3 C 78/2022

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D. ve věci žalobce: ; název žalobkyně , adresa: osobní údaje žalobce zast. údaje o zástupci proti žalovaný: ; údaje o žalovaném , bytem na adrese adresa žalovaného o zaplacení 7873,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1233,14 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 p.a. z téže částky od 2.7.2015 do 31.12.2017 jdoucím, dále ve výši 7,5 % p.a. z téže částky od 1.1.2018 do 30.06.2018 jdoucím, dále ve výši 8 % p.a. z téže částky od 1.7.2018 do 31.12.2018 jdoucím, dále ve výši 8,75 % p.a. z téže částky od 1.1.2019 do 30.06.2019 jdoucím, dále ve výši 9 % p.a. z téže částky od 1.7.2019 do 30.06.2020 jdoucím, dále ve výši 7,25 % p.a. z téže částky od 1.7.2020 do 30.06.2021 jdoucím, dále ve výši 7,5 % p.a. z téže částky od 1.7.2021 do 31.12.2021 jdoucím, a dále ve výši repo sazby ČNB vyhlášené vždy pro 1. den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení, zvýšené o 7 % a takto platné vždy pro to kalendářní pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jež se týká 6640 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 p.a. z téže částky od 2.7.2015 do 31.12.2017 jdoucím, dále ve výši 7,5 % p.a. z téže částky od 1.1.2018 do 30.06.2018 jdoucím, dále ve výši 8 % p.a. z téže částky od 1.7.2018 do 31.12.2018 jdoucím, dále ve výši 8,75 % p.a. z téže částky od 1.1.2019 do 30.06.2019 jdoucím, dále ve výši 9 % p.a. z téže částky od 1.7.2019 do 30.06.2020 jdoucím, dále ve výši 7,25 % p.a. z téže částky od 1.7.2020 do 30.06.2021 jdoucím, dále ve výši 7,5 % p.a. z téže částky od 1.7.2021 do 31.12.2021 jdoucím, a dále ve výši repo sazby ČNB vyhlášené vždy pro 1. den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení, zvýšené o 7 % a takto platné vždy pro to kalendářní pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 25. 2. 2022 soudu žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení půjčky.

2. Soud zjistil, že dne 22. 3. 2005 žalovaný podepsal smlouvu o půjčce (ve smyslu ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) se společností s ručením omezeným [název společnosti]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému 10000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný dosud splatil pouze 8766,86 Kč, zbytek dluží a je v prodlení se zaplacením. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku žalobci. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitel jakkoliv zkoumal úvěru schopnost žalovaného. Přitom soudy jsou povinny zkoumat, zdali tak věřitelé činí. Nedostatek posouzení úvěruschopnosti je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 občanského zákoníku a vede k neplatnosti smlouvy. Proto je třeba na smlouvu hledět jako na smlouvu neplatnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

3. Posuzovaný případ je tak sporem na základě nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se bez právního důvodu obohatil na úkor žalobce, proto je povinen vydat mu to, oč se obohatil (ve smyslu ust. § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů (ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/94 Sb., v platném znění, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce plyne, že žalovaný splatil převážnou část dluhu. Proto soud žalobě částečně vyhověl (co do nesplacené části a co do úroku z prodlení požadovaného z nesplacené částky) a částečně ji zamítl (co do splacených 8766,86 Kč a úroku z prodlení požadovaného ze splacené částky).

4. Žalobce uspěl ve sporu jen zčásti, a proto soud nepřiznal žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení, ve smyslu ust. § 142 odst. zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

5. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soudu nejsou známy žádné důvody pro eventuální určení jiné lhůty k plnění.