výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách takové ujednání, které by založilo právo podnikatele odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoliv. Důvody uvedené v odstoupení jsou nepravdivé, jednání žalovaného protiprávní. Žalovaný se zavázal dokončit výstavbu domu do 31. 12. 2020, ocitl se však v prodlení s dokončením, a proto došlo ke kolaudaci teprve v roce 2021. Z jednání žalovaného je zjevné, že žalovaný nechce se žalobcem uzavřít kupní smlouvu, proto žalobce podal žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného, v souladu s výzvou v usnesení tohoto soudu ze dne 23. 7. 2021, č. j. 6 Nc 401/2021-22, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2021, č. j. 26 Co 240/2021-87.

2. Žalovaný se bránil a navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že oprávněnou stranou ze smlouvy je on sám (čl. II/3 smlouvy), a proto žalovaný měl vyzvat žalobce uzavření kupní smlouvy, nikoliv naopak. Žalovaný tak neučinil a ani učinit nemohl, protože neproběhla kolaudace bytové jednotky. Kolaudační řízení se protáhlo v důsledku pandemie Covid-19. Zdržení bylo vyvoláno nouzovým stavem, onemocněním a karanténou úředníků a novými požadavky na kolaudaci, které přesahovaly rámec podmínek uvedených stavebním úřadem ve stavebním povolení. Dále v důsledku pandemie Covid-19 a opakovanému nouzovému stavu byla opakovaně přerušena výstavba domu a výrazně vzrostla cena stavebního materiálu a prací. Dodavatel stavebních prací žalovanému doúčtoval zvýšené náklady. Zatímco původní rozpočet činil 1 300 000 Kč, zvýšený rozpočet potom zní na 2 521 000 Kč. Žalovaný proto navrhl žalobci zvýšení kupní ceny, žalobce to odmítl, a proto žalovaný odstoupil od smlouvy. Žalobce věděl již při uzavírání smlouvy, že žalovaný by ji neuzavřel, pokud by v ní neměl dohodnutou možnost odstoupení od smlouvy bez udání důvodů. Kromě toho žalobce nezaplatil včas a řádně 3. zálohu na kupní cenu takovým způsobem, k němuž se zavázal ve smlouvě (čl. V /1.1.3 a čl. V/3), a jeho prodlení bylo delší než 30 dnů. To zakládá oprávnění žalovaného odstoupit od smlouvy. Dále namítl, že žaloba je šikanózní žalobou, v jejímž pozadí stojí [titul] [příjmení], neblaze známý developer, který se spolu se svojí družkou [jméno] [příjmení] snaží poškodit morálku žalovaného a vyčerpat jeho finanční prostředky, aby jej tak připravit o byt [číslo] v bytovém domě [číslo] ve [obec]. Dále tvrdil, že žalobce od něho požadoval částku 1 000 000 Kč jako odstupné a podmínil tak ukončení tohoto sporu. Žalovaný zpochybnil tvrzení žalobce o tom, že by chtěl koupit pro prarodiče. Podrobně vylíčil, že pohnutka žalobce ke koupi bytu byla zcela jiná, a to aby se dříve dostal k penězům svých prarodičů. O tom svědčí i placení záloh z bankovního účtu jeho prarodičů a nikoliv z bankovního účtu žalobce. Proto žalovaný rozšířil důvody odstoupení od smlouvy v dopisu z 15. 7. 2021 i o důvod dle článku VI/2 a) – protože žalobce nezaplatil zálohy kupní ceny způsobem dohodnutým v článku V /1.1.3 a článku V/3 smlouvy a jeho prodlení s úhradou záloh bylo delší než 30 dnů. Dále tvrdil, že bytovou jednotku [číslo] si žalovaný pořídil, aby tak vyřešil bytové potřeby svojí rodiny, své bývalé družky, dětí, sourozenců a rodičů, kteří všichni chtěli bydlet pohromadě jako rodina v jednom domě. Nepořídil si ji k soustavné činnosti za účelem zisku, tudíž nelze na něj hledět jako na podnikatele. Následně však došlo k rozkolu v rodině žalovaného, a proto se rozhodl prodat rozestavěnou jednotku. Po dalším rozkolu v jeho rodině se žalovaný rozhodl, že v bytové jednotce bude bydlet sám.

