53 C 27/2021

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodnul samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D. ve věci žalobce a) celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem adresa , obec , b) celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem jako žalobce a), oba zastoupeni titul jméno příjmení , advokátkou se sídlem na adrese adresa , číslo , proti žalovanému právnická osoba , IČO , sídlem adresa , obec , zastoupená titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o 75000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) 75.000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z téže částky jdoucím od 1.9.2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci a) k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 32722,64 Kč.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně b) domáhá 75.000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25% p. a. z téže částky jdoucím od 1.9.2021 do zaplacení.

IV. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 35649,02 Kč.

V. To vše jsou účastníci povinni zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce a) podal dne 2. 11. 2021 u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhal vrácení zálohy na dílo. Tvrdil, že uzavřel se žalovaným dne 19. 10. 2020 smlouvu o dílo, na opravu střechy. Žalovaný neprovedl dílo, a proto žalobce odstoupil od smlouvy a vyzval žalovaného k vrácení zálohy. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a proto žalobce požadoval i úroky z prodlení. V průběhu řízení přistoupila na straně žalující manželka žalobce a). Oba žalobci tvrdili, že jsou manželé, z toho plyne, že smlouvu o dílo uzavřeli se žalovaným společně, i když v písemném vyhotovení smlouvy je uvedeno pouze jméno žalobce a).

2. Žalovaný se bránil a navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že žalobce a) neodstoupil od smlouvy, když neposkytl žalovanému dodatečnou přiměřenou lhůtu k plnění. Dále namítl, že žalobci a) dodal 28 rolí modifikovaných bitumenových izolačních pásů (krytina na střechu). Žaloba nemůže být eo ipso úspěšná, pokud se žalobci nedomáhají zaplacení oproti povinnosti vrácení dodaného materiálu.

3. Soud posoudil ujednání účastníků jako smlouvu o dílo uzavřenou podle ust. § 2586 a násl. zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. (ust. § 2586 odst. 1 občanského zákoníku) Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. (ust. § 2587 občanského zákoníku) Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. (ust. § 2604 občanského zákoníku)

4. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku platí, že v prodlení je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1969 občanského zákoníku platí, že věřitel může vymáhat splnění dluhu po dlužníkovi, který je v prodlení, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku platí v případě, kdy strana poruší prodlením svou smluvní povinnosti podstatným způsobem, že druhá strana může od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ust. § 1978 odst. 1 občanského zákoníku platí v případě, kdy strana poruší prodlením svou smluvní povinnosti nepodstatným způsobem, že druhá strana může od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Podle ust. § 2002 odst. 1, věty 2. občanského zákoníku platí, že podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle ust. § 2003 odst. 2. občanského zákoníku platí, kdy strana mohla odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, že jí to nebrání odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku platí v případě, kdy strana plnila, aniž tu byl platný závazek, že má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Vznik smlouvy nebyl v tomto řízení sporný a soud jej ověřil i z písemné smlouvy o dílo datované 19. 10. 2020. Ze smlouvy zjistil, že ji uzavřeli žalobce a) se žalovaným. Žalobkyně b) není ve smlouvě vůbec uvedena a smlouva neobsahuje její práva ani povinnosti. Dílo bylo vymezeno jako překrytí střechy bitumenovými pásy červené barvy, dohodnutého vzoru. Smlouva obsahuje ujednání o ceně (196374 Kč), její splatnosti na základě faktury a dodací lhůtě do 31. 3. 2020, s možností jejího prodloužení v závislosti na počasí. Dále obsahuje ujednání o záloze 75 000 Kč. Zaplacení zálohy 75 000 žalovanému bylo ověřeno z faktury č. 29/ 2020 (kde je uvedeno, že byla zaplacena hotově) v kontextu s výpovědí obou žalobců a výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] (zaměstnanců žalovaného). Nebylo sporu o tom, že dílo dosud nebylo provedeno. Z výpovědí žalobce a), svědka [příjmení] (subdodavatele žalovaného) a svědka [příjmení] soud zjistil, že žalobce a) vyčkával na provedení díla až do srpna 2020, kdy telefonoval svědku [příjmení], aby mu svědek přijel opravit střechu. Odstoupení od smlouvy o dílo bylo doloženo dopisem z 27. 8. 2021, kde žalobce a) odůvodnil odstoupení prodlením žalovaného s provedením díla. Záznamem pošty bylo doloženo doručení zásilky žalovanému dne 30. 8. 2021.

