53 C 35/2013

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl prostřednictvím samosoudce JUDr. Jiřího Fukse, Ph.D. ve sporu žalující společnosti právnická osoba se sídlem v  obec a číslo , IČO , a žalované celé jméno žalované , rodné číslo , bytem v  obec , o 16858,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 16.858,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % p. a. z 13.618,56 Kč jdoucím od 5. 2. 2010 do 30. 6. 2010, dále jdoucím ve výši 7,75 % p.a. z téže částky 1.7.2010 do 30.6.2012, dále jdoucím ve výši 7,5 % p.a. z téže částky od 1.7.2012 do 31.12.2012, dále jdoucím ve výši 7,05 % p.a. z téže částky od 1.1.2013 do 30.6.2013 a dále jdoucím od 1. 7. 2013 až do zaplacení z téže částky ve výši, která o 7 % převyšuje reposazbu stanovenou Českou národní bankou vždy k 1. dni každého kalendářního pololetí trvání prodlení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11480 Kč.

III. To vše je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Znalci [jméno] [celé jméno znalce], bytem ve [obec], soud přiznává náhradu cestovních nákladů ve výši 210 Kč. Nepřiznává mu odměnu v požadované výši 600 Kč. 1// Žalobce podal dne 24.4.2013 žalobu ve věci výše rubrikované. 2// Žalobce tvrdil, že na žádost žalované z 21. 9. 2006 jí založil účet č. [bankovní účet]. To soud ověřil z žádosti o založení postžirového účtu, podpisového vzoru k tomuto účtu a oznámení o založení účtu. Tyto doklady tvoří smlouvu (ve smyslu čl. 12 Podmínek pro postžirové účty). Součástí smlouvy jsou i Podmínky pro postžirové účty. Žalobce tvrdil, že součástí smlouvy jsou i sazebníky poplatků žalobce. Takové tvrzení neplyne z Podmínek pro postžirové účty. Pro výsledek sporu však nebyl podstatný onen rozpor. 3// Dále žalobce tvrdil, že žalovaná byla povinna mj. řídit se Podmínkami pro postžirové účty a udržet na účtu minimální zůstatek 200 Kč (ve smyslu ust. čl. 15 d) Podmínek pro postžirové účty), zaplatit bance odměnu za služby (ve smyslu ust. čl. 69 Podmínek pro postžirové účty). To soud ověřil z Podmínek pro postžirové účty. U ceny za bankovní služby odkázaly Podmínky na sazebník banky. 4// Dále žalobce tvrdil, že žalovaná porušila tuto povinnost dne 20. 8. 2007. Tehdy byl na účtu nulový zůstatek. Přesto žalovaná vybrala téhož dne 1000 Kč z účtu. Tím se dostala do trvalého debetního zůstatku. Debetní zůstatek postupně rostl o dohodnuté poplatky za vedení účtu, upomínky a o sankční úroky z nesjednaného debetu až do zrušení účtu 4. 2. 2010 – na částku 6807,56 Kč. Z toho činí 1000 Kč debet ze dne 20. 8. 2007, dále 1600 Kč 3 výběry platební kartou nekryté zůstatkem na účtu, 1236,50 Kč bankovní poplatky včetně poplatků za upomínky a avíza, 3376,90 Kč sankční úrok za nesjednaný debet, naproti tomu 405,84 Kč vklad na účet. Banka odstoupila od smlouvy dopisem z 22. 11. 2009. Zrušila účet ke dni 4. 2. 2010 s debetním zůstatkem 16858,18 Kč (z toho 6807,56 Kč dluh na běžném účtu a 10150,62 Kč dluh na účtu povoleného čerpání). Dopisem ze dne 9. 2. 2010 o tom vyrozuměla žalovanou a vyzvala ji k zaplacení dluhu. Žalovaná zaplatila část dluhu. Ke dni podání žaloby tak dlužila na běžném účtu již jen 6707,56 Kč. To soud ověřil z historie účtu. Z tohoto dokumentu plyne, že během období od 20. 8. 2007 do 4. 2. 2010 byly na účet připsány vklady a úroky a odepsány z něho byly platby platební kartou, bankovní poplatky a sankční úroky (tj. úroky z neprojednaného debetního zůstatku, ve výši 30 % p. a.). Soud ověřil ze sazebníku žalobce výši bankovních poplatků účtovaných žalované – v tom smyslu, že účtovaná výše odpovídá sazebníku – i výši úroků z neprojednaného debetního zůstatku – 30 % p. a. Odstoupení od smlouvy o účtu č. [bankovní účet] doložil žalobce výše zmíněným dopisem ze dne 22. 11. 2009 a dokladem o jeho doručení žalované (doručeno 26. 11. 2009). Zrušení účtu č. [bankovní účet] doložil žalobce výše zmíněným dopisem ze dne 9. 2. 2010 a dokladem o jeho doručení žalované (odesláno 10. 2. 2010, zásilka nevyzvednuta adresátkou, po jejím vyrozumění o zásilce byla zásilka vrácena žalobci) doručeno 26. 11. 2009). 5// Dále žalobce tvrdil, že se dne 4. 4. 2007 dohodl se žalovanou na povolení přečerpání postžirového účtu. Smlouvu uzavřel na dobu neurčitou. To soud ověřil z návrhu žalované na uzavření dodatku (datovaného 4. 4. 