3. Podle ust. § 1785 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále o.z.) platí, že smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Podle ust. § 1786 o. z. platí, že zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Podle ust. § 1787 o. z. platí, že oprávněná strana může požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud, nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu. Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány. Podle ust. § 1788 odst. 1 o. z. platí, že povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká, nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas. Podle ust. § 1788 odst. 2 o. z. platí, že povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. (ust. § 420 odst. 1 o. z.) Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. (ust. § 420 odst. 2 o.z.) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. (ust. § 421 odst. 2 o. z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. (ust. § 419 o. z.) Podle ust. § 574 o. z. je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. (ust. § 580 o. z.) Zvláště se zakazují ujednání, která zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli. (ust. § 1814 písm. d) o. z.) Zvláště se zakazují ujednání, která spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli. (ust. § 1814 písm. b) o.z.) Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (ust. § 8 o.z.) Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. (ust. § 2006 odst. 1 o. z.) Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. (ust. § 1936 odst. 1 o. z.) Pouze pro úplnost se dodává, že v tomto sporu nepřipadá v úvahu aplikace ust. § 1765 a násl. o. z. (clausula rebus sic stantibus, jež nezakládá právo odstoupit od smlouvy, pouze právo na renegociaci), když žádná ze stran se ve sporu nedomáhala takového práva.

4. Ze smlouvy o smlouvě budoucí soud zjistil, že dne 16. 8. 2019 ji strany uzavřely písemně. Absenci podpisu žalobce na listině vysvětlil žalobce tak, že smlouvu se žalovaným uzavřel a podepsal a že pouze nedopatřením nepřipojil podpis na svém stejnopisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepopřel podpis žalobce na listině (odmítl se k tomu vyjádřit), tak soud akceptuje takové vysvětlení a vychází z toho, že obě strany sporu smlouvu uzavřely podpisem listiny (nasvědčují tomu dosavadní projevy obou stran ve sporu). Žalovaný je ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, číslem bankovního účtu a elektronickými adresami. Není u něho uvedeno sídlo či IČ. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem stavebního pozemku [číslo] v [katastrální uzemí], včetně stavby [adresa], že je vlastníkem a stavebníkem rozestavěných bytových jednotek [číslo] že získal veškerá úřední povolení potřebná pro výstavbu bytového domu s jednotkami a že se zavazuje provést výstavbu do 30. 11. 2020 (čl. I/2, XI/1) a uzavřít se žalobcem kupní smlouvu a prodat mu tak budoucí bytovou jednotku [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu na stavebním pozemku [číslo] v [katastrální uzemí], spolu se sklepní kojí v prvním nadzemním podlaží domu a odpovídajícím spoluvlastnickým podílem na společných částech pozemku (čl. II/1,3). Podle ust. čl. II/3 smlouvy měly strany uzavřít kupní smlouvu do 30 dnů ode dne, kdy žalovaný doručí žalobci výzvu k uzavření kupní smlouvy. Žalobce se zavázal zaplatit mu předem kupní cenu 1 690 000 Kč, ve čtyřech splátkách splatných v závislosti na stupni dokončenosti stavebních prací, poslední splátku 169 000 Kč pak do 15 dnů od dokončení bytu. Strany se dohodly na právu odstoupit od smlouvy – ve prospěch žalobce v případě prodlení žalovaného, delšího než 120 dnů, s dokončením výstavby domu či s uzavřením kupní smlouvy. Ve prospěch žalovaného pak pro případ prodlení žalobce, delšího než 30 dnů, s úhradou záloh kupní ceny či prodlení žalobce s uzavřením kupní smlouvy. Vedle toho je v ust. čl. VI/3 dohodnuto oprávnění žalovaného odstoupit od smlouvy o smlouvě budoucí i od budoucí smlouvy kupní i bez uvedení důvodů. V ustanovení článku XIII/2 o smlouvě se strany dohodly, že všechny závazné projevy vůle vůči sobě navzájem učiní písemnou formou a doručí druhé smluvní straně.

5. Z výpisu z Katastru nemovitostí soud ověřil existenci výše popsané bytové jednotky [číslo]. Dále z něho plyne, že k datu 16. 9. 2019 (uzavření smlouvy o smlouvě budoucí) byl žalovaný ještě vlastníkem všech rozestavěných jednotek – [číslo] (č.l. 230) a že v současné době je žalovaný vlastníkem již jen čtyř jednotek – [číslo]. Všechny ostatní jednotky již mají jiné vlastníky. (č.l.218)

6. Soud zjistil z výpisu z živnostenského rejstříku, že žalovaný je podnikatelem v oboru Zednictví. Oprávnění k této činnosti mu vzniklo 3. 7. 2017, provozování živnosti pak přerušil od 26. 8. 2020. Dále má živnostenské oprávnění k předmětu podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, pro obory činnosti Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, kde zahájil činnost 3. 7. 2017, dále pro obor Nákup, prodej, zpráva a údržba nemovitostí, kde zahájil činnost 3. 3. 2020 a přerušil provozování živnosti 26. 8. 2020.