6. V posuzovaném případě vznikl mezi žalobcem a) a žalovaným závazkový právní vztah - smlouva o dílo dle ust. § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce neprovedl dílo v dohodnutém termínu a zjevně nebyl ochoten tak učinit až do odstoupení od smlouvy. Tím porušil smlouvu podstatným způsobem. Žalobce a) byl tedy oprávněn odstoupit od smlouvy a učinil tak dopisem ze dne 27. 8. 2021. Ačkoliv tak neučinil bez zbytečného odkladu, kdy se dozvěděl o prodlení (ve smyslu ust. § 1977 občanského zákoníku), hodnotí soud odstoupení jako platně učiněné. To protože takový postup aprobuje občanský zákoník v ust. § 2003 odst. 2 a protože postup žalobce a) nebyl neočekávaný a nepředvídatelný – bylo zjištěno, že žalobce a) se domáhal splnění povinností protistrany (přinejmenším telefonátem v srpnu 2021). Odstoupením od smlouvy byla smlouva zrušena od samého počátku, zaplacená záloha se tak stala bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný má povinnost vrátit ji žalobci (ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku). Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Jejich výše nepřesahuje ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (8,5 %), dle ust. § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Proto soud vyhověl žalobě žalobce a).

7. Jak již bylo výše popsáno, ze smlouvy o dílo soud zjistil, že ji se žalovaným uzavřel pouze žalobce a). Tomu odpovídá i obsah výpovědí obou žalobců a svědků [příjmení] a [příjmení] (jednal pouze žalobce a), v tomto směru se jejich výpovědi shodují). Odpovídá tomu i následné jednání žalobce a), který upomínal žalovaného o provedení díla a také odstoupil od smlouvy /odstoupení neučinila žalobkyně b) /. Smluvní stranou tak byl pouze žalobce a). Ust. § 713 odst. 3 občanského zákoníku (Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.) nezakládá procesní věcnou legitimaci žalobkyně b) v soudním řízení, když míří na jiné situace. Ze závazkového právního vztahu je zavázán ten kdo do tohoto závazkového právního vztahu vstoupil (kdo závazkový právní vztah uzavřel). Proto soud zamítl žalobu v té části, jež se týká žalobkyně b).

