53 C 16/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D. ve věci žalobce územní celek , IČO , se sídlem na adrese adresa žalobkyně , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova , advokátem se sídlem na adrese adresa , číslo , proti žalovanému celé jméno žalovaného , datum narození , bytem na adrese adresa žalovaného , o 46182,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 46.182,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši, 8,25% p.a. z téže částky jdoucím od 11. 12. 2020 do zaplacení, dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. ze 112.510,35 Kč jdoucím od 2. 8. 2019 do 25. 11. 2020 a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z 28.680,35 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 11560 Kč.

III. Žalovaný je povinen České republice na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou soudní poplatek za řízení ve výši 3.060 Kč.

IV. To vše je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Soud zamítá žalobu v části, jež se týká nároku na úrok z prodlení ve výši 10% p.a. ze 112.510,35 Kč jdoucího od 27. 7. 2019 do 1. 8. 2019.

1. Žalobce podal dne 29. 6. 2021 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se náhrady škody, obdobně jako v předchozím sporu mezi týmiž účastníky, sp. zn. 3 C 16/2019. Tvrdil, že žalovaný mu způsobil škodu. V r. 2009 jej uvedl v omyl ohledně toho, že bude žalobci poskytnuta dotace ze strany Státního fondu dopravní infrastruktury na stavbu mostu přes řeku [anonymizováno]. Vydával se za zástupce Státního fondu dopravní infrastruktury a dokonce žalobci předložil padělanou smlouvu, jejímž prostřednictvím mu měla být poskytnuta dotace 85 % z ceny díla. Žalobce tedy zadal stavbu. Když žalobce zjistil během stavby, že žádnou dotaci ve skutečnosti neobdrží, byl nucen zajistit jiné zdroje financování stavby. Vznikla mu tak škoda ve výši 10.157.542 Kč (85 % z celkové ceny díla ve výši 11.950.050 Kč), neboť v případě poskytnutí dotace by tuto částku nemusel vynaložit. Žalobci nezbylo než zajistit financování prostředky získanými půjčkou od [jméno] [příjmení] a později úvěrem od [obec] [anonymizováno]. Dále musel zajistit sepsání dvou notářských zápisů, které od něho požadoval zhotovitel díla jako zajištění financování díla. I po rozhodnutí soudu v předchozím sporu musí žalobce stále splácet úvěr u [obec] [anonymizováno]. Na úrocích jí zaplatil 46182,55 Kč za dobu od července 2019 do září 2020. Dopisem ze dne 25. 11. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení, avšak ten nic nezaplatil. Je tedy v prodlení se zaplacením. Dále žalobce kapitalizoval úrok z prodlení z částky přiznané žalobci rozsudkem v předchozí věci 3 C 16/2019, za dobu od rozšíření předchozí žaloby 27. 7. 2019 do 25. 11. 2020, a vyjádřil jej částkou 15014 Ani ten mu žalovaný nezaplatil, přestože k tomu byl vyzván dopisem ze dne 25. 11. 2020. Dále žalovaný nezaplatil žalobci ani 28680,35 Kč (rozdíl mezi 112510,35 Kč přiznanými žalobci proti žalovanému rozsudkem tohoto soudu ze dne 11. 3. 2020, č.j. 3 C 16/2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2020, č. j. 20 Co 164/2020-141 a 83830 Kč přiznanými týmž rozsudkem žalovanému proti žalobci jako náhradu nákladů řízení), přestože jej žalobce vyzval k zaplacení dopisem ze dne 25. 11. 2020, ocitl se tedy v prodlení se zaplacením, a proto je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z oné částky.

2. Soudu je známo z úřední činnosti (z řízení 3 C 16/2019), že skutková tvrzení žalobce o škodním ději odpovídají skutečnosti. K tomu soud vedl dokazování již v předchozím řízení. Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin (ust. § 135 odst. 1 občanského soudního řádu). Žalovaný byl odsouzen pro skutek výše popsaný rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 2011, č. j. 4 T 146/2011-600 za trestný čin poškozování cizích práv podle ust. § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 11. 2011. Usnesením Krajského soudu ze dne 2. 2. 2012, č. j. 10 To 6/2012-615 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti tomu, že byl prvoinstančním soudem odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 2. 2012 a bylo doručeno žalobci dne 27. 2. 2012. Již v předešlém řízení žalobce prokázal splacení půjčky od [jméno] [příjmení] na úhradu ceny díla, a také úvěr 3.345.025 Kč od [obec] [anonymizováno] na úhradu výše popsané půjčky.

3. Ze zprávy [obec] [anonymizováno] soud ověřil, že žalobce zaplatil bance 46182,55 Kč na úrocích úvěru výše popsaného, za dobu od 1. července 2019 do 30. září 2020.