7. Z reklamního letáku na prodej bytů (č.l.230) soud zjistil, že je v něm uvedeno telefonní číslo žalovaného ([číslo]) jako kontaktní telefon pro zájemce o koupi bytu. Shodné telefonní číslo uvedl žalovaný jako svoje telefonní číslo v dopisu z 15. 6. 2020 (č. l. 18)

8. Výpisem plateb z elektronického bankovnictví (č.l.14) doložil žalobce zaplacení kupní ceny bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] (shoduje se s číslem účtu žalovaného v záhlaví smlouvy o smlouvě budoucí, č. l. 7) platbami 100 000 Kč ze dne 8. 7. 2019, 407 000 Kč ze dne 20. 8. 2019, 507 000 Kč ze dne 14. 1. 2020, 507 000 Kč ze dne 30. 6. 2020, 28 719 Kč ze dne 27. 10. 2020 a 169 000 Kč ze dne 15. 3. 2021. Žalobce vysvětlil, že platby byly provedeny z bankovního účtu jeho prarodičů.

9. Ze zprávy Stavebního úřadu [stát. instituce] (č. l. 221) soud zjistil, že bytová jednotka již byla kolaudována, rozhodnutí nabylo právní moci 5. 8. 2021.

10. Je tak možno shrnout, že strany sporu uzavřely smlouvu o budoucí smlouvě kupní ve smyslu ust. § 1785 o. z., kde vymezily předmět smlouvy kupní – jednotku [číslo] oproti kupní ceně 1 600 000 Kč zaplacené zálohově. Dohodly se na uzavření kupní smlouvy po kolaudaci jednotky. Žalobce zaplatil dohodnutou kupní cenu a po kolaudaci jednotky vyzval žalovaného k uzavření kupní smlouvy. Soud chápe žalobu jako výzvu sui generis. Nelze pominout ani to, že žalobci byla usnesením tohoto soudu ze dne 23. 7. 2021, č. j. 6 Nc 401/2021-22, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2021, č. j. 26 Co 240/2021-87 uložena povinnost podat žalobu v této věci – na nahrazení projevu vůle žalovaného. Žaloba ze dne 25. 8. 2021 tak představuje zároveň i výzvu podanou v zákonné roční lhůtě, ve smyslu ust. § 1785 o.z., když lhůta pro výzvu ze strany žalobce nebyla ve smlouvě sjednána. Žalovaný nevyhověl výzvě, proto soud nahradil jeho souhlas s navrženou kupní smlouvou. Ta svým obsahem odpovídá podmínkám vymezeným ve smlouvě o smlouvě budoucí.

11. Pro zhodnocení námitek žalovaného se jeví jako zásadní otázka podnikatelského postavení účastníků smluvního vztahu při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Soud dospěl k závěru o tom, že v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí byl žalovaný podnikatelem ve smyslu ust. § 421 odst. 2 o. z. (měl živnostenské oprávnění pro stavební práce, lhostejno zdali nazvané jako Přípravné a dokončovací či jako Zednictví). I když žalovaný tvrdil, že developerem stavebního projektu byla [právnická osoba], a dokládal to vyjádřením oné společnosti (č.l.186), nemá toto tvrzení právní význam. To protože dle ust. § 420 odst. 2 o.z. se za podnikatele považuje jak osoba, která jedná svým jménem na vlastní účet, tak i osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Z reklamy výše popsané (č.l.230) přitom plyne, že žalovaný vystupoval jako kontaktní osoba pro zájemce o koupi bytu – lhostejno, zda vlastním jménem na vlastní účet či jménem [právnická osoba] na její účet. Dále byl žalovaný podnikatelem i ve smyslu ustanovení § 1963 o.z. – výstavba a prodej bytové jednotky je činnost související s obchodní činností vymezenou v jeho živnostenském oprávnění (v době uzavření smlouvy se žalobcem). A konečně je třeba jej tak chápat i ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 o.z., jak níže vysvětleno. V ustanovení článku I/2 smlouvy o smlouvě budoucí prohlásil žalovaný, že je stavebníkem a vlastníkem 16 rozestavěných bytových jednotek (včetně [číslo]) v rezidenčním projektu, avizoval zajištění veškerých úředních povolení pro výstavbu a zavázal se provést výstavbu projektu včetně kolaudace. (Jeho vlastnictví bylo ověřeno výpisem z Katastru nemovitostí k datu 16. 9. 2019) Z výpisu z Katastru nemovitostí plyne, že bytové jednotky [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] již vlastní jiné subjekty, odlišné od žalovaného. Lze rozumně usoudit, že výstavba a převod bytových jednotek v takovém rozsahu odpovídá kritériu soustavnosti, že jde o činnost na vlastní účet a odpovědnost (učinil tak vlastník jednotek – žalovaný). Z obrany žalovaného v tomto sporu je zřejmé, že jeho jednání bylo a je vedeno snahou o dosažení zisku - podstatou jeho obrany je neočekávané zvýšení nákladů a z toho pramenící hospodářská ztráta. Odpovídají tomu i listiny, jež žalovaný soudu předložil: ze žádosti o vydání kolaudačního souhlasu ze 30. 11. 2020 plyne, že žalovaný vystupoval ve stavebním řízení jako stavebník (č.l. 200). Totéž plyne i z rozpočtu stavebních prací z 3. 5. 2019, navýšení rozpočtu stavebních prací číslo 1 ze 4. 5. 2020 i z navýšení rozpočtu stavebních prací číslo 2 z 27. 7. 2020 (č.l. 179 a násl.) - zde vystupuje žalovaný jako objednatel stavební akce.