8. Poukaz žalovaného na synallagmatický charakter smlouvy o dílo, vzájemnou podmíněnost plnění a z toho pramenící formulační povinnost žalobce v žalobě není případný, když starší judikatura (právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007) byla překonána novou právní úpravou s účinností od 1. 1. 2014. Není tak podmínkou úspěšnosti žaloby, aby žalobce vázal nárok na zaplacení na povinnost vydat protistraně jiné plnění, jehož se podle smlouvy dostalo. Tomuto výkladu svědčí i právní názor doktríny:„ Z ust. § 2993 (jakož i § 2999 odst. 3 a § 3002 odst. 1) plyne příklon k modernímu a aplikačně jednoduchému řešení: Smluvní strany, které si plnily navzájem, mají proti sobě dvě nezávisle posuzované kondikce (srov. Zweikondiktionenlehre, která překonala modifikovanou i původní Saldotheorie; Wendehorst, BeckOK, 2014, § 818, marg. č. 108 a násl.) “, citováno z Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 1915 - 1926: J. Petrov 9. Žalovaný se bránil tvrzením, že dodal žalobci 28 rolí střešní krytiny a že mu to žalobce a) zapřel. To žalobci popřeli a zároveň vyloučili, že by střešní krytina mohla být u jejich domu složena bez jejich vědomí. K tvrzení žalovaného soud vyslechl svědky [příjmení] a [příjmení], kteří vypověděli, že materiál složili u domu žalobců. Výpověď svědka [příjmení] obsahuje řadu rozporů – co do motivace dodávky materiálu již na podzim (aby se tak zbavil dotírajícího žalobce x na základě původní dohody se žalobcem) či co do doby dodání materiálu (na začátku listopadu x teprve poté, kdy žalobce přibližně 3 týdny po uzavření smlouvy navštívil rodiče svědka a dále jej 2-3×, vždy po týdnu, upomínal o zakázku a vedle toho jej ještě 4-5× sháněl ve skladu žalobce). Výpověď svědka [příjmení] je rovněž vnitřně rozporná co do doby, kdy měl materiál skládat u domu žalobců (v listopadu x po dvou nebo třech měsících od první návštěvy u žalobců). Výpovědi obou svědků obsahují vzájemné rozpory co do způsobu, kterým měly být uloženy role střešní krytiny (nastojato x naležato). Oba svědci vypověděli, že materiál složili poblíž tújek. Přitom žalobce prokázal fotografiemi domu, že u domu nejsou žádné túje. V kontextu těchto nesrovnalostí se tak jeví soudu důvodnými i další námitky žalobců – upozornili, že materiál jim měl být dodán na podzim, ačkoliv oprava střechy měla proběhnout až na jaře, že na svažitém vjezdu ke garáži by materiál nemohl stát, že by jim bránil ve vjezdu do garáže. Jako neobvyklé se soudu jeví, že by v dodavatelsko – spotřebitelském vztahu podnikatel podstoupil riziko 5měsíčního uložení materiálu v hodnotě téměř poloviny zakázky před domem zákazníka bez písemného převzetí odpovědnosti zákazníkem. Jako rizikové by se soudu jevilo i jeho uložení po delší dobu v kolně či garáži zákazníka, natož na zahradě před domem, kolemjdoucím na očích. Z výpovědí svědků [příjmení] i [příjmení] plyne, že svědek [příjmení] by ani nepočítal s následným přesunem materiálu dovnitř - na dotaz žalobce a) měl odpovědět, že materiálu na venkovním povětří nic nehrozí. Přitom nebylo prokázáno, že by žalobci převzali odpovědnost za dodaný materiál (výpověď svědka [příjmení] v tomto směru smlouva nepodporuje a žalobci ji popřeli), takže tu by stále nesl žalovaný (ve smyslu ust. § 2590 odst. 1 občanského zákoníku). Proto se soudu jeví výpovědi obou svědků jako nepřesvědčivé a nezpůsobilé prokázat předání materiálu žalobcům. Soud z nich nemůže vycházet tam, kde nejsou potvrzeny protistranou (jako v případě předání částky 75 000 Kč potvrzeného oběma žalobci i obsahem faktury). Soud nevidí jako zásadní pro tento případ rozpor mezi výpověďmi obou svědků co do způsobu měření plochy střechy (pásmem x odhadem), když tato část jejich výpovědi se týkala prvního setkání se žalobci, nikoliv sporné otázky předání materiálu. Ostatní důkazy již nepopisují přímo předání materiálu a bylo by možné je vzít nanejvýše jako důkazy podpůrné, kdyby soud neměl zásadní výhrady k oběma důkazům přímým (jak výše popsáno). Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v srpnu 2021 mu telefonoval žalobce a na dotaz svědka, jestli se materiál už našel, mu řekl, že materiál tady je. Žalobce a) popřel takový výrok. Soud tak nedokáže učinit kategorický závěr, zdali žalobce a) pronesl výše uvedené. Předání materiálu žalobcům nedokládá ani evidenční sešit výdeje materiálu ze skladu žalovaného – záznam„ 6. 11. 280 červená prejza“ neobsahuje žádné údaje, které by dokládaly jeho souvislost s výše popsanou zakázkou.