4. Dopisem ze dne 25. 11. 2020 žalobce doložil, že započetl 112510,35 Kč přiznaných žalobci rozsudkem tohoto soudu ze dne 11. 3. 2020, č.j. 3 C 16/2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2020, č. j. 20 Co 164/2020-141 proti pohledávce žalovaného na náhradu nákladů řízení 83830 Kč přiznané mu týmž rozsudkem), dále že vyzval žalovaného, aby mu do 10. 12. 2020 zaplatil rozdíl zápočtu 28680,35 Kč a vedle toho i 46182,55 Kč. Z přiložené obálky poštovní zásilky plyne, že že žalobce zaslal výzvu na adresu žalovaného výše uvedenou. Žalobce vysvětlil, že neznal jinou adresu žalovaného, když ten ani v předchozím řízení neuvedl jinou adresu. Podle údajů České pošty na obálce byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 26. 11. 2020. Za den jejího doručení žalovanému tak je třeba považovat 1. prosinec 2020 (3. pracovní den po odeslání, ve smyslu § 573 občanského zákoníku).

5. Žalovaný se ničím nebránil.

6. Podle ust. § 1982 odst. 1 občanského zákoníku platí, že každá ze stran může vůči druhé straně prohlásit, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle ust. § 1982 odst. 1 občanského zákoníku platí, že započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

7. V posuzovaném případu uplatnil žalobce nárok na náhradu škody. Podle přechodného ust. § 3079 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (pozn. 1. 1. 2014), se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. (2) Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Skutek se stal v r. 2009, proto se případ posoudí podle úpravy obsažené ve„ starém“ občanském zákoníku, a to dle ust. § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Porušená právní povinnost je vymezena v ust. § 209 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podle něho platí, že bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Škoda se chápe jako újma, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující hodnoty, které by bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (viz R 55/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pojem události, z níž škoda vznikla ve smyslu ust. § 106 odst. 2 občanského zákoníku, zahrnuje nejen protiprávní úkon či právně kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samotné. Z rozhodnutí v trestní věci plyne, že žalovaný nedovoleně (tj. protiprávně) uvedl žalobce v omyl a tím mu způsobil újmu na jeho právech. Je přirozené, že se žalobce snažil minimalizovat škodu a uzavřel smlouvu o půjčce a později smlouvu o úvěru, aby zajistil prostředky na dokončení rozestavěného mostu. Úroky z úvěru představují to, oč se jeho majetek snížil, tedy skutečnou škodu. Žalovaný je tedy škůdcem a má povinnost nahradit žalobci škodu odpovídající zaplaceným bankovním úrokům. Je v prodlení s jejich zaplacením na základě výzvy k zaplacení z 25. 11. 2020, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení z úroků. Žalobci tak vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soudu je známo z úřední činnosti, že v předchozím řízení 3 C 16/2019 neuplatnil žalobce nárok na úroky z prodlení. Rozšířil tehdy žalobu podáním ze dne 26. 7. 2019. To bylo doručeno žalovanému dne 31. 7. 2019 (doručeno do datové schránky zást. žalovaného). Podle ust. § 41 odst. 3 občanského soudního řádu platí, že hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Rozšíření žaloby tedy mohlo vyvolat účinky výzvy k zaplacení teprve od 31. 7. 2019, v následující den měl žalovaný zaplatit a teprve následujícího dne (2. 8. 2019) se ocitl v prodlení se zaplacením. Proto soud mohl přiznat žalobci úroky z prodlení teprve od 2. 8. 2019 a musel je zamítnout za dobu od 27. 7. 2019 do 1. 8. 2019 – v tu dobu ještě žalovaný nebyl v prodlení se zaplacením.

9. Dne 1. 12. 2020 žalobce započetl svoji pohledávku proti pohledávce žalovaného. I když účinky započtení nastaly již v červenci 2020, žalovaný byl v prodlení s plněním do 30. 11. 2020 ohledně celé částky 112.510,35 Kč, od 1. 12. 2020 pak ohledně rozdílu zbylého po započtení - 28.680,35 Kč. Proto soud vyhověl žalobě v části, jež se týkala nároků na úroky z prodlení z oněch částek.

10. Účastníku soudního sporu, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. (ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu) Žalobce uspěl ve sporu z převážné části, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč. 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu)

11. Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)

12. Za tarifní hodnotu soud považuje 46.

182. Zástupce žalovaného provedl ve věci 2 úkony právní služby: přípravu a převzetí zastoupení a účast při jednání soudu. Tomu odpovídá odměna 2x 2980 Kč. Podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 2 x 300 Kč. Dále zástupci žalovaného náleží náhrada cestovních nákladů ve smyslu ust. § 157 zákoníku práce a vyhlášky č. 440/2016 Sb. za cestu z Prahy do Rychnova nad Kněžnou k jednání soudu 1846 Kč, náhrada 9 půlhodin času promeškaného při cestě k soudu - 900 Kč a náhrada 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad.

13. Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. (ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu). Soud tak přiznal žalobci i 300 Kč jako paušální náhradu hotových výloh nezastoupeného účastníka sporu za podání žaloby, na základě ust. § 2 odst. 1, 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a podle ust. § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

14. Celkem soud přiznal žalobci náhradu ve výši 11560 Kč 15. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soudu nejsou známy důvody pro určení jiné lhůty k plnění.

16. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

17. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Nikdo z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu spisu.

18. III. výrok se opírá o ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože žalobce byl osvobozen od soudního poplatku podle ust. § 11 odst. 2 písm q) zákona o soudních poplatcích a uspěl ve sporu. Soudní poplatek byl tedy vyměřen neúspěšnému žalovanému podle položky 1. 1. b) Sazebníku soudních poplatků ve spojení s ust. § 6 odst. 1, 2. věty zákona o soudních poplatcích.