12. Na tomto závěru nic nemění vyjádření [právnická osoba], že žalovaný byl jednatelem oné společnosti od 24. 7. 2020 do 7. 8. 2020 a že společnost v tomto období nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost, ani vyjádření [právnická osoba] o tom, že developerem přestavby domu [adresa] ve [obec] byla ona společnost (č.l.185, 186). [právnická osoba] nemá v tomto sporu žádnou vypovídací hodnotu, když tato právnická osoba není subjektem práv, o něž se vede toto řízení, není účastníkem tohoto řízení a event. účast žalovaného v oné společnosti není ani důvodem pro závěr soudu o právním postavení žalovaného při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí se žalobcem. Totéž platí i pro vyjádření [právnická osoba] - pro závěr o právním postavení žalovaného jako podnikatele při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí není podstatné, zda žalovaný sám prováděl stavební práce či zdali je organizoval či zda si na vše objednal jiný subjekt. V tomto směru jsou bez významu i smlouva o dílo z 3. 5. 2019 spolu s dodatkem ze 4. 5. 2020, mezi žalovaným a [právnická osoba], na stavební úpravy bytu [číslo]. Všechny tyto listiny totiž řeší vztah mezi žalovaným a jeho dodavatelem stavebních prací, nikoliv vztah mezi žalovaným a žalobcem. Ten plyne ze smlouvy o smlouvě budoucí. Ačkoliv žalobce není ve smlouvě o smlouvě budoucí označen jako podnikatel (ve smlouvě není uvedeno jeho sídlo ani IČ), výše popsaná zjištění ve svém souhrnu dovolují soudu učinit závěr o tom, že smlouvu uzavřel v postavení podnikatele. Proto soud nepokračoval v dalším dokazování podle návrhu žalobce v tomto směru. Žalobce tvrdil, že žalovaný vystupuje jako ovládající osoba ve společnostech [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] Ačkoliv žalobce předložil výpisy z obchodního rejstříku společností [právnická osoba] a [právnická osoba], nepostačí údaje z těchto výpisů k takovému závěru. Bylo by však procesně neekonomické pokračovat v dokazování k této otázce, když již ji soud vyřešil na základě jiných zjištění – jak výše popsáno.

13. Právní postavení žalobce jako spotřebitele ve smyslu ust. § 419 o.z. nebylo v tomto sporu zpochybněno. Nemá na to vliv tvrzení žalovaného o tom, že motivací žalobce nebyla snaha zajistit bydlení nemocným prarodičům, nýbrž jeho zištnost a chamtivost. Takové tvrzení nezakládá pochybnosti o právním postavení žalobce ve smyslu ustanovení § 419 o.z.

14. Strany uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí ve smyslu ust. § 1786 a následující o.z., a to žalobce v postavení spotřebitele a žalovaný v postavení podnikatele. Proto je třeba ujednání stran hodnotit i z hlediska ustanovení části čtvrté, hlavy I., dílu 4. o.z. - o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobce je oprávněnou stranou ze smlouvy o smlouvě budoucí, ve smyslu ustanovení § 1786 o.z., ve vztahu k právu na uzavření kupní smlouvy. Soud považuje za nedůvodnou námitku žalovaného v tom směru, že by snad oprávněnou smluvní stranou měl být pouze žalovaný a nikoliv žalobce. Oprávněnou se strana nestává tím, že se tak ve smlouvě označí. Jedná se o objektivní právní stav, který plyne z konkrétních okolností případu. Posuzovaná smlouva o smlouvě budoucí je smlouvou synallagmatickou, kde závazku žalobce zaplatit kupní cenu odpovídá povinnost žalovaného uzavřít s ním kupní smlouvu na vymezenou jednotku. Systematickým výkladem smlouvy lze dojít k jedinému rozumnému výkladu – že na straně žalovaného se jedná o právní povinnost uzavřít smlouvu, nikoliv o oprávnění (ve smyslu libovůle, zda či kdy tak učiní). Když žalobce zaplatil kupní cenu, splnil tak svoji povinnost ze smlouvy a je stranou oprávněnou domáhat splnění povinnosti protistrany (povinnosti uzavřít s ním kupní smlouvu). Mimoto smlouva o smlouvě budoucí nevylučuje, aby výzvu k uzavření smlouvy kupní podal i budoucí kupující. Opačný výklad, jaký předložil soudu žalovaný (v tom směru, že by oprávnění navrhnout uzavření smlouvy příslušelo pouze jemu) by byl v rozporu s kogentním ust. § 1814 písm. b) o.z.: Zvláště se zakazují ujednání, která spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli. Takový výklad by byl též v rozporu s principy poctivosti a dobré víry při uzavření smlouvy. V neposlední řadě by odporoval svým charakterem ustanovení § 1911 o.z. (Mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna schopna splnit dluh současně s druhou stranou.) Lze předpokládat, že tuto námitku vznesla žalovaná strana pouze z procesní opatrnosti, když v další argumentaci ve sporu (vyjádření na č.l. 229, odst. 14), se již dovolávala postavení zavázané strany.