10. Soud nevyužil pro rozhodnutí výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], když její vědomosti o věci byly pouze zprostředkované.

11. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

12. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) Za tarifní hodnotu soud považuje 75000 Kč.

13. Žalobce a) uspěl ve sporu. Soud mu přiznal 2x 300Kč jako paušální náhradu hotových výloh nezastoupeného účastníka sporu za předžalobní upomínku a podání žaloby u soudu, na základě vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Poté se žalobce a) nechal zastoupit a jeho zástupce účelně vykonal 6 úkonů právní služby - převzetí a přípravu zastoupení a účast při soudním jednání 2. 3. 2022 (přesáhlo 2 hodiny), účast při soudním jednání 30. 3. 2022 (přesáhlo 2 hodiny) a písemný závěrečný návrh. Náleží mu odměna ve výši 6x 4100 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 6 x 300 Kč. Dále má žalobce a) právo na náhradu cestovních nákladů za 2 cesty svého zástupce k soudnímu jednání z Hradce Králové do Rychnova nad Kněžnou a zpět, podniknuté osobním vozidlem KIA VENGA, r.z. [registrační značka]. Při vzdálenosti 4 x 42 km, průměrné spotřebě 6,16 l /100 km (na základě ust. § 158 odst. 4 zákoníku práce, aritmetický průměr údajů pod bodem 27 v technickém průkazu vozidla), ceně benzinu 37,10 Kč a paušální náhradě 4,70 Kč/km podle vyhl. MPSV č. 511/2021 Sb. činí náhrada 1172,64 Kč. Dále má právo na náhradu času, který jeho zástupce promeškal při cestách k soudu a zpět – 8x100 Kč za 8 započatých půlhodin dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Dále žalobci a) náleží i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 3750 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci a) právo na náhradu 32722,64 Kč.

14. Žalovaný uspěl ve sporu proti žalobci b). Má vůči němu právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení, které žalovaný účelně vynaložil, sestávají z odměny jeho zástupce, náhrady hotových výloh jeho zástupce a náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad. Zástupce žalovaného účelně provedl 7 úkonů právní služby: převzetí a přípravu zastoupení, odpor + vyjádření ve věci (jednodušší úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu), účast při soudním jednání 2. 3. 2022 (přesáhlo 2 hodiny), účast při soudním jednání 30. 3. 2022 (přesáhlo 2 hodiny), písemný závěrečný návrh. Písemné vyjádření datované 1. 3. 2022 soud nehodnotí jako účelně provedený úkon právní služby, když bylo předloženo soudu teprve při prvním jednání. Náleží mu odměna ve výši 1x 2050 + 6x 4100 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 6 x 300 Kč. Dále zástupci žalovaného náleží náhrada cestovních nákladů 612 Kč ve smyslu ust. § 157 zákoníku práce a vyhlášky č. 333/2018 Sb. a 358/2019 Sb., za 2 cesty z jeho sídla v Týništi nad Orlicí do Rychnova nad Kněžnou, k jednání soudu a zpět, podniknuté osobním vozidlem BMW 560 L, r.z. [registrační značka], při spotřebě 9,4 l /100 km (tzv. kombinovaná spotřeba, aplikovaná podle normy Evropské unie ES1999/100, na základě ust. § 158 odst. 4 zákoníku práce, v technickém průkazu vozidla jde o třetí údaj pod bodem 27), při vzdálenosti 4x 18 km, ceně automobilového benzinu o 98 oktanech 40,50 Kč a paušální náhradě 4,7 Kč/km (podle vyhlášky MPSV č. 511/ 2021, o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Dále má právo na náhradu času, který jeho zástupce promeškal při cestách k soudu a zpět – 4x100 Kč za 4 započaté půlhodiny dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalovanému právo na náhradu 35649,02 Kč.

15. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

16. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

17. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.