2007, jímž žalovaná požádala o úvěr na svém účtu č. [bankovní účet] do limitu 5000 Kč) a Podmínek pro povolené přečerpání postžirového účtu. Ve smyslu čl. 2 Podmínek pro povolené přečerpání postžirového účtu tvoří smlouvu žádost klienta o uzavření dodatku o kontokorentním úvěru – tj. návrhem klienta, Podmínkami pro povolené přečerpání postžirového účtu a písemným oznámením banky o poskytnutí kontokorentního úvěru. Žalobce soudu předložil pouze návrh žalované na uzavření dodatku (datovanou 4. 4. 2007, jíž žalovaná požádala o úvěr na svém účtu č. [bankovní účet] do limitu 5000 Kč) a Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu. 6// Dále žalobce tvrdil, že na základě dodatku dne 4. 4. 2007 zřídil žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytl jí úvěr. Úvěr byl poskytnut formou převodu peněžních prostředků převyšujících disponibilní zůstatek na běžném účtu – v závislosti na tom, jak žalovaná nakládala s prostředky na běžném účtu. Tzn., že pokud na běžném účtu nebyl dostatek prostředků či se tam žalovaná ocitla v mínusu, mohl být onen debet vyrovnán až do výše poskytnutého úvěrového limitu. Čerpání úvěru tak probíhalo automaticky podle těchto pravidel. Poskytnutý kontokorentní úvěr byl splatný konce měsíce předcházejícího 12 měsícům od umožnění čerpání úvěru. Toto ujednání soud ověřil z Podmínek pro povolené přečerpání postžirového účtu. 7// Dále žalobce tvrdil, že žalovaná neplnila podmínky pro poskytnutí kontokorentního úvěru a že pro toto porušení povinností prohlásil za splatné pohledávky vzniklé z dodatku o kontokorentním úvěru a vyzval žalovanou k zaplacení. Dopisy ze dne 1. 10. 2007, 15. 10. 2007 a 6. 7. 2008 banka prokázala, že upomenula žalovanou o vyrovnání debetního zůstatku na účtu. Sesplatnění úvěrového dluhu doložila oznámením datovaným 16. 9. 2008. Z listiny plyne, že dluh byl sesplatněn k datu 27. 9. 2008. Odeslání žalované doložil žalobce poštovní dodejkou (odesláno 18. 9. 2008, zásilka nevyzvednuta adresátkou, po jejím vyrozumění o zásilce byla zásilka vrácena žalobci). 8// Jak již bylo výše uvedeno, banka odstoupila od smlouvy dopisem z 22. 11. 2009. Zrušila účet ke dni 4. 2. 2010 s debetním zůstatkem 16858,18 Kč (z toho 6807,56 Kč dluh na běžném účtu a 10150,62 Kč dluh na účtu povoleného čerpání. Dluh na účtu povoleného čerpání zahrnuje jistinu úvěru 5000 Kč, úroky kapitalizované k datu 4. 2. 2010 částkou 1745,77 Kč, úroky z prodlení kapitalizované k témuž dni částkou 1493,85 Kč a bankovní poplatky ve výši 1911 Kč, celkem 10150,62 Kč. To žalobce doložil historickým výpisem z účtu. 9// Žalovaná se bránila. Tvrdila, že žalobci nic nedluží. Nevzal si žádnou půjčku u žalobce. V roce 2005 jí ve vlaku byly odcizeny všechny doklady. Jistě je někdo zneužil a vytvořil dluhy. Takto si na její jméno někdo sjednal smlouvu s telefonním operátorem. Obrana žalované byla vyvrácena písmoznaleckým posudkem [celé jméno znalce], znalce z oboru písmoznalectví. Z něho soud zjistil, že podpisy na smlouvě i dodatku jsou pravé podpisy žalované. Je zjevné, že právě žalovaná uzavřela obě výše popsané smlouvy (o postžirovém účtu i dodatek o povoleném přečerpání). Ve světle tohoto zjištění se již soudu jeví jako nepodstatná i zpráva Policie o tom, že v r. 2002 žalovaná ohlásila odcizení veškerých dokladů a že to spáchal její syn [jméno] [příjmení] Ani tato zpráva nepotvrdila tvrzení žalované o tom, že jí byly odcizeny doklady v roce 2005. A není to podstatné, protože bylo zjištěno, že žalovaná podepsala (uzavřela) obě smlouvy. 10// Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Podle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je dlužník povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona, a to od doby poskytnutí peněžních prostředků. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky (ustanovení § 503 odst. 1 obchodního zákoníku). 11// Posuzovaný případ je svým charakterem případem obchodněprávním ve smyslu ust. § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se totiž o vztah založený smíšenou smlouvou s rysy smlouvy o úvěru a o běžném účtu (ve smyslu ustanovení § 497 a násl. a ust. § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Jde o tzv. absolutní obchod – tj. případ, který má obchodněprávní charakter bez ohledu na právní postavení účastníků vztahu. Banka splnila svoji smluvní povinnost, založila a vedla žalované postžirový účet a poskytla jí možnost čerpat prostředky do debetního zůstatku – tj. poskytla jí kontokorentní úvěr. Žalovaná porušila svoji povinnost splatit debetní zůstatek. Podle ust. § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je dlužník povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona, a to od doby poskytnutí peněžních prostředků. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky (ust. § 503 odst. 1 obchodního zákoníku). Žalobce prokázal, že odstoupil od smlouvy. Žalovaná tedy má povinnost vrátit žalobci prostředky získané úvěrem včetně dohodnutých úroků a bankovních poplatků. Od 5. 2. 2010 je v prodlení se zaplacením, a proto je povinna zaplatit žalobci i úroky z prodlení určené dle občanskoprávních předpisů. Proto soud žalobě vyhověl. 12// Žalobce uspěl ve sporu, a má tak právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 občanského soudního řádu. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci náleží náhrada zaplacených soudních poplatků za řízení a z odvolání, celkem 2000 Kč a náhrada nákladů dokazování. Ty představují znalečné 9270 Kč a náhradu cestovních výloh znalce 210 Kč, celkem 9480 Kč. Celkem tak bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11480 Kč. 13// Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu, avšak nenalezl takové důvody. 14// Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). 15// Znalec se dostavil k soudu a přednesl posudek. Požádal o odměnu za 2 hodiny práce - hodinu při přípravě na výslech u soudu a hodinu při jednání soudu, 2x 300 Kč. Dále požádal o náhradu cestovních nákladů za cestu k soudu a zpět do svého bydliště, v doložené výši 210 Kč. Podle ust. § 17 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, má znalec za podání posudku právo na odměnu podle stanovených sazeb. Podle ust. § 17 odst. 2 téhož zákona se odměna stanoví podle stupně odbornosti potřebného k provedení úkonu a podle množství účelně vynaložené práce. Podle ust. § 18 téhož zákona má dále znalec právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti se znaleckým posudkem. Podle ust. § 19 téhož zákona odměnu a náhradu nákladů je znalec povinen vyúčtovat zároveň s podáním posudku. Její výši určí orgán, který ustanovil znalce. Podle ust. § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967, k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů činí odměna za znalecký posudek podle jeho náročnosti a podle stupně odbornosti, kterou bylo nutné k jeho podání vynaložit, za jednu hodinu práce 100 Kč – 350 Kč. Podle ust. § 28 téže vyhlášky má znalec, který podává posudek, nárok na náhradu cestovních a jiných výdajů, a to podle obecných předpisů o náhradě cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách. Mezi hotové výdaje náleží částky, které znalec zaplatil za použití zařízení nebo pomůcek a za pomocné práce; dále má právo na náhradu mzdy za dobu strávenou podáním ústního znaleckého posudku při jednání před státním orgánem, včetně čekací doby a doby strávené na cesty k jednání a zpět, jestliže jde o dobu, která se kryje s jeho pracovní dobou. Náhrada hotových výloh se poskytuje znalci na základě předložených dokladů; obdobně se postupuje v případech, kdy znalec účtuje odměnu, kterou poskytl za provedení pomocných prací jiné osobě. Při uplatnění nároku na náhradu mzdy znalce se postupuje obdobně jako při uplatnění nároku na náhradu mzdy svědka. Náhradu nutných výdajů osobám zúčastněným na řízení upravuje jednací řád pro okresní a krajské soudy – vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. v ust. § 29 a následujících. Podle ust. § 29 odst. 3 této vyhlášky činí u účastníka, který není v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru, je však výdělečně činný, podklad pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku částka, vypočtená ze základu daně z příjmu fyzických osob, dělená počtem pracovních hodin stanovených zvláštním předpisem připadající na týž kalendářní rok. Výši základu daně fyzických osob prokazuje účastník posledním pracovním výměrem orgánu vykonávajícího správu daně, jenž předcházel dni, kdy je nárok na náhradu uplatňován. Soud tedy nemohl přiznat znalci odměnu za přípravu na výslech u soudu a za přednes posudku před soudem – za to mu nenáleží odměna. Nelze přiznat odměnu namísto náhrady ušlého výdělku, protože jde o zcela odlišné nároky. Naproti tomu hotové výdaje na cestu k soudu znalec řádně doložil – byly mu tedy nahrazeny v plné výši.