15. Na základě popsaných závěrů je třeba hodnotit námitku odstoupení od smlouvy. Dopisem datovaným 15. 6. 2021 (č.l. 18) doložil žalobce, že žalovaný odstoupil od smlouvy o smlouvě budoucí s odkazem na ujednání čl. VI/3 a s vysvětlením, že tak učinil, protože se mu stále nedaří zkolaudovat byt [číslo] z důvodu zásahu vyšší moci vyvolané pandemií onemocněním Covid-19, opakovanému nouzovému stavu a dalším omezením. Z úpravy listiny je zjevné, že byla odeslána elektronickou poštou na adresu [email] Dopisem datovaným 15. 7. 2021 (č.l. 67) pak žalovaný doplnil důvody odstoupení – rozšířil je o důvod neúměrného zvýšení nákladů na straně budoucího prodávajícího v důsledku pandemie Covid-19. V tomto dopisu uvedl, že na jeho straně došlo k neúměrnému zvýšení nákladů výstavby výše popsané bytové jednotky. Dopisem datovaným 22. 10. 2021 (č.l. 77) žalovaný opět doplnil důvody odstoupení s odkazem článek VI/2 od smlouvy – protože žalobce nezaplatil osobně 3. zálohu na kupní cenu 507 000 Kč a smlouva mu nedala oprávnění, aby za něj platbu provedla jiná osoba.

16. Ujednání čl. 6 smlouvy o smlouvě budoucí je v rozporu s ustanovením § 1814 písm. d) občanského zákoníku, a proto je neplatné ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku. Žalovaný nebyl oprávněn odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu. Je obsolentní tvrzení žalovaného o tom, jak žalobce věděl již při uzavírání smlouvy, že žalovaný by ji neuzavřel, pokud by v ní neměl dohodnutou možnost odstoupení od smlouvy bez udání důvodů.

17. Vedle toho soud zjistil ze zprávy stavebního úřadu (č. l. 221) nepravdivost tvrzení žalovaného o příčinách zdržení kolaudačního řízení (nouzový stav, onemocnění a karanténa úředníků, nové požadavky na kolaudaci, které přesahovaly rámec podmínek uvedených stavebním úřadem ve stavebním povolení). Podle zprávy byli zaměstnanci úřadu v rozhodném období pouze 1 den v pracovní neschopnosti a úřad nevznesl požadavky nad rámec podmínek ze stavebního povolení.

18. Pokud jde o námitku zásahu vyšší moci (pandemie Covid-19 a opakovaný nouzový stav) jako důvodu zdržení stavebních prací, potom soud nepřehlédl souběžné tvrzení žalovaného, že povinnost stavebního dokončení jednotky splnil včas, v termínu sjednaném ve smlouvě o smlouvě budoucí - do 30. 11. 2020 - a podal návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí v dohodnutém termínu (č.l.229, odst. 13). Ve světle tohoto tvrzení se tak námitka soudu jeví jako nepodstatná.

19. Smlouva o smlouvě budoucí neoprávnila žalovaného k odstoupení z těch důvodů, které uvedl v dopisech z 15. 6. 2021 a z 15. 7. 2021. Takové oprávnění pro něho neplyne ani z právního předpisu (občanského zákoníku). Odstoupení od smlouvy datované 15. 6. 2021 i 15. 7. 2021 je tedy neplatné.

20. Soud nemá za důvodnou námitku žalovaného stran nesprávného postupu žalobce při placení záloh (žalovaný to uvedl jako důvod zakládající mu právo odstoupit od smlouvy podle článku VI/2 b). Ust. článku V /1.1.5 smlouvy o smlouvě budoucí obsahuje ujednání, že„ budoucí kupující je oprávněn za splnění podmínek sjednaných v této smlouvě hradit jakoukoliv část kupní ceny – z úvěru poskytnutého příslušnou třetí osobou – bankou nebo stavební spořitelnou poskytující úvěry (dále již jen„ poskytovatel úvěru“). V takovém případě je povinen uhradit částku placenou prostřednictvím úvěru tak, že poskytovatel úvěru tuto částku uvolní a převede z účtu budoucího kupujícího u ní zřízeného na bankovní účet budoucího prodávajícího, uvedený v článku V odst. 3. této smlouvy, do 10 dnů ode dne, kdy budou splněny podmínky pro čerpání úvěru, nejpozději však v termínech pro úhradu jednotlivých záloh či doplatku ceny popsaných výše pod odseky 1.1.1 až 1.1.4 tohoto článku. Skutečnost, že zálohy kupní ceny mají být uhrazeny z úvěru poskytnutého budoucímu kupujícímu poskytovatelem úvěru, je budoucí kupující povinen budoucímu prodávajícímu prokázat (předložením řádně uzavřené úvěrové smlouvy) nejpozději při podpisu této smlouvy. Hodlá-li budoucí kupující hradit prostřednictvím úvěru doplatek kupní ceny, musí prokázat (předložením řádně uzavřené úvěrové smlouvy) budoucímu prodávajícímu své právo na čerpání úvěru na doplatek v dostatečné lhůtě před uzavřením smlouvy kupní, nejpozději však do 31. 12. 2019“ Pokud žalovaný tvrdil, že z tohoto ust. smlouvy plyne povinnost žalobce plnit osobně či povinnost vyrozumět žalovaného při podpisu smlouvy o tom, že bude kupní cenu platit z účtu prarodičů, potom soud nesdílí jeho názor, když ani jinde ve smlouvě nenalezl ujednání umožňující takový výklad. Ustanovení čl. V /1.1.5 smlouvy obsahuje právo žalovaného být informován předem, pokud by žalobce chtěl hradit část kupní ceny z hypotéky (úvěru od banky či stavební spořitelny) a právo vidět doklad o poskytnutí takového úvěru. Smlouva však neobsahuje povinnost žalobce, aby kupní cenu platil z určitých prostředků či z konkrétního účtu. Placení výše popsaných záloh v hotovosti vůbec nepřipadá v úvahu, když takový postup zakazuje ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů (částky vyšší než 270000 Kč lze platit pouze bezhotovostním bankovním převodem). Smlouva neobsahuje vymezení povinnosti žalobce zaplatit kupní cenu z určitého bankovního účtu (obsahuje pouze označení bankovního účtu žalovaného). S ohledem na výše citované ust. § 1936 odst. 1 o.z. soud hodnotí tuto námitku jako obsolentní. Není porušením smlouvy, pokud kupní cena byla zaplacena jinou osobou z jiného účtu než účtu žalobce, se souhlasem žalobce. Platbu bezhotovostním převodem nelze považovat za činnost vázanou na osobní vlastnosti dlužníka (ve smyslu ust. § 1936 odst. 1 o.z.). V kontextu ostatních zjištění výše popsaných se soudu jeví výklad předestřený žalovaným jako zavádějící a účelový, zjevně vedený snahou založit důvod pro odstoupení od smlouvy. I odstoupení od smlouvy dopisem z 22. 10. 2021 je tak neplatné a nemá žádné právní účinky.

21. Tvrzení žalovaného o zvýšených nákladech na výstavbu, obtížích při dokončení stavby z důvodu pandemie nemoci Covid-19, průtahům ve stavebním řízení a podobně, nejsou přípustným důvodem pro odstoupení od smlouvy (ani podle smlouvy, ani podle zákona) a nevedou ani k závěru o nemožnosti plnění ve smyslu ustanovení § 2006 odst. 1 občanského zákoníku.

22. Dále žalovaný namítl, že během stavby neočekávaně výrazně vzrostla cena stavebního materiálu a prací, dodavatel stavebních prací žalovanému doúčtoval zvýšené náklady a tak zatímco původní rozpočet činil 1 300 000 Kč, zvýšený rozpočet potom zní na 2 521 000 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1788 odst. 2 o.z. tak nelze na zavázané straně rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela. Připomněl, že takovou situaci již soudy řešily, například v judikátu Nejvyššího soudu 35 Cdo 884/2010 (šestinásobné zvýšení kupní ceny tehdy soudy uznaly jako změnu okolností, pro které nelze rozumně požadovat uzavření smlouvy). Žalovaný tvrdil, že proto navrhl žalobci zvýšení kupní ceny, žalobce to odmítl, a tak žalovaný odstoupil od smlouvy. Žalovaný předložil soudu jako důkaz listinou označenou jako dodatek číslo 1 ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní ze dne 16. 8. 2019, jež obsahuje dohodu o zvýšení původní kupní ceny za 1 690 000 Kč na 2 500 000 Kč. Listina obsahuje pouze podpis žalovaného, podpis žalobce chybí. Nabízí se paralela se smlouvou o smlouvě budoucí, kde na předložené listině také chybí podpis žalobce. Při zvážení, zdali by soud neměl k předloženému dodatku přistoupit stejně jako ke smlouvě o smlouvě budoucí, vidí soud zásadní rozdíl v procesním postoji stran sporu. Zatímco u smlouvy o smlouvě budoucí žalující strana vysvětlila nedostatek podpisu vlastního stejnopisu smlouvy jako opomenutí, protistrana se odmítla k této otázce vyjádřit a za celou dobu trvání sporu ji nezpochybnila, tak v případě dodatku žalující strana popřela takové jednání se žalovaným. Tvrzení žalované strany k této otázce se jeví jako ne zcela konzistentní, leč v souhrnu jednoznačné - i žalovaný tvrdí, že se strany nedohodly na zvýšení ceny. //Ve vyjádření z 2. 11. 2021 žalobce tvrdil, že žalobce odmítl úpravy úpravu kupní ceny (č.l.50). Ve vyjádření z 19. 8. 2021 tvrdil žalovaný, že jej žalobce opakovaně žádal, ať neodstupuje od smlouvy, a přislíbil mu souhlas se zvýšením kupní ceny na 2 500 000 Kč v důsledku vyšší moci. Přes opakované přísliby však nepodepsal dodatek na zvýšení kupní ceny. Ve vyjádření z 19. 5. 2022 (č.l.166) tvrdil, že se se žalobcem dohodl o dodatku ke smlouvě o zvýšení ceny, avšak žalobce neustále oddaloval podpis na písemném dodatku z důvodu školy, zkoušek, dovolené apod. Ve vyjádření ze 7. 6. 2022 (č.l. 228 p.v.) tvrdil, že se pokoušel dohodnout se žalobcem o zvýšení kupní ceny na 2 500 000 Kč, avšak žalobce to odmítl.// Žalovaný předložil článek z 30. 12. 2020„ Růst cen v Česku patří k nejrychlejším v EU.“ z elektronického portálu www.asb-portal.cz), v němž je uvedeno, že v České republice rostly meziročně ceny stavebních prací – v červnu 2020 meziročně v průměru o 4, 3 %, průměrné hodinové sazby zedníků byly v prvním čtvrtletí 2020 o 17 % vyšší než před rokem, cena některých stavebních materiálů (některých cihelných bloků používaných pro výstavbu nízkoenergetických či pasivních domů) vzrostla za poslední 2 roky téměř dvojnásobně, cena plných cihel za stejné období o 35 %. Byť má soud pochybnosti o vypovídací hodnotě neověřených údajů v onom článku, ztotožňuje se s náhledem žalobce, že popsané zvýšení cen (4,3%, 17% event. 35%) neukazuje na zásadní změnu okolností, nýbrž na dílčí zvýšení ceny určitých prací či výrobků. Dále na podporu svého tvrzení žalovaný předložil smlouvu o dílo se dvěma dodatky a rozpočty nákladů stavebních prací. Ze smlouvy o dílo plyne, že ji uzavřel žalovaný s [právnická osoba] dne 3. 5. 2019 na výstavbu bytové jednotky [číslo], v termínu do 30. 11. 2020, za cenu 1 300 072 Kč. V dodatku č. 1 datovaném 4. 5. 2020 je uvedeno, že se smluvní strany dohodly na změně termínu plnění nejpozději do 30. 6. 2021 a zvýšení ceny díla na 1 721 000 Kč„ z důvodu vyšší moci vyvolané pandemií onemocnění covid-19 a nouzovému stavu v důsledku čehož došlo k přerušení výstavby a v důsledku čehož došlo k dramatickému nárůstu stavebního materiálu a cen stavebních prací a nedostatku pracovníků přerušení výstavby tímto dohodli na těchto změnách čl. 20 a čl. 21 smlouvy o dílo“. V dodatku č. 2 datovaném 27. 7. 2020 se strany dohodly z týchž důvodů na změně termínu výstavby do 31. 12. 2021 a ceně díla 2 521 000 Kč. Dále předložil rozpočet stavebních prací ze 3. 5. 2019, zvýšení rozpočtu stavebních prací č. 1 ze 4. 5. 2020, zvýšení rozpočtu stavebních prací čí. 2 z 27. 7. 2020 a upravený rozpočet rozestavěné jednotky [číslo], jež odpovídají cenám ve smlouvě a dodatcích výše uvedených.

23. Z listin tak plyne, že došlo ke zvýšení ceny díla dohodou smluvních stran smlouvy o dílo – tj. na základě vůle žalovaného. Zásadní změna okolností jako důvod pro zánik povinnosti uzavřít budoucí smlouvu, ve smyslu ust. § 1788 odst. 2 o. z., musí být změnou objektivní, tj. nezávislou co do vzniku a trvání na vůli účastníků právního vztahu. Změnu na základě právního jednání žalovaného (projevu jeho vůle) nelze klást na roveň objektivní (na vůli žalovaného nezávislé) změně okolností, tím spíše v případě spotřebitelské smlouvy. Opačný výklad by byl v rozporu s již výše citovaným ust. § 1814 písm. b) o.z. Proto jsem námitka soudu jeví jako nedůvodná. Dále se námitka jeví soudu jako nedůvodná pro svoji nepravdivost. Ze snímku elektronické komunikace stran prostřednictvím SMS (č.l. 230) plyne, že až do 7. 4. 2021 strany postupovaly v souladu – žalovaný žádal žalobce o součinnost při působení na rozhodovací činnost stavebního úřadu. Tak se nechová smluvní strana, která se domáhá zásadní změny smlouvy či jejího zániku. Dále se námitka jeví soudu jako zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o.z., protože je vedena nepřípustnou snahu obejít právní úpravu chránící spotřebitele. Ze způsobu vystupování žalovaného v tomto sporu, argumentace žalovaného, postupného doplňování důvodů pro odstoupení a přidávání dalších a dalších námitek je zjevné, že žalovaný se snaží všemožným způsobem vyvázat ze smlouvy o smlouvě budoucí a zabránit převodu bytové jednotky na žalobce. Nakonec to sám otevřeně deklaroval ve svém vyjádření z 19. 5. 2022 (č.l. 167).

24. Na základě těchto závěrů zamítl soud další dokazování k této námitce žalovaného. Navržené důkazy výslechem [celé jméno vedlejší účastnice], [titul] [jméno] [příjmení] a žalovaného a znaleckým posudkem z oboru Stavebnictví a oboru Ekonomika by bylo zjevně nadbytečné a procesně neekonomické. Soud nedoplnil dokazování podacími lístky Pošty k otázce doručení dopisů s odstoupením od smlouvy, když takové dokazování by bylo zjevně nadbytečné – doručení nebylo sporné. Již v žalobě žalobce tvrdil, že mu bylo doručeno odstoupení dopisem dne 19. 7. 2021. Soud nevyhověl návrhu na výslech žalobce za účelem výkladu ust. čl. II/3 smlouvy – kterouže ze stran považovat za oprávněnou a kterou za povinnou - když se nejedná o otázku skutkovou, nýbrž právní, a ta se nedokazuje. Soud nevyhověl ani návrhu žalovaného na výslech [jméno] [příjmení] k jeho tvrzení, že žaloba je šikanózní žalobou, v jejímž pozadí stojí [titul] [příjmení] kvůli bytu v domě [číslo]. Takové tvrzení se zjevně míjí se skutkovými okolnostmi tohoto případu, když se týká jiných osob i jiného bytu. Bylo by procesně neekonomické provádět dokazování k těm tvrzením, která se netýkají tohoto případu.

25. Žalobce popřel tvrzení žalovaného o požadavku žalobce na milionové odstupné za ukončení tohoto sporu. Soud k této otázce neprováděl žádné dokazování, když takové tvrzení se jeví jako právně nevýznamné - ať již by se potvrdilo či nikoliv, nemělo by to vliv na práva a povinností stran ze smlouvy výše popsané.

26. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) Za tarifní hodnotu soud považuje 1718719 Kč (v intencích právního názoru Nejvyššího soudu z rozhodnutí 33 Odo 865/2005). Zástupce žalobce účelně vykonal 7 úkonů právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, návrh na předběžné opatření (6 Nc 401/2021), podání žaloby, studium spisu 10. 5. 2022, podání z 16. 5. 2022 (doplnění žaloby) a účast při jednání soudu v den 8. 6. 2022 (přesáhlo 2 hodiny). Žalobce uplatnil i další úkon právní služby - poradu zástupce s klientem, avšak nedoložil jej. Tento právní úkon neplyne ze soudního spisu a soud nemá ani jinou možnost, jak jej ověřit. Proto soud nepřiznal žalobci příslušnou náhradu odměny. Dále žalobce uplatnil i sepis oznámení o vstupu do řízení 13 C 121/2022 a návrh na přerušení onoho řízení. Ani zde soud nepřiznal žalobci právo na náhradu odměny zástupce, když takový úkon právní služby se netýká přímo tohoto řízení. (Žalobce jej může uplatnit v řízení 13 C 121/2022) Zástupci žalobce tak náleží odměna ve výši 7x 15180 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 7 x 300 Kč. Dále mu náleží náhrada cestovních nákladů ve smyslu ust. § 157 zákoníku práce a vyhlášky č. 429/2011 Sb. a č. 472/2012 Sb. za cestu k soudnímu jednání, z Hradce Králové do Rychnova n/Kn a zpět. Soud nemohl přiznat žalobci požadovanou náhradu 554 Kč za cestu osobním automobilem 7H78346, protože tyto náklady žalobce nedoložil - z předloženého technického průkazu vozidla nelze ověřit spotřebu pohonných hmot. Proto soud přiznal žalobci pouze náhradu nákladů za cestu hromadnými dopravními prostředky 2x 68 Kč, když vycházel z cen uvedených na serveru www.idos.dnes.cz. Dále žalobci náleží náhrada času jeho zástupce promeškaného při cestě, dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu – 400 Kč za 4 půlhodiny. Dále mu náleží náhrada 21 % daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Dále žalobci náleží i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 3000 Kč (včetně poplatku z návrhu na předběžné opatření). Celkem tak soud přiznal žalobci právo na náhradu 134764,16 Kč.

28. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

29. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.

